Finská pistole Ahlberg

V průběhu minulého století se do výzbroje finské armády dostala řada zahraničních zbraní, pistole a revolvery nevyjímaje. Stejně jako u řady jiných zemí se nemohlo Finsko po první světové válce opřít o tuzemský zbrojní průmysl, jelikož jej vlastně nemělo. Zpočátku se tak muselo spoléhat na nákupy v zahraničí.

První domácí firmou, jež se začala výrobou krátkých zbraní zabývat, byla strojírna Hugo Ahlberga (1870–1947), sídlící v západofinském přístavním městě Turku. Továrnu s názvem Aktiebolaget H. Ahlberg & Co Osakeyhtiö založil inženýr Ahlberg v roce 1916 a v jejím výrobním programu převládaly stroje a strojní zařízení. Některé zdroje zmiňují také výrobu civilních zbraní, to se však dosud nepodařilo potvrdit či vyvrátit.

V srpnu 1918, tři měsíce po skončení finské občanské války, nabídl Hugo Alhberg vojenské správě výrobu kopií belgické pistole FN 1910 v ráži 7,65 mm Browning a předložil k posouzení jeden zhotovený exemplář. Představitele vojenské správy Ahlbergova pistole do té míry zaujala, že obě strany podepsaly o měsíc později kontrakt na dodání 1000 pistolí. Závazný harmonogram dodávek počítal s dodáním prvních třiceti kusů do konce listopadu 1918, což se Ahlbergovi splnit nepodařilo, takže teprve v únoru dostala vojenská správa pouhé dvě pistole, navíc v bílém stavu, tedy bez povrchové úpravy. Začátky výroby provázela řada technických problémů, zejména s výrobou zásobníků a pružin podavače. Nakonec po řadě individuálních úprav každého kusu se firmě podařilo do konce února 1919 dodat vojenské správě celkem 70 pistolí a v březnu dalších 58 kusů, přičemž rovných 20 neprošlo přejímkou, takže je armáda vrátila továrně.

Dodávky v dubnu a v květnu rovněž nepřesáhly dvoumístnou cifru, také je provázel poměrně vysoký počet nepřevzatých kusů. Nakonec do června 1919 převzala armáda pouze 600 pistolí, značených pouze výrobním číslem, jemuž předcházelo písmeno A. Jejich úroveň zpracování a funkční spolehlivost se sice postupně zvyšovala, ovšem finské ministerstvo obrany ztratilo trpělivost a zlomilo nad Ahlbergovými pistolemi hůl. Rezignovalo na splnění původní 1000kusové objednávky, a už vůbec odmítlo jednat o dalším kontraktu na 3000 pistolí. Místo toho uzavřelo s Francií smlouvu na dodávku 10 000 pistolí tzv. eibarského typu v ráži 7,65 mm Browning, jež v průběhu první světové války nakupovala francouzská armáda ve Španělsku. Do finské výzbroje se pak dostaly pod označením M/19.

Značný problém Ahlbergových pistolí spočíval v nezaměnitelnosti jednotlivých součástí, takže v případě poškození některé z nich nebylo možné bez úprav využít součástku z některého již dříve vyřazeného kusu.

Po zrušení armádního kontraktu se Ahlbergovi podařilo zbylé pistole prodat finské civilní stráži (Suojeluskunta) a policii. Ani to však firmu, nacházející se ve značných finančních problémech, zachránit nemohlo. V roce 1920 se firma ocitla v úpadku a její výrobní zařízení šlo do dražby. Ahlbergovu strojírnu nakonec koupila téhož roku firma Auran konepaja Oy, jež se pustila do podstatně lukrativnějšího sortimentu a vyráběla váhy pro obchody.

Konstrukce pistole Ahlberg odpovídala své belgické předloze s tím rozdílem, že měla o 15 mm delší hlaveň a závěr. Na rozdíl od belgických pistolí nenesly finské napodobeniny žádný firemní popis, postrádaly také jakékoliv přejímací či vlastnické značky. Jediné značení tak představovalo výrobní číslo vyražené na levé straně závěru, na zadní stěně těla pistole a na hlavni.

Poměrně malý počet pistolí Ahlberg z policejní výzbroje se později dostal z důvodů výzbrojní nouze opět do armádní evidence. Posledních 125 kusů rozprodala armáda v letech 1965–1971 vojenským osobám, opotřebované a nefunkční kusy nechala sešrotovat. Není tedy překvapením, že dnes jsou pistole Ahlberg sběratelsky velmi vzácné i v zemi jejich původu.

Exemplář s výrobním číslem A 488 koupilo muzeum v roce 2019 od firmy Sběratelské zbraně, s.r.o.

Ráž: 7,65 mm Browning

Celková délka: 167 mm

Délka hlavně: 102,4 mm

Délka záměrné: 148 mm

Výška: 100 mm

Šířka: 27,9 mm

Kapacita zásobníku: 7 nábojů

Hmotnost: 572 g