Vývoz a dovoz speciálu v druhé pětiletce

V letních měsících roku 1961 vypracovalo Oddělení zvláštních zahraničních styků Státní plánovací komise souhrnnou zprávu, která hodnotila vzájemné dodávky speciálního materiálu se zeměmi Varšavské smlouvy a jeho vývoz rozvojových zemí. Bylo tak možné konfrontovat původní velmi optimistické představy z poloviny padesátých let o značné ziskovosti zbrojní produkce. Realita však byla poněkud odlišná.

Ve srovnání s rokem 1955 poklesl celkový vývoz speciálu v hodnotovém vyjádření do roku 1960 o cca třetinu, zatímco dovoz se téměř zdvojnásobil. K nárůst dovozu došlo zejména v letech 1959 a 1960, kdy ze Sovětského svazu začala být dodávána „nejnovější vojenská technika“, která „znamenala kvalitativní skok v systému výzbroje čs. armády“ (jak zněly dobové dokumenty), tj. rakety. Československo se tak stalo ze země vývozní dovozní zemí. V roce 1959 sice zaznamenalo téměř vyrovnanou obchodní bilanci, ale o rok později již byl zahraniční obchod se speciálem pasivní téměř o čtvrt miliardy Kčs. A ani v následujících letech se neměl tento trend změnit. Vedle zbraní a techniky totiž vzrostl i dovoz přístrojů a kompletačních dílů i materiálu, jehož výrobu čs. průmysl nezvládl nebo by se jej pro malý objem produkce nevyplatilo vyrábět.

Na celkovém obratu dovozu a vývozu strojírenského zboží se obchod se speciálem podílel v roce 1956 skoro polovinou, zatímco o pět let později činil již jen jednu čtvrtinu. Tento prudký pokles podílu byl způsoben celkovým snížením speciálního vývozu za současného růstu obratu civilního zboží. Svou roli sehrály i problémy partnerských zemí, zejména Polska a Maďarska, které v důsledku krize v roce 1956 redukovaly své objednávky a ani v následujících letech je nebyly schopny výrazněji navýšit

Sovětský svaz se podílel na čs. dovozu asi 90 %. Šlo zejména o proudové bombardéry  Il-28, stíhací MiG-17pf a velké množství radiolokátorů, ale také o technickou pomoc při přípravě výroby letounu Mig-19S a tanku T-54. O dva roky později dovoz speciálu krátkodobě poklesl (z 557 mil. Kčs v roce 1956) na pouhých 231 mil. Kčs, což souviselo se změnami výzbroje čs. ozbrojených sil, aby opět zesílil.

Z ostatních zemí Varšavské smlouvy zaujímalo důležitou pozici Polsko, od něhož jsme dováželi radiostanice R 118, dělostřelecké tahače MAZUR a vrtulníky Mi-l.

Těžiště čs. vývozu spočívalo v exportu letounů do SSSR, jmenovitě cvičných proudových letounů MiG-15 UTI a letounů Il-14. Do členských států Varšavské smlouvy směřovaly raketomety RM-130, terénní automobily V-3S, pojízdné díly, dělostřelecká a pěchotní munice.

Plán na pětiletku byl sice splněn, ale projevila se i řada nedostatků. Především docházelo k častým změnám v požadavcích MNO i zahraničních partnerů, což nejvíce postihlo náš letecký průmysl. Rozdíl v počtu původně plánovaných a posléze vyrobených MiG-15S byl více než propastný. Současně se citelně projevilo přerušení vývoje malých a dopravních letadel v letech 1951–1953, což značně ztížilo možnosti exportu do kapitalistických států, neboť především USA vrhl na trh v masovém měřítku nové typy lehkých dopravních a sportovních letadel.

V letech druhé pětiletky došlo k rozšíření vývozu do rozvojových zemí a též do kapitalistických států. V druhé polovině padesátých let bylo vyvezeno zboží v hodnotě více než 1,6 mld. Kčs obchodní parity, z čehož cca 60 % pocházelo z novovýroby a cca 40 % ze skladů MNO. Značnou část vývozu tvořily ruční zbraně – více jak 200 tisíc pušek a samopalů, 10 tisíc kulometů, tisíc minometů, 700 kusů děl a raketometů atd. Hlavními odběrateli byli Egypt a Sýrie, resp. Sjednocená arabská republika.

Na speciální materiál byly poskytovány 5–10 leté úvěry, přičemž materiál z výroby měl být dodáván oproti placení v hotovosti. Vývozní ceny vojenské techniky byly stanovovány na bázi sovětských exportních cen, nejvyšších cen bylo dosaženo při exportu letecké techniky.

Jaroslav Láník