V roce 1972 zahynulo při železničním neštěstí v Bulharsku jedenáct výsadkářů Armádního sportovního družstva Dukly Prostějov. Přežili jen Bedřich Chudoba a Ivan Hoššo, který jako jediný přímý účastník této tragédie zůstal nadále aktivním sportovním parašutistou.
Tvůrci Československého armádního filmu v úvodu krátkého barevného dokumentu „Mezi oblohou a zemí“ tuto událost připomínají a Ivan Hoššo zde vlastními slovy vypovídá, jak těžce se se vzpomínkami na tuto tragédii musel vyrovnávat.
Film ale především představuje nové Armádní sportovní družstvo parašutismu Dukla Prostějov, které se díky příchodu mladých talentovaných parašutistů podařilo v relativně krátké době znovu vybudovat. Obrazově zaznamenává řadu členů tehdejší Dukly Prostějov a také dokumentuje zásadní změny ve vybavení parašutistů a v nacvičovaných sportovních disciplínách v porovnání se začátkem sedmdesátých let. V roce 1979 se již standardně skákalo na padácích typu křídlo a kromě tradičních disciplín se členové družstva intenzivně věnovali také skupinové akrobacii. Pro tuto disciplínu byla důležitá i změna v letecké technice. Místo z letounu An-2 vyskakovala celá skupina z prostoru nákladových dveří vrtulníku Mi-8.
Filmové záběry z kamery umístěné na přilbě skákajícího výsadkáře tvoří nejatraktivnější část filmu a dokumentují pokusy o vytvoření osmi a desetičlenné hvězdy. Zaznamenán je také pozemní nácvik výskoku skupiny z vrtulníku.
Výrobce: Československý armádní film, 1979
Tvůrci:
námět, scénář a režie: Jan Kutálek;
kamera: Jiří Krob;
hudba: Jiří Šust;
střih: Štěpán Nepraš;
zvuk: Petr Svoboda;
vedoucí výroby: Zdeněk Hradec;
Technické údaje k filmové kopii: 16 mm, II. kombinovaná kopie, barevná, 197 metrů (17 minut)