Sarajevský atentát

Snímky zachycují  následníka trůnu se svou ženou a doprovodem u sarajevské radnice, zatčení atentátníků Čabrinoviće a Principa a protisrbské násilnosti v Sarajevu, ke kterým došlo po atentátu.

Vztahy mezi Vídní a Bělehradem se od roku 1903, od zavraždění srbského krále Milana Obrenoviće a nástupu Karardjordjevićů na srbský trůn, zhoršovaly zejména v důsledku Bosenské krize z let 1908–09 a srbského počínání za první balkánské války z let 1912–13. Rakousko-uherský následník trůnu František Ferdinand d’Este si válku se Srbskem nepřál. Skutečné „nebezpečí“ pro Srbsko představoval v jiném ohledu – po svém nástupu na trůn hodlal vyjít vstříc národům Rakouska-Uherska, ať už v podobě vytvoření jihoslovanského celku v rámci mocnářství, nebo federalizace celé říše. Tím by pro rakousko-uherské poddané jihoslovanského původu myšlenka na spojení se Srbskem definitivně ztratila smysl.

František Ferdinand a jeho žena Žofie se koncem června 1914 zúčastnili manévrů rakousko-uherské armády v Bosně a ráno 28. června vyrazili i se svým doprovodem z Ilidže do Sarajeva. Po prohlídce kasáren Františka Josefa jela kolona následníka trůnu po Appelově nábřeží na radnici. Kolonu tvořilo celkem sedm aut, arcivévoda seděl ve třetím voze, patřícím hraběti Harrachovi. Spolu s následníkem trůnu jela jeho žena, adjutant, polní zbrojmistr Potiorek a hrabě Harrach. Podél trasy průvodu na ně čekalo sedm mladých jihoslovanských teroristů – šest Srbů a jeden bosenský muslim.

V 10:17 vrhl atentátník Nedjelko Čabrinović na vůz následníka trůnu ruční granát, který však arcivévoda včas odhodil a exploze poranila osoby jedoucí v dalším autě, a k tomu několik přihlížejících. Když ve tři čtvrtě na jedenáct skončila návštěva sarajevské radnice, měl arcivévoda odjet do muzea, rozhodl se však jet do nemocnice za raněným podplukovníkem Merizzim ze svého doprovodu. Řidiči nebyli o změně trasy informováni a u Latinského mostu zahnuli doprava na ulici Františka Josefa. V tu chvíli si Potiorek uvědomil omyl a přikázal Harrachovu řidiči, Čechu Leopoldu Lojkovi, aby jel dál po nábřeží. Lojka zastavil a začal se rozjíždět. V tom okamžení však přiskočil k autu devatenáctiletý student Gavrilo Princip a dvěma ranami způsobil smrtelná zranění Františku Ferdinandovi i jeho ženě.

Všichni atentátníci, až na muslima Mehmeda Mehmedbašiće, a četní jejich pomahači byli dopadeni a postaveni před soud. Obžalováno bylo celkem 25 lidí, z nichž 3 byli popraveni, 9 osvobozeno, zbytek dostal různě dlouhé tresty. Jak Čabrinovićovi, tak Principovi nebylo v okamžiku atentátu ještě 20 let, proto nemohli být popraveni a dostali maximální možný trest 20 let vězení. Ani jeden z nich se nedožil konce války, Čabrinović zemřel v lednu 1916 na tuberkulózu ve vězení v Terezíně, Principa potkal tentýž osud 28. dubna 1918.

Ironií osudu srbští teroristé zavraždili člověka, který se ostře stavěl proti válce se Srbskem i Ruskem, a atentát naopak vedl k vypuknutí války, které se snažili zabránit. Sarajevský atentát patří mezi zlomové události novověkých dějin. Definitivně ukončil „dlouhé devatenácté století“ a odstartoval sled událostí, jež předurčily podobu století následujícího.