Reflexe boje českých vojáků o malijský hotelový komplex Le Campement Kangaba očima velitele jednotky majora Bedřicha Hýži

„Když jedete ven jako voják, do oblastí, které nejsou letoviskem, tak poznáte tu surovou realitu.“

Vojenský historický ústav Praha seznamuje veřejnost s výsledky svého orálněhistorického výzkumného projektu s názvem Paměť vojáka – příběhy zahraničních operací prostřednictvím autentických příběhů a událostí z nasazení českých vojáků v zahraničních operacích ve světě. Na boj o hotelový komplex La Campement Kangaba, jehož se zúčastnili vojáci 9. Úkolového uskupení AČR v operaci Evropské unie v Mali, vzpomíná tehdejší velitel jednotky major Bedřich Hýža.

+3

K čemu 18. června 2017 v Mali došlo? Toho dne zaútočila skupina džihádistických teroristů z islamistické militantní organizace AQIM (Al-Qaeda in the Islamic Maghreb) na luxusní hotelový komplex Le Campement Kangaba, nedaleko hlavního města Bamako. V tu dobu se zde dvanáct příslušníků z mezinárodního velitelství vojenské mise Evropské unie v Mali (EUTM Mali - European Union Training Mission Mali) účastnilo odpočinkového programu. Někteří z nich byli při tomto zákeřném a nenadálém útoku teroristů zabiti nebo zraněni.

K potlačení ozbrojených teroristů a osvobození obklíčených příslušníků z mezinárodního velitelství EU a civilistů byly neprodleně aktivovány a vyslány z Bamaka dva týmy rychlé reakce složené z vojáků 9. Úkolového uskupení AČR EUTM-M, kteří v té době plnili úkoly spočívající v ochraně velitelství operace a poradní a výcvikové činnosti pro malijskou armádu. Každý tým byl složený z devíti českých vojáků. Společně s francouzskými a malijskými silami se po příjezdu na místo teroristického útoku příslušníci 9.ÚU AČR EUTM-M zapojili do osvobozovací operace, která trvala až do následujícího dne.

Čeští vojáci se v jejím průběhu dostali do přímého boje s teroristy na velmi krátkou vzdálenost. Útok islamistických teroristů si vyžádal celkem pět lidských životů. Teroristé zastřelili obklíčeného portugalského vojáka z velitelství mise EUTM Mali a tři civilisty z Mali, Gabonu a Číny (jeden z civilistů mohl zemřít na infarkt v důsledku stresu). Při protiteroristické operaci zahynul jeden ze zasahujících malijských vojáků na následky střelného poranění. Čtyři z deseti teroristů byli zabiti a dva zajati. O zbývajících čtyřech nejsou zprávy, pravděpodobně unikli v průběhu nočního boje. Vojáky z mezinárodního velitelství mise EU a civilisty se podařilo úspěšně osvobodit.

Vybrané úryvky z rozhovoru se současným náčelníkem oddělení výcviku školního pluku Univerzity obrany majorem Bedřichem Hýžou a přidané komentáře reflektují celou událost z pohledu velitele jednotky, který z hlavního místa velení na velitelství mise EU v Bamaku řídil operaci a velel podřízeným jednotkám nasazeným v hotelovém komplexu Le Campement Kangaba.

* * *

Profesní dráha majora Hýži, absolventa Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, oboru velitel ženijních jednotek, byla od začátku spjata se 7. mechanizovanou brigádou „Dukelskou“. Od roku 2005 až do současnosti prošel Bedřich Hýža sedmi zahraničními operacemi v Iráku, Kosovu, Afghánistánu a Mali, kde získal řadu cenných zkušeností. Od  roku 2016 působil v hodnosti kapitána jako velitel velitelské roty 71. mechanizovaného praporu v Hranicích. V roce 2017 byl vybrán a ustanoven velitelem 9. Úkolového uskupení AČR EUTM-M.

Major Hýža si vybavuje první okamžiky po třetí hodině odpolední, kdy na velitelství v Bamaku přišly zprávy o přepadení hotelového komplexu v Kangabě. V té době ještě nebyl znám rozsah útoku a jeho reálný dopad na přítomné vojáky a civilisty: „Prvotní informace byla taková, že jsou tam pouze příslušníci velitelství mise EU a že je tam nějaká střelba… Generál nám nařídil aktivovat QRT (Quick Reaction Team, tým rychlé reakce, pozn. autora). Samozřejmě člověk, pokud už má nějaké mise za sebou, si to může vyložit více způsoby. Když jsme byli v Kosovu nebo Afghánistánu, tak se tomu říkalo happy shooting. Když byly narozeniny nebo svatba, tak si tam někdo vystřelil a tím to skončilo - to byla oslava.“

Po deseti minutách bylo přijato hlášení z místa incidentu a v tu chvíli si lidé na velitelství uvědomili reálný rozsah a povahu útoku: „… že se tam opravdu střílí po lidech, že tam naběhla skupinka lidí, kteří střílí po hotelových hostech. Takže náš tým tam byl vyslán: měl devět lidí a dvě vozidla, Iveco a Kajman. Předtím, než vyjeli, tak jsem jim předal instrukce. Ukázal jsem jim, kde to zhruba je. Naštěstí jsme tam měli dobrou zpravodajskou skupinu, takže nám na geografickém systému vytiskli plánek hotelu a místa. Kluci nejeli naslepo, ale věděli, jak je hotel členěný, jaký terén je okolo. Po příjezdu měli za úkol v prvé řadě zjistit z venku, jaký je stav, co se děje a rekognoskovat prostor. Bylo nám oznámeno - na základě pozorování a hovorů s místními, z nichž někteří naštěstí uměli anglicky - že se tam vede střelba a jsou tam nějací zranění. Tak to bylo zahlášeno. Na základě toho velící belgický generál nařídil aktivovat další QRT, k němu se přidala i sanitka z Role 1 (rozsah zdravotnické péče je v takovém případě na úrovni praporního obvaziště - pozn. autora), kterou měli na starost Bulhaři. Takže se k nám přidali do kolony a také k nám byl přičleněn i belgický QRT, který v té době byl na velitelství.“

Major Hýža dále zmiňuje, jak chtěl se svými vojáky vyjet na místo incidentu a velet akci přímo na místě. Velící generál byl proti: „Nechtěl mě tam pustit s tím druhým QRT. Říkal, ať zůstanu na operačce. Celou operaci tak nechal na mě - měli jsme jeho plnou důvěru.“

Major Bedřich Hýža řídil operaci a velel podřízeným jednotkám nasazeným v hotelovém komplexu z hlavního místa velení na velitelství mise EU v Bamaku. Za této situace se ocitl pod značným tlakem. Musel řídit činnost podřízených jednotek a mít neustále ucelený přehled o situaci v Kangabě. To vše za souběžné komunikace v českém i anglickém jazyce: „Na operačce byl generál, zpravodajci, styčáci (styční důstojníci, pozn. autora) i z ostatních armád a ze star lightu, což byla letecká záchranná služba z Jihoafrické republiky a zdravotní služba. Všichni byli na operačce, celou operaci jsme dostali na starost. Složité to bylo v tom, že všichni chtěli nějaké informace. Samozřejmě okamžitě… Podávali jsme je, ale je těžké velet v češtině a zároveň v angličtině, nějak to zkoordinovat. Takže co se týče kooperace na malém prostoru v reálném čase, je to docela složité.“

V této souvislosti je zajímavé srovnání Hýžových zkušeností z Afghánistánu a z Mali. V případě Mali zmiňuje Hýža absenci možnosti použití bezpilotních prostředků  - při řízení operace se neobešel bez mapy a taktického zákresu v ní. Zde se naplno projevily zkušenosti z předchozího nasazení v zahraničních operacích: „Bohužel jsme tam neměli takové prostředky, jako jsou v Afghánistánu. Díky nim má člověk reálný obraz o situaci a je schopný koordinovat postupy a posuny jednotek. Takže jsem se musel spolehnout na spojení, při kterém mi kluci říkali, kde jsou a já jsem si do mapy kreslil podklady, kde se jednotky pohybují. Musel jsem si určit jednotlivé hranice prostoru, aby nedošlo k tomu, že se jednotky postřílí navzájem.“

Ve chvíli, kdy dorazil druhý QRT z hlavního velitelství mise EU v Bamaku do Kangaby, provedl už první QRT rekognoskaci vnějšího prostoru areálu hotelu a spojil se na místě s malijskou speciální jednotkou. Bedřich Hýža dále popisuje: „Vydal jsem povel, aby začali postupovat dovnitř. Po zhruba třech až čtyřech minutách postupu vozidly, kdy zjistili, že v hotelovém komplexu se nedá všude projet autem, z nich museli sesednout a vytvořit pěší sestavu ve spolupráci s Malijci. Po dalších třech až čtyřech minutách se dostali do prvního kontaktu s nepřítelem.“

Českým vojákům ztěžovalo boj červnové žhnoucí slunce a vysoká vlhkost vzduchu, typická pro malijské klima. Každý z vojáků spotřeboval během jedné hodiny až tři litry vody. I přes probíhající střelbu bylo nutné bojující vojáky stále zásobit vodou, mnohdy velmi komplikovaně. Jeden z vojáků, který obsluhoval kulomet, musel být vystřídán. Překážku rovněž představovala váha výstroje a výzbroje (cca 30 kilogramů), nastupující únava, členitý terén a samozřejmě stres z boje. To všechno znamenalo dosažení fyzických a psychických limitů u každého z českých vojáků.

Celá operace začala zhruba v půl čtvrté odpoledne a skončila okolo půl páté ráno dalšího dne. V tu dobu se česká jednotka vrátila na základnu v Bamaku. Major Hýža k tomu uvádí: „Musí se provést kontrola materiálu a lidí. Musí se udělat debrífink. Zpravodajci chtěli zpravodajské vyhodnocení a nákres situace - to se posílá i do Prahy. Důležité bylo promluvit si s lidmi, protože někteří z nich byli poprvé na misi a hned se dostali do bojového kontaktu. Měli v očích, že to nebylo ono… Žádné úsměvy, byli takoví zaražení… To jsme pochopili hned, když jsme si s nimi začali mluvit.  Přestože byly ranní hodiny, neposlali jsme je spát, ale sedli jsme si s nimi na balkon a rozebírali jsme to. Kdo kde byl, jak to prožíval, jestli se dostal do přímého kontaktu, jestli vystřelil, jestli na něj stříleli. Nejdéle jsme zůstali s těmi, na které byla vedena střelba a kteří také vystřelili a věděli, že někoho zabili. S nimi jsme to rozebírali víc. Myslím, že takový debrífing se nám povedl. Do konce mise nebyl žádný psychický problém nebo kolaps.“

Po úspěšně zvládnutém boji o hotelový komplex Le Campement Kangaba získali čeští vojáci velký respekt svých koaličních partnerů. Příslušníci z mezinárodního velitelství mise EU si byli vědomi, že se na českou jednotku mohou spolehnout i v těch nejtěžších okamžicích. Španělský důstojník, který velel skupině zabarikádovaných vojáků v hotelovém komplexu a bránil před teroristy devět svých kolegů střelbou z pistole, oficiálně poděkoval českým vojákům za záchranu jejich životů: „V momentě, kdy jsem uslyšel střelbu a dunění českých zbraní a kulometů, jsem se na svoje lidi otočil a řekl jim, to jsou naši kluci a přišli si pro nás. Neumřeme. Do konce svého života nezapomenu na zvuk vašich zbraní. Bylo to jako hlas andělů z nebes.“

Jak celou akci shrnuje velitel jednotky major Bedřich Hýža? „Naši tam naběhli brzo a reakce byla rychlá - okamžitě jsme navázali bojový kontakt s teroristy. Ti přestali útočit na hotelové hosty. Ti měli díky tomu šanci se někam schovat, nebo z komplexu utéct. Takže pak říkali, že jsme jim zachránili život. Že neví, jak by to tam dopadlo…“

O příslušnících 9. Úkolového uskupení AČR EUTM-M, kterým velel v Mali, major Bedřich Hýža, říká: „Rád bych poděkoval všem, kteří se na splnění této mise podíleli, ať přímo nebo nepřímo. Dále bych chtěl připomenout profesionalitu, odvahu a bojové mistrovství všech, kteří se této operace zúčastnili. Významným faktorem bylo rovněž štěstí, které nám v průběhu celého nasazení přálo. Bylo mi ctí s vámi sloužit.“

* * *

Deset dní po tomto teroristickém útoku vyslal Vojenský historický ústav Praha příslušníka oddělení monitoringu zahraničních operací do Bamaka v Mali, aby provedl orálněhistorický výzkum, jehož účelem bylo zachycení osobních vzpomínek českých vojáků, kteří v Kangabě bojovali. Jádro výzkumu realizovaného v Mali a ČR bylo zaměřeno na zkušenost z boje – co vojáci dělali a co zažili, čemu čelili, co cítili a s čím se vyrovnávají. Šlo o zachycení komplexního obrazu celé bojové akce a její dokumentaci.

Prvotní výsledky výzkumu byly VHÚ Praha prezentovány v roce 2018 na 20. mezinárodní konferenci Světové asociace orální historie (IOHA) na Univerzity of Jyväskylä ve Finsku v příspěvku nazvaném „The Battle of Kangaba: An Oral History of The European Union Training Mission in Mali (EUTM MALI) by the Czech soldiers who fought in it.“ Následně pak v roce 2019 na VI. mezinárodní konferenci České asociace orální historie na Univerzitě Palackého v Olomouci, a to v příspěvku „Bitva o Kangabu: orálněhistorický výzkum českých vojáků z vojenské operace Evropské unie v Mali“

Detailnímu popisu záchranné akce v hotelovém komplexu Le Campement Kangaba doplněném o osobní svědectví vojáků, kteří na místě bojovali, se věnuje odborná studie s názvem Boj o Kangabu - Čeští vojáci v boji ve vojenské operaci Evropské unie v Mali. Její závěry budou publikovány v roce 2021 v odborném časopise VHÚ Praha Historie a vojenství.

kpt. Pavel Stehlík

Nahrané rozhovory vznikly v rámci orálněhistorického výzkumného projektu VHÚ Praha s názvem Paměť vojáka – příběhy zahraničních operací. Od roku 2017 probíhá systematické nahrávání rozhovorů s našimi novodobými válečnými veterány a veteránkami. Jde o vojáky v různých hodnostech a s různými odbornostmi, kteří působili v Zálivu, na Balkáně, v Afghánistánu, Iráku, Mali i v mnoha dalších konfliktních oblastech.