DUDÍK, Beda. Erinnerungen aus dem Feldzuge 1866 in Italien

Dne 29. ledna 1815 se v moravském Kojetíně narodil František Dudík, později známější pod svým řeholním jménem jako Beda Dudík. Tento kněz, benediktinský mnich a moravský zemský historiograf, přezdívaný též „moravský Palacký“, svými badatelskými cestami a rozsáhlým dílem zásadně přispěl k poznání historie Moravy, střední Evropy a třicetileté války (1618–1648), čímž se zařadil mezi přední osobnosti českých dějin 19. století.

Dudík vyrůstal jako nejstarší z devíti dětí Vincence a Magdaleny Dudíkových. Studoval na gymnáziu v Kroměříži a posléze na filosofickém ústavu v Brně, kde se věnoval klasické filologii a dějepisu. Ve svých dvaceti jedna letech vstoupil do benediktinského kláštera v Rajhradě, kde přijal řeholní jméno Beda podle středověkého anglosaského učence Bedy Ctihodného. V roce 1840 byl vysvěcen na kněze a následně začal vyučovat klasickou filologii a dějepis na lyceu v Brně.

Během překotných událostí revolučního roku 1848 se stáhl do rajhradského kláštera, jenž tehdy slavil 800. výročí od svého založení. Při té příležitosti byl pověřen sepsáním jeho historie. V následujících letech opět vyučoval v Brně a pokračoval ve své badatelské činnosti, kterou na sebe upozornil. Moravský zemský výbor jej v roce 1851 vyslal do Švédska pátrat po knihách, jež Švédové odvezli jako kořist ze zemí Koruny české během třicetileté války. Beda Dudík na této skandinávské cestě opsal přes 300 listů různých pramenů a podal podrobnou zprávu o Švédy odcizených dílech. Jeho zahraniční výjezd mu vynesl přízeň představitelů Moravy. Ti mu zadali pokračovat v pátrání po ztracených českých a moravských knihách v Itálii. Tato zpráva ho musela jistě potěšit, poněvadž jeho badatelská cesta po Švédsku jej uchvátila natolik, že se rozhodl na gymnáziu v Brně již nevyučovat. V roce 1852 tedy vycestoval do kláštera Montecassino a Říma, o čemž vydal další podrobnou zprávu, jež mu získala mezinárodní uznání.

Po návratu z Itálie ho v létě roku 1853 zaměstnal ve Vídni velmistr Řádu německých rytířů Maxmilián arcivévoda dʼEste, s nímž byl v kontaktu již od své cesty do Švédska. Zpracovávání řádového archivu ve Vídni a okolí mu zabralo několik let, které plně využil. Publikoval několik studií, například o Albrechtovi z Valdštejna, a habilitoval se na Vídeňské univerzitě, kde i přednášel. Jeho snaha stát se profesorem nicméně nevyšla. Roku 1855 byl jmenován moravským zemským historiografem, čímž se stal protějškem českého zemského historiografa Františka Palackého. Po zpracování archivu řádu německých rytířů se proto vrátil na Moravu, kde započal své životní dílo, Dějiny Moravy (Mährens allgemeine Geschichte), jež se na konci jeho života skládaly z dvanácti svazků. Dudík je zpracoval natolik podrobně, že se v dějinách země dostal pouze do roku 1349.

Za prusko-rakouské války roku 1866 působil jako oficiální válečný zpravodaj v severní Itálii, kde se Italské království pokusilo dobýt Benátsko držené Habsburky. Své postřehy z této zkušenosti shrnul v dnes prezentované knize. Dva roky nato doprovázel císaře Františka Josefa I. jako kaplan a historiograf na jeho cestě do Orientu, což zdokumentoval v díle Kaiserreise nach dem Orient 1869 (https://www.vhu.cz/exhibit/dudik-beda-kaiser-reise-nach-dem-oriente/).

Ani ve staří Dudík neustal ve své činorodosti. Podílel se na přípravě Světové výstavy ve Vídni roku 1873, účastnil se archeologických kongresů v Kyjevě a Budapešti a vyvinul nemalou snahu o návrat českých a moravských knih ze Švédska. Toto úsilí bylo korunováno částečným úspěchem roku 1878, kdy dosáhl navrácení 51 vzácných rukopisů, které jsou dodnes uchovány v Moravském zemském archivu v Brně. Ke konci života vycestoval ještě třikrát do Říma, avšak v roce 1887 ho postihla cévní mozková příhoda, která jeho aktivitám učinila přítrž. Dudík se stáhl do ústraní a po třech letech, dne 18. ledna 1890, podlehl v Rajhradě následkům dalšího záchvatu mrtvice.

Dnes prezentovanou knihu formátu 20 x 14 cm v hnědé plátěné vazbě zdobí zlaté reliéfní písmo a slepotisk. Jedná se o soubor zpráv Bedy Dudíka z tažení rakouské armády roku 1866, které jako oficiální válečný zpravodaj odesílal Vídeňským novinám. Kniha rozdělená do částí podle jednotlivých zpráv je unikátním spojením historikova vhledu do soudobého válečného dění s precizním dokumentováním důležitých událostí a reportážního, subjektivního dokumentu s autorovým osobitým úhlem pohledu a jeho dojmy. Vedle popisu konkrétních pohybů vojsk, jejich velitelích a počtech je možné se dočíst o tom, že Beda Dudík mnoho let toužil poznat vojenský život, anebo že nikdy nezažil větší potěšení než účastnit se velkých manévrů. Není bez zajímavosti, že vzpomínky na válečné tažení byly věnovány korunnímu princi Rudolfu Habsbursko-Lotrinskému.

Citace: DUDÍK, Beda. Erinnerungen aus dem Feldzuge 1866 in Italien. Wilhelm Braumüller, Wien 1870. 165 s.

Dostupné také z: https://play.google.com/books/reader?id=uIUdjbtvu-cC&pg=GBS.PP6&hl=en_US 

Tomáš Konečný