Vyšla kniha věnovaná generálu Krzákovi, včetně jeho válečných deníků

Vyšla kniha věnovaná generálu Krzákovi, včetně jeho válečných deníků

10. 10. 2014

Generálmajor Rudolf Krzák (1914-2004) patřil k významným osobnostem bojujícím v řadách západního vojska ve druhé světové válce. Kniha Válečné záznamy Rudolfa Krzáka připravená historikem VHÚ Prokopem Tomkem přináší biografický portrét generála, ale také vojákovy záznamy z bojů ve Francii 1940 a působení v Itálii v roce 1944.

 

Publikace nazvaná Válečné záznamy Rudolfa Krzáka a vydaná Vojenským historickým ústavem Praha je tvořena dvěma stejně rozsáhlými částmi. V té první se ke čtenáři dostává přehledný biografický portrét generálmajora v. v. Rudolfa Krzáka, jehož autorem je Prokop Tomek. V druhé části publikace pak čtenář nalezne Tomkem editorsky zpracovaný osobní deník, který si R. Krzák vedl od 6. června 1940 do 24. června 1940, kdy působil jako velitel pomocné roty ve Francii.

Plnohodnotným doplňkem obou textů je pak Zpráva o účasti Rudolfa Krzáka na operaci SILICA v severní Itálii. Krzák byl do této oblasti vysazen, aby se snažil přimět příslušníky tehdejšího Vládního vojska k dezerci a nástupu do zahraničních čs. jednotek bojujících proti nacismu.

V úvodní studii Prokop Tomek velmi pečlivě sleduje životní osudy Rudolfa Krzáka. Ten se narodil v obci Bernartice 6. dubna 1914. Již od roku 1934 působil v tehdejší československé armádě, avšak v červnu 1939, po okupaci zbytků Československa, odešel do zahraničí. Ve Francii se v roce 1940 účastnil obranných bojů, z té doby také pochází zmíněný deník. Po porážce Francie se mu podařilo odjet do Velké Británie, kde v roce 1941 absolvoval speciální výcvik útočného boje a parašutistický výcvik.

V roce 1944 byl vysazen na italském území, kde se měl podílet na získávání nových vojáků do čs. armády z těch Čechů, kteří sem byli v rámci Vládního vojska převeleni z Protektorátu. Vzhledem k složitým podmínkám nemohl být úkol splněn, Krzák se však zapojil do partyzánského boje. Z hrozícího obklíčení v listopadu 1944 se mu navíc podařilo uprchnout.

Po návratu do vlasti čekala na Krzáka tragická zpráva: velká část jeho rodiny, včetně rodičů a sourozenců, byla nacisty popravena. Navíc po převzetí moci komunisty byl Krzák v roce 1949 zatčen a ocitl se v nechvalně proslulém „domečku“, kde byli režimu politicky nepohodlní jedinci podrobeni krutému zacházení a mučení. Krzák byl naštěstí v roce 1952 propuštěn, ale do armády se vrátit nemohl a pracoval v dělnických profesích, od roku 1959 v n. p. Geologický průzkum, kde jezdil s vrtnou soupravou.

V roce 1964 byl soudně i armádou rehabilitován, do vojenských řad se dokonce v roce 1968 mohl vrátit. Jeho působení však nemělo dlouhého trvání, v dubnu 1970 musel v hodnosti plukovníka odejít do zálohy. Opět se vrátil k práci geologa, tentokrát jako brigádník, pracoval až do úctyhodného věku 74 let. V polovině 80. let také o něj projevila „zájem“ Stb, považovala ho totiž mylně za agenta, který sleduje pohyby sovětských vojsk umístěných poblíž letišť.

Plné rehabilitace se dostalo Rudolfu Krzákovi až po roce 1989, kdy byl také povýšen do hodnosti generálmajora. Mohl plně rozvinout své aktivity zahájené již po druhé světové válce, směřující k získání úcty a uznání veteránům boje za získání československé samostatnosti. Působil v rámci Československého svazu bojovníků za svobodu a proti fašismu. Usiloval také o postavení pomníku čs. parašutistům. Jeho vybudování v Praze 6, v Technické ulici, se však nedožil. Zemřel ve věku 90 let v roce 2004.

Jak píše Prokop Tomek, Rudolf Krzák patřil „v pravdě k nejúctyhodnějším osobnostem odboje, a to jak díky svým vojenským, tak i lidským vlastnostem.“ Tomek cituje také jeden z Krzákových názorů, který vyslovil již po roce 1989. „Po válce a především v roce 1946 zvolil náš národ katastrofální cestu. Pod praporem velkých zítřků jsme se dostali k bažině plné politického, ekonomického a morálního marasmu. Dnes ještě stále stojíme před tou bažinou a díváme se na druhý břeh. Čekáme, přešlapujeme, okrádáme se navzájem a hledáme nějaké vznášedlo, které by nás přeneslo na druhý břeh vysoké životní úrovně. Jenže s podmínkou, abychom neunavili ruce a dostali se tam snadno, rychle a bez námahy. Vím ale jedno: bez statečnosti a svědomí se neobejdeme.“

RED

 

 

Aktuálně



Vznik 11. čs. střeleckého pluku „Františka Palackého“

Vznik 11. čs. střeleckého pluku „Františka Palackého“

18. 07. 2026
Ve středu 15. července uplynulo již 108 let od založení 11. čs.…
PŘED 100 LETY - Aero bulletin č. 31 - štábní kapitán Stanovský v Brindisi

PŘED 100 LETY - Aero bulletin č. 31 - štábní kapitán Stanovský v Brindisi

17. 07. 2026
Št. kpt. Stanovský na své cestě z Řecka do Italie přistál dne…
Výstava Barvy války představuje české umělce, kteří poznali zákopy první světové války

Výstava Barvy války představuje české umělce, kteří poznali zákopy první světové války

17. 07. 2026
První světová válka zasáhla do osudů milionů lidí včetně výtvarných umělců. Nová…
Před 100 lety - Aero bulletin číslo 30 - 15. července 1926

Před 100 lety - Aero bulletin číslo 30 - 15. července 1926

15. 07. 2026
Št. kpt. Stanovský udělal již 12.785 km. Dle nového telegramu, zaslaného štkpt.…
Zemřel kameraman Jiří Krob, výrazná osobnost Československého armádního filmu

Zemřel kameraman Jiří Krob, výrazná osobnost Československého armádního filmu

14. 07. 2026
Dne 12. července 2026 zemřel ve věku 85 let Mgr. Jiří Krob,…