Film „Chvála varhan“

Největším hudebním nástrojem jsou varhany. Počet píšťal může dosahovat až několika desítek tisíc a některé mohou mít délku i 20 metrů. Proto se u varhan předpokládá trvalá instalace a jsou tedy spjaty s místem, pro něž byly postaveny. V České republice se k největším řadí varhany v chrámu sv. Jakuba staršího v Praze a v kostele sv. Mořice v Olomouci.

Tvůrci dokumentárního filmu „Chvála varhan“ se jejich historie dotkli jen letmo. Jejich hlavním záměrem bylo představit dva špičkové československé nástroje.

Prvním jsou historické barokní varhany v kostele sv. Mořice v Olomouci. Ty postavil vratislavský varhanář Engler v první polovině 18. století. V padesátých až sedmdesátých letech 20. století byly postupně rekonstruovány a podstatně rozšířeny firmou Varhany Krnov (Rieger-Kloss) do podoby vynikajícího nástroje, který je stále využíván. Od roku 1969 se v kostele sv. Mořice v Olomouci pořádá Mezinárodní varhanní festival Olomouc. Ve filmu na tyto varhany hraje Václav Rabas a Alena Veselá.

Druhým jedinečným nástrojem, který film představuje, jsou moderní varhany zkonstruované v roce 1980 pro Sjezdový sál Paláce kultury v Praze (dnešní Kongresový sál v Kongresovém centru Praha) firmou Varhany Krnov (Rieger-Kloss). Varhany zde byly postaveny jako univerzální nástroj specifické konstrukce určený k interpretaci hudby různých stylů. Jejich další osud je pohnutý. V roce 2000 byly rozebrány, zmenšeny a umístěny v koncertním sále Janáčkovy filharmonie v Ostravě. V rámci rekonstrukce objektu však byly i odtud nedávno odstraněny. Získala je farnost Moravská Ostrava, která by je měla po dalších úpravách a redukci umístit v katedrále Božského Spasitele v Ostravě.

Film obsahuje záběry instalace varhan v Paláci kultury i jejich výrobu ve firmě Varhany Krnov (Rieger-Kloss). Ta patřila k předním světovým výrobcům varhan s tradicí sahající až do 19. století. Za dobu své existence vyrobila přes 3 700 varhan, které vyvážela do celého světa. Firma definitivně zanikla v roce 2018.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Výrobce: Filmové studio Gottwaldov, 1983;
• Tvůrci: námět, scénář a režie: Zdeněk Hrubec;
• Kamera: Miloň Terč;
• Střih: Ivan Matouš;
• Zvuk: ing. Radomír Koutek;
• Vedoucí výroby: Rudolf Polák;
• Literární předloha: Antonín Schindler;
• Umělecká spolupráce: doc. Milan Šlechta;
• Technické údaje k filmové kopii: 16 mm, 90. kombinovaná kopie, barevná, 178 metrů (16 minut);

Kopie filmu byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.