BENSING, Manfred a HOYER, Siegfried. Der deutsche Bauernkrieg 1524–1526

Mezi 20. a 30. květnem 1526 selhaly tři pokusy o vyproštění obléhaného města Radstadt. To bylo již od 14. dubna téhož roku v sevření selských povstalců, kteří se v Salcbursku a Tyrolsku na jaře aktivizovali, aby pokračovali v odporu proti vrchnosti. Jednalo se o poměrně významný úspěch vzbouřenců, neboť v horských průsmycích zastavili a odrazili postup vojska Švábského svazu.

Německá selská válka bývá obvykle datována do let 1524–1525. To je dáno skutečností, že značná část historiografie se omezuje jen na představení postupné radikalizace sedláků v kontextu probíhající luterské reformace a následný rozmach selského povstání v německých částech Svaté říše římské. Za zlom a do jisté míry začátek konce války bývá považována bitva u Frankenhausenu v květnu 1525, kdy byly selské houfy zmasakrovány vojskem Švábského svazu a na popravišti skončil jeden z radikálních vůdců povstání Thomas Müntzer Ohlasy německé selské války ale na mnoha místech doznívaly ještě delší dobu a v odborné literatuře jim často nebylo věnováno mnoho pozornosti. Patří sem i selské a hornické nepokoje v jižních a západních Čechách, táhnoucí se až do léta 1525.

Kapitolu samu pro sebe tvoří selská válka v rakouských zemích, konkrétně v Salcbursku a Tyrolsku. Přestože i tam se podařilo ozbrojeným tlakem v kombinaci se sliby a ústupky na podzim 1525 situaci normalizovat, v březnu 1526 pozvedli selští vůdci znovu prapor vzpoury. V dubnu se v Salcbursku shromáždily početné selské a hornické houfy, jež v dubnu oblehly Radstadt. Město sice hájilo pouhých 150 žoldnéřů spolu s měšťanskou milicí, sedláci však měli jen provizorní dřevěná děla, jejichž hlavně nevydržely větší tlak a energie vystřelovaných projektilů nestačila na radstadtské hradby. Jednání s měšťany o vydání města skončila neúspěchem kvůli jejich obavám z drancování.

Povstalci, jejichž počet narostl asi na 5 000 mužů, zřídili záseky v okolních průsmycích a v druhé polovině května odrazili tři pokusy o vyproštění Radstadtu z obležení, když zastavili postup Švábského svazu. U Lungau v Radstadtských Taurech porazili 20. května oddíly salcburského vikáře z Freisachu, Franze von Tannhausena, a přibližně po čtyřech dnech zabránil Marx Neufang diverznímu vpádu dvou praporců někdejších selského vůdce Michaela Grubera, nyní ve službách salcburského arcibiskupa kardinála Matyáše Langa von Wellenburga, do Oberpinzgau. Dne 30. května utrpěly porážku hlavní síly Švábského svazu vedené nejvyšším polním hejtmanem Burkhartem von Ems (Hohenems) poblíž St. Martina v údolí Lammertal a byly donuceny k ústupu.

Rozhodnutí v salcburské a tyrolské selské válce se začalo rýsovat až v létě roku 1526 (2. července odtáhli sedláci od Radstadtu), což do té doby svazovalo ruce budoucímu českému, uherskému a chorvatskému králi Ferdinandu Habsburskému, pod jehož vládu patřilo Tyrolsko. Jistě mu nebylo lhostejné ani dění v sousedním Salcburském knížecím arcibiskupství. Vedle vojenské pomoci svému švagrovi, vládnoucímu českému, uherskému a chorvatskému králi Ludvíkovi Jagellonskému, jehož uherské země se staly toho roku cílem tažení tureckého sultána Sulejmana I., potřeboval Ferdinand vojáky také doma v dědičných rakouských državách. Švagra podpořil alespoň tím, že na svá bedra převzal obranu Chorvatska, aby Jagellonec mohl soustředit své síly u Dunaje proti Osmanům postupujícím k Moháči.

Prezentovaná kniha formátu 12,5 × 19,5 cm je vázána v pevné vazbě s kartonovými deskami potaženými barevným papírem a hřbetem zpevněným plátnem. Jedná se o populární a přehledovou práci saských historiků Manfreda Bensinga a Siegfrieda Hoyera, jež s ohledem na rok vydání a zemi původu (Německá demokratická republika) samozřejmě podléhá narativům marxistické historiografie. Pokud ale odhlédneme od ideologického zabarvení a snahy autorů vykládat německou selskou válku jako předchůdce třídních bojů, jde o celkem kvalitní pozitivistickou práci, která popisuje německou selskou válku v širších souvislostech, včetně jejích dozvuků v českých a rakouských zemích. I z tohoto důvodu je v titulu uvedena datace války v rozsahu let 1524–1526. Samotný text je pak doplněn mapkami a plánky tažení, přehlednou chronologickou tabulkou, slovníčkem pojmů a obrazovou přílohou s faksimiliemi dobových rytin a fotografiemi zbraní.

Pro zájemce o naši vojenskou historii je práce zajímavá nejen statí o selských a hornických povstáních v Čechách, ale i představením dalších bojišť, na něž byli najímáni žoldnéři z českých zemí, a také nastíněním příprav k obraně Uher.

Citace:

BENSING, Manfred a HOYER, Siegfried. Der deutsche Bauernkrieg 1524–1526. 3., veränd. Aufl. Kleine Militärgeschichte. Kriege. Berlin: Militärverlag, 1975.

Zdeněk Munzar