Italská přilba bez rzi, rakouská čáka bez prachu

Před časem se na pracovišti konzervace a restaurování sbírek VHÚ uskutečnila doposud největší akce zpracování přileb, čák a čepic z fondů této instituce určená pro dva výstavní projekty. Nejstarší předměty z období od 15. do 19. století jsou instalovány v Prašné věži Mihulka na Pražském hradu, a mladší, převážně z dvacátého století, v Armádním muzeu na Žižkově.

Nejstarší celokovové přilby většinou již dříve prošly restaurátorským zpracováním anebo případnou celkovou stabilizací. Nyní jsme provedli dekonzervaci prostředků dlouhodobé depozitní ochrany s důrazem na zachování původních povrchů. U pokrývek hlavy majících konstrukci ze smíšených materiálů (kov, dřevo, kůže, textil) byly konzervátorské zákroky složitější a časově náročnější.

Jako příklad může sloužit zpracování italské jezdecké přilby z počátku dvacátého století (viz fotodokumentace). Základ její konstrukce tvoří ocelový zvon, po obvodu nastavený vyztuženým pásem srstnaté kůže přecházející ve štítky zpevněné kováním. Povrch kovu byl z vnější i vnitřní části zcela napaden pevně zakotvenou korozí, jež téměř „prorostla“ do hrany pásu kůže a způsobila nejen nepřirozené korozní zabarvení, ale i částečné místní vypadání srsti.

Také vysoký profilovaný hřeben ze žlutého kovu měl na povrchu korozní skvrny, mimo to ještě mnohé opravy zdeformovaných součástí včetně vnitřní výztuhy. Celkový stav sbírkového předmětu byl velmi špatný, nevyhovující výstavním účelům a hrozila jeho další destrukce.

Odborné práce začaly nezbytnou fotodokumentací a podrobným vizuálním průzkumem. Poté došlo k demontáži hřebenu a jednotlivých částí spojených šrouby, případně drátem. Nejdéle trvalo odstranění koroze ze všech ploch zvonu, malých spojovacích součástí a vnitřní výztuhy profilovaného hřebenu. Po vyčištění kůže a retuši vypadaných ploch bez srsti, ještě zbýval srovnat hřeben, aby bezpečně kopíroval povrch zvonu a dělený podbradník se spojovacím řetízkem. Veškerý zkonzervovaný povrch respektuje původní podobu předmětu, například na součástech ze žlutého kovu se z větší části podařilo zachovat ušlechtilou patinu.

Dalším případem z celé řady zpracovaných předmětů je rakouská čáka pro vyšší důstojníky husarů v původním, velmi cenném úložném kufříku. Jeho součástí je vnitřní výsuvná schránka pro uložení kožených, textilních a kovových součástí. Celá čáka se zachovala v téměř dokonalém stavu, včetně pozlacení kovových aplikací - „jen“ celkově pokrytá prachem, který se nám později podařilo dokonale odstranit.

Ve velmi špatném stavu byl však cestovní kufřík. Černý potah z hlazené usně měl pokrytý nečistotami, četnými drobnými oděrkami a obvodová hrana, kterou překrývá víko, se dělila na vrstvy s viditelnou vnitřní výztuhou. O zašpinění a destrukci potahu nejlépe vypovídá fotodokumentace před restaurováním. Restaurátorský zásah, tak jako v minulém případě, začal podrobnou fotodokumentací a průzkumem podobných deponovaných kufříků pro rakouské pokrývky hlavy.

Po důkladném očištění povrchu od ulpělých nečistot byla zpevněna vnitřní výztuha stěn, převážně jejich hrany a po té zpět naaplikovány odtržené části kůže. Oprava celého obvodu si vyžádala delší čas, protože odtržené části usně na sebe navazují a musely se skládat doslova po centimetrech. Na závěr byl celý povrch kufříku retušován podle původního zabarvení. Konzervaci a restaurování pro obě výstavy podstoupily desítky sbírkových předmětů. V budoucnu ještě zbývá dořešit jejich kvalitnější deponování; především dokonalou ochranu proti prachu.

Petr Moudrý