03 Mužská lebka se stopami zranění mečem, Čechy, 11.−12. století

V roce 2006 proběhl v Žatci záchranný archeologický výzkum okolo kostela sv. Víta z 11. století. Během výzkumu se podařilo odkrýt dvojhrob, který obsahoval kosterní pozůstatky dvou dospělých. Jedinec A je robustního skeletu se slabým svalovým reliéfem, pohlaví mužského, věkového intervalu 30-40 let, vysokého přibližně 177 až 178,5 cm. Na lebce pod temenním hrbolem vlevo je šikmý zásek délky 42 mm neprostupující celou tloušťkou lebeční kosti. Na levém předloktí ve vnitřní hraně kosti vřetenní je ostře ohraničená prohlubeň způsobená sečným zraněním, ve stejné úrovni je ostré přerušení kosti loketní.

Kostra jedince B je středně robustní, svalový reliéf málo výrazný, mužského pohlaví a náleží jedinci mladého věku, tj. 20-25 let, vysokého 167 až 171 cm. Na lebce jsou sečná zranění obou temenních kostí vedená nejspíše zepředu shora, vlevo cca 100 mm v předozadním průměru, vpravo s defektem kosti 95 x 50 mm. Týlní kost je narušena bodným penetrujícím zraněním plochým ostřím velké cca 10 mm. Kost loketní vlevo je pod polovinou těla přerušená, na okraji úlomku jsou jasně patrné stopy sečného zranění z vnější strany.

Žádné ze zranění obou mužů neneslo stopy hojení a zranění kosti loketní je typické pro předloktí nastavené v obraně. V případě sečných zranění lebky u mladšího z mužů (B) lze hovořit o zraněních smrtelných. Bezprostřední příčinu úmrtí nemůžeme u jedince A stanovit.

Výzkum koster se zaměřil na biologickou příbuznost obou společně pohřbených jedinců na základě drobných anatomických odchylek od běžné stavby kostí, které mají genetický podklad a jsou považovány za indikátory biologických vztahů mezi jedinci. Naznačená „biologická vazba“ jedinců byla poté ověřen analýzou DNA, která jasně prokázala vztah otec (jedinec A) a syn (jedinec B), který se po uložení do hrobu držel otce za ruku.

Zřejmě se jedná o zločin spáchaný někde v blízkosti Žatce, protože v případě vojenského střetu byli padlí pohřbíváni na místě bitvy. Zároveň se muselo jednat o společensky výše postavené jedince, a proto byli pohřbeni s takovou péčí do hrobky zbudované za dřeva. Zranění na lebkách obou mužů dokládá účinnost těžkého románského meče.