ZIMERMAN, Václav. Národní mstitel

Kulaté výročí květnového povstání českého lidu je možné si připomenout velkým množstvím odborné i vzpomínkové literatury. Mnoho z nich se zcela logicky věnuje hlavní události v Čechách, kterou se stalo pražské povstání. Vynikající a nadčasové publikace, mezi které patří například Barikáda z kaštanů od Jindřicha Marka, Praha v květnu 1945 od Stanislava Kokošky, Květen 1945 v českých zemích od Tomáše Jakla, nebo Kasárna na levém břehu od Pavla Žáčka, jistě není třeba zájemcům o druhou světovou válku představovat. A právě proto vám dnes chceme prezentovat knihu méně známou. V minulých měsících jsme prostřednictvím prezentovaných knih připomenuli některé události spojené s partyzánskými jednotkami – s brigádou Mistra Jana Husa a s brigádou Jana Žižky. Dnešní kniha se zabývá působením jednoho z jarních výsadků roku 1945 a jím následně sestavenou partyzánskou brigádou Národní mstitel, která během květnového povstání prodělala několik těžkých bojů na Mělnicku, čímž také částečně odlehčila povstalcům v Praze.

Výsadek Národní mstitel, jehož velitelem byl major Pavel Alexejevič Kaniščev, organizačně spadal pod štáb partyzánského hnutí 4. ukrajinského frontu a skládal se z 15 parašutistů, z nichž minimálně 3 byli Čechoslováci. Šlo o zpravodajského důstojníka a zástupce velitele poručíka Dimitrije Popjuka z Podkarpatské Rusi, politického komisaře, rodáka z Českých Budějovic, podporučíka Oskara Beneše a dalšího Rusína desátníka Michala Polovku. Z Podkarpatské Rusi ale měli pocházet i další výsadkáři – Michal Pituch, Michal Popjuk a M. Ceňko. Jejich úkolem bylo organizovat partyzánské hnutí na Kokořínsku, mezi Mělníkem, Doksy a Dubou. Dimitrij Popjuk s Ceňkem měli původně tvořit samostatnou zpravodajskou skupinu, ale vývoj událostí jim to nedovolil. Všichni byli vysazeni v noci z 25. na 26. března 1945, ale kvůli navigačnímu omylu přistál výsadek nikoliv v Protektorátě, ale několik kilometrů západněji poblíž Štětí a tedy již na území Říšské župy Sudety. Kvůli tomu byl přelet letadla a vysazení „padákových agentů“ zaznamenán hlídkami, promptně nahlášen úřadům a následně se rozeběhla pátrací akce za účasti 200-300 mužů, většinou z praporu Volkssturmu ze Štětí, která trvala několik dnů. Z rozptýlených výsadkářů bylo postupně 5 mužů zajato, včetně M. Ceňka. Zbývajícím deseti se podařilo německému zátahu uniknout do Protektorátu k obci Řepín, kde nalezli pomoc českého obyvatelstva.

Poměrně rychle pak navázali kontakty s domácím odbojem na Mělnicku, a protože v Kokořínských lesích se skrývalo větší množství osob žijících v ilegalitě v lesních úkrytech, velikost oddílu se rychle rozrůstala. V noci 9. dubna 1945 se skupině podařilo vykomunikovat shoz dalšího materiálu včetně zbraní, munice a trhavin, díky čemuž mohli partyzáni zahájit intenzivnější destrukční činnost mezi Mladou Boleslaví a Mělníkem. Intenzivní rádiový provoz ale přitáhl pozornost německé odposlechové služby a přes kontakty na pražské podzemí se do styku se skupinou dostal i konfident pražského gestapa Zdeněk Fink. Němci lokalizovali prostor oddílu a ráno 24. dubna spustilo protipartyzánské komando SS zátah, z něhož se partyzánům podařilo vyváznout jen s velkým štěstím. Přesto se tento boj neobešel bez obětí, neboť komisař ppor. Beneš se s dvěma sovětskými výsadkáři vracel k lesnímu táboru pro zanechané dokumenty. Dostali se do obklíčení a všichni v boji padli. Přestřelka ale zdržela pronásledovatele natolik, že zbytek oddílu unikl.

Na přelomu dubna a května již Kaniščev disponoval více než 200 lidmi (stále z velké části neozbrojenými) ve třech oddílech – mělnickém (který se přesunul do města a věnoval se hlavně zpravodajské činnosti), bzeneckém a štábním. Po vypuknutí povstání 5. května se partyzánům podařilo odzbrojit větší německé oddíly, díky čemuž mohli být dovyzbrojeni jak partyzáni, tak povstalci, kteří houfně rozšiřovali řady partyzánské brigády, jejíž počty během revoluce narostly na 700 lidí. Ne všechny německé jednotky ale byly ochotny kapitulovat a poté, co část partyzánů (nikoliv původních výsadkářů) postřílela skupinu 35 zajatců, vyvolala tako akce zuřivou německou reakci. Silná německá trestná výprava včetně obrněné techniky a tanků zaútočila 7. května na postavení brigády v obcích Řepín, Mělnické Vtelno, Radouň i na dalších místech. Došlo k poměrně těžkým bojům, z nichž nakonec partyzáni vyšli vítězně, i když ztratili 21 padlých, 35 raněných, dalších 7 lidí bylo zatčeno a 6 z nich popraveno. Styk s postupující Rudou armádou navázala partyzánská brigáda Národní mstitel až 10. května 1945. Následně se 12. května s jednotkou rozloučili sovětští výsadkáři a bývalá partyzánská brigáda byla mobilizací přetvořena na pluk revoluční gardy, který se účastnil obsazování československého pohraničí.

Prezentovanou knihu vydala partyzánská obec Řepín roku 2000 v brožované vazbě s měkkými lakovanými deskami. Text knihy doprovází množství fotografií, mapek a ilustrací. Ačkoliv Václav Zimerman není profesionální historik, text je vybavený poznámkovým aparátem, který odkazuje na solidní množství pramenů i odborné literatury. Autor přistoupil ke své práci pozitivisticky a často cituje přímo archivní dokumenty nebo výpovědi pamětníků. S ohledem na kontroverze partyzánského způsobu boje, značnou aktivitu konfidentů infiltrovaných do odbojových organizací a oboustranné válečné zločiny revolučních dnů lze pozitivistický přístup hodnotit kladně. Velký přínos knihy spočívá nejen ve snaze o co nejobjektivnější vylíčení historie výsadku Národní mstitel, ale hlavně ve snaze osvětlit i prehistorii partyzánské brigády Národní mstitel – popisuje totiž na základě komparovaných svědectví i osudy českých ilegalistů (pozdějších partyzánů) ukrývajících se v Kokořínských lesích v předchozích válečných letech.

Čtenáři může poskytnout lepší vhled do problematiky našeho domácího odboje a praktických problémů, které musely řešit všechny partyzánské skupiny, od obtížného zásobování jídlem přes nedostatek zbraní a munice až po působení zkušených konfidentů gestapa. Věříme, že tato nízkonákladová kniha zaujme všechny zájemce o historii druhé světové války na našem území a že je důstojným připomenutím květnových revolučních bojů roku 1945.

Citace:

ZIMERMAN, Václav. Národní mstitel. Řepín: Obec Řepín, 2000. 159 s.