Gustav Svoboda - Pod palbou vyprošťoval tanky

26. 07. 2023

Ani statečný boj proti německým jednotkám neochránil Gustava Svobodu před komunistickým žalářem. Naopak, spojenecké tanky totiž zachraňoval na západní frontě.

Gustav Svoboda (1917–2009) se věnoval i vojenským dějinám. FOTO: VHÚ Praha

Narodil se 30. září 1917 ve Vodňanech. Za mobilizace v září 1938 sloužil u dělostřelectva v jižních Čechách. Na Nový rok 1940 opustil domov, společně s bratrem a čtyřmi dalšími dobrovolníky překročil slovenské hranice a přes Maďarsko se dostal do Jugoslávie, kde byl odveden do čs. zahraniční armády. V Agde v jižní Francii byl v březnu 1940 zařazen do dělostřeleckého pluku 1. Po porážce Francie evakuoval 24. června lodí do Británie. Zde byl zařazen do dělostřeleckého oddílu 1.

Na frontě u Dunkerku v letech 1944 a 1945 velel předsunuté dílně brigádních tankových dílen. Řídil vyprošťování a odsun poškozených tanků z minových polí v nepřátelské palbě. Odrazil německý protiútok střelbou z poškozeného tanku. Za to a za zajetí německého rotmistra byl Svoboda vyznamenán Československou medailí Za chrabrost.

Po únoru 1948 zůstal v armádě, Vysokou školu válečnou absolvoval v červnu 1949. Působil jako náčelník týlu 5. dělostřelecké divize. Jako nekomunista a západní voják byl v roce 1955 přeložen na Vojenskou akademii Klementa Gottwalda jako učitel katedry vojskový týl, 14. srpna 1957 byl zatčen, nezákonně odsouzen za držení údajně nedostatečně znehodnocených zbraní na 30 měsíců vězení a z hodnosti podplukovníka degradován na vojína.

V roce 1968 byl soudně rehabilitován, ale za normalizace jeho rehabilitaci MNO nevzalo na vědomí, takže v roce 1978 opustil armádu v hodnosti vojína v záloze. Pracoval jak horník a později v Ústavu skladového hospodářství. Po pádu komunismu byl rehabilitován, povýšen na plukovníka ve výslužbě a 22. září 1993 jmenován do hodnosti generálmajora v. v.

Působil v Československé obci legionářské a stal se vojenským historikem. Mnohá témata pro českou historiografii otevíral. Již v roce 1991 uspěl se studií „1. čs. divize ve Francii 1939/1940“ v celostátní soutěži historických prací Československého svazu protifašistických bojovníků (ČSPB). Počátkem devadesátých let vydal soupis padlých čs. vojáků exilové pozemní armády na západě „Ti, kteří se nevrátili“. Angažoval se také v péči o čs. válečné hroby. V roce 1996 vydal příručku „Čs. válečné hroby v zahraničí“, podávající vůbec poprvé přehled všech bojišť a pohřebišť prvního i druhého odboje. Zemřel v Praze 14. března 2009.