Španělské muzeum armády v Toledu a jeho sbírky

Španělské muzeum armády v Toledu a jeho sbírky

13. 02. 2017

Počátky Španělského muzea armády leží v roce 1803, kdy španělský ministerský předseda Manuel Godoy založil Královské vojenské muzeum v Madridu. Rozdělením tohoto prvotního muzea a zrodem dalších příbuzných institucí mezi lety 1827–1908 vznikla oddělená muzea dělostřelectva, ženijního vojska, týlu, jezdectva a pěchoty. Ta byla nakonec sloučena v jednotné Vojenské historické muzeum v roce 1932 s umístěním v Madridu, kde mu vyhradili křídlo Salón de Reinos v paláci Buen Retiro. Od roku 2010 sídlí již jako současné Španělské muzeum armády v paláci Alcázar v Toledu, vzdáleném pouhých 71 km od španělské metropole.

 

Město, které bylo od 5. století sídlem vizigótských králů, od 8. století součástí Cordóbského chalífátu a od roku 1085 až do druhé poloviny 16. století sídelním městem kastilských a posléze také španělských králů, má bohatou historii. Neméně bohatá a také pohnutá je historie samotného paláce Alcázar, stojícího na základech římského paláce z 3. století našeho letopočtu.

Původní pevnost sloužila a byla přestavována za Vizigótů, Maurů i kastilských králů, avšak definitivní podobu jí vtiskla až přestavba v první polovině 16. století. Alcázar přestal být v roce 1561 hlavní královskou rezidencí. Několikrát vyhořel či byl vypálen, konkrétně během válek o španělské dědictví roku 1710, během napoleonských válek v roce 1810 a poté v průběhu 19. století ještě několikrát. Svého času sloužil jako textilní velkovýrobna zpracovávající hedvábí, posléze již důstojněji jako pěchotní akademie a hlavní vojenská akademie (1875–1948).

Navzdory všem předchozím válkám a požárům bylo pro palác patrně největší ranou obléhání během španělské občanské války v roce 1936. Alcázar, držený frankistickou posádkou, byl po více než dvouměsíčním obléhání uhájen za cenu zničení tří čtvrtin budovy v důsledku dělostřelecké palby a leteckého bombardovaní ze strany republikánů. Náročná rekonstrukce se tak stala úkolem pro následující desetiletí.

Současná podoba muzea po otevření v roce 2010 těží jak z možností zrekonstruované historické budovy, tak z moderní dostavby, předsunuté z jedné strany původního paláce. Předsunutá budova je vstupní prostorou a zároveň sídlem kanceláří a specializovaných pracovišť administrativních i odborných pracovníků muzea. Nachází se zde také knihovna, přednáškový sál, prostor pro dočasné výstavy a zázemí pro návštěvníky včetně kavárny a muzejního obchodu.

Muzeum v této části zaujme zejména absencí klasického vstupního atria, které je nahrazeno odhalenými pozůstatky původního římského paláce a jeho přestaveb, nad nimiž se návštěvník pomocí eskalátorů přenese výše ke vstupu do historické budovy samotného Alcázaru. Ten je vyhrazen expozicím děleným jednak chronologicky, jednak tematicky – výjimkou je pouze první úsek, věnovaný pravěku a středověku, který se jako jediný nachází ještě v prostorách nové budovy.

Chronologicky orientovaná část sleduje linii španělských dějin v souvislosti s dějinami vojenství od pravěku do současnosti, přičemž pro výstavní účely využívá exponáty ze všech tematických podsbírek natolik, nakolik je to vzhledem k jednotlivým obdobím možné v závislosti na míře dochovaných originálů. Tematicky zaměřená část prezentuje zvlášť jednotlivé podsbírky, jako je faleristika s popisem nejslavnějších španělských řádů, palné zbraně, prapory či uniformy a výstrojní doplňky.

V této souvislosti stojí za zmínku samostatně vystavený soubor plátových zbrojí a chladných zbraní, pocházející z původní sbírky vévodů z Medinaceli. Zvláštní prostor je věnován také rozsáhlé sbírce cínových figurek rozličných tvarů a velikostí s obsáhlým výkladem k tomuto fenoménu v historii. Napříč všemi podsbírkami lze narazit na takové unikáty, jako jsou meč a oděv Boabdila (Abu Abdallah Muhammad XII.), posledního sultána Granady, zajatého v roce 1483 u Luceny, či osobní předměty a stejnokroje autoritářského politika a vojevůdce Franciska Franka.

Španělské muzeum armády, snadno dosažitelné vlakem z Madridu, je přístupné celoročně. Výjimku tvoří krom mimořádných akcí a několika vybraných svátků ještě pravidelný zavírací den, jímž je středa.

Jan Biederman

 

Aktuálně



V Armádním muzeu Žižkov bylo pokřtěno rozšířené vydání publikace Padli na barikádách, v pořadí již třetí

V Armádním muzeu Žižkov bylo pokřtěno rozšířené vydání publikace Padli na barikádách, v pořadí již třetí

11. 05. 2026
Uprostřed připomínek 81. výročí Pražského povstání, ve středu 6. května, byla v Atriu…
Podívejte se na 81 unikátních fotografií z Pražského povstání a konce války na Prostějovsku

Podívejte se na 81 unikátních fotografií z Pražského povstání a konce války na Prostějovsku

08. 05. 2026
Jedno z poslání Vojenského historického ústavu Praha je soustavně a cíleně shromažďovat…
Česká republika si připomíná výročí konce              2. světové války, na Vítkově nastoupili vojáci

Česká republika si připomíná výročí konce 2. světové války, na Vítkově nastoupili vojáci

08. 05. 2026
U Národního památníku na Vítkově s hrobem Neznámého vojína se dnes uskutečnil…
Americký veterán Joseph Thurmond se po 81 letech vrátil do Česka, navštívil Armádní muzeum Žižkov

Americký veterán Joseph Thurmond se po 81 letech vrátil do Česka, navštívil Armádní muzeum Žižkov

07. 05. 2026
Stoletý veterán Joseph Thurmond, který na jaře 1945 bojoval v Německu a…
Přečtěte si příběh profesora Arnolda Jiráska, velitele největší „bílé barikády“ při Pražském povstání

Přečtěte si příběh profesora Arnolda Jiráska, velitele největší „bílé barikády“ při Pražském povstání

06. 05. 2026
Hrdiny bojů na barikádách Pražského povstání nebyli jen povstalci se zbraní v…