Dresdens Festungswerke im Jahre 1811.

Obrazové či v dnešní době fotografické publikace seznamující čtenáře se vzhledem města, nebo městské části v časech minulých patří dodnes mezi populární žánr. Že se nejedná o nikterak nový námět knih, dokládá dnešní kniha týdne, neboť právě takovou knihou je Dresdens Festungswerke im Jahre 1811.

Během 19. století zrušilo mnoho starých pevnostních měst svá stálá opevnění, protože s ohledem na převratný vývoj dělostřeleckých zbraní se fortifikace z předchozích staletí stávaly čím dál méně účinné proti moderní artilerii. Mnoho měst se rozbitím pevnostního prstence přestalo dusit uvnitř hradeb a došlo k ozdravení městského ovzduší. V pevnostech s vodními příkopy bylo totiž velmi nepříjemné vlhké klima a hmyz držící se v okolních mokřadech ke zdraví obyvatel také nepřispíval. Města se po zbourání hradeb mohla nerušeně rozvíjet, což podpořilo dynamický růst průmyslové výroby, který rovněž potřeboval více a více prostoru. V případě českých pevností došlo k jejich rušení až po uzavření německo-rakouské spojenecké smlouvy koncem 19. století, v důsledku čehož pozbyly svůj význam. Oproti tomu Drážďany se ale ze sevření hradeb začaly vyprošťovat již po napoleonských válkách, od roku 1817 začala demolice pevnostních objektů, která byla dokončena roku 1830.

Proto se není čemu divit, že šedesát let po demolici drážďanských hradeb vznikla představovaná publikace vydaná spolkem pro historii Drážďan, připomínající prostřednictvím souboru světlotiskových obrázků kouzlo zaniklé pevnosti. Jejich předlohou byly akvarely saského malíře Friedricha Augusta Kannegiessera (1800–1870). Tento drážďanský rodák se stal známým právě svými kresbami a malbami architektury.

Publikace má atypický příčný formát cca 21x33 cm, samotné obrázky nalepené na tuhých listech z tenkého kartonu jsou ale výrazně menší (10x14,4 cm). Kniha obsahuje stručnou předmluvu doktora Richtera, předsedy spolku pro historii Drážďan, po níž následuje seznam s popisem obrázků, který je členěn na Staré a Nové Město. Tomuto rozdělení odpovídá i trojí stránkování publikace.

Obrázky jsou datovány rokem 1811, proto jsou velmi zajímavým dokumentem také k napoleonským válkám, neboť právě před 200 lety byla drážďanská pevnost obléhána spojeneckým armádním sborem rakouského polního podmaršálka českého původu Jana Josefa hraběte z Klenové a Janovic. Ten zahájil 26. října blokádu města, které hájilo cca 30.000 Francouzů pod velením maršála Gouviona Saint-Cyra, a 11. listopadu došlo k podpisu kapitulace, podle níž měli Francouzi vydat pevnost výměnou za volný odchod. Vrchní velitel spojeneckých vojsk polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg se o odchodu posádky dozvěděl se zpožděním a s podmínkami kapitulace nesouhlasil. Saint-Cyrovi vojáci se měli buď vrátit do obleženého města, nebo odejít do zajetí. S ohledem na zoufalou zásobovací situaci nakonec skončili v zajetí včetně maršála Gouviona Saint-Cyra, který odmítl nabízenou svobodu a raději sdílel osud svých mužů. Nutno podotknout, že kapitulace měla fatální následky i pro Jana Josefa hraběte z Klenové a Janovic, jelikož si jí vysloužil nemilost vrchního velitele. Jeho sbor byl poslán na italskou frontu, Jan Josef se ale v bitevní sestavě rakouské armády v Itálii již neobjevil. Zemřel roku 1819 v Brně ve funkci velícího generála na Moravě a ve Slezsku. Nicméně od listopadu 1813 již nikdy neobdržel aktivní velení v poli. Nepomohla mu ani skutečnost, že do té doby byl považován za jednoho z nejschopnějších rakouských velitelů, což prokázal mimo jiné v čele svého sboru v bitvě národů u Lipska jen pár týdnů před nešťastnou kapitulací Drážďan.

Citace:

Dresdens Festungswerke im Jahre 1811: 90 Ansichten und 2 Pläne in Lichtdruck nach Aquarellen von Friedrich August Kannegiesser. Dresden: Verein für Geschichte Dresdens, 1890. 16, 64, 26* s.