Námi představovaná publikace, kterou napsal roku 1914 kapitán britské armády R. A. Hall a která však byla vydána až roku 1918, se zabývá vývojem hlavních principů, na kterých spočívala Napoleonova strategie. Autor zkoumá její vznik a srovnává ji se způsobem vedení války, který používal pruský král Fridrich II.
Publikace je rozdělena na čtyři části, které lze chápat i jako samostatné studie. První část s názvem „Proč Napoleon vítězil“ se zabývá Napoleonem jakožto velitelem, avšak značná část kapitoly se věnuje jeho vzdělání a to v souvislostech debaty, která byla koncem 18. století v kruzích vojenských teoretiků velmi zásadní. Jednalo se o rozpor mezi tím, zda chápat strategii a taktiku jakožto vědu, či jako umění. Autor tyto teze konfrontuje s Napoleonovým názorem, že úspěch či neúspěch v tažení nebo v bitvě závisí z největší části přímo na vrchním veliteli.
Druhá část se věnuje pruskému systému taktiky, který zavedl Fridrich II. Autor se věnuje vývoji pruské lineární taktiky a důrazu na boj palbou. Právě tyto dvě složky způsobu nasazení pěchoty Fridrich II. přivedl téměř k naprosté dokonalosti. Avšak hlavním záměrem autora v této kapitole bylo postihnout vliv početnosti armády na celou Fridrichovu strategii. Právě zde si autor všímá Fridrichovy schopnosti nashromáždit takový počet sil na rozhodujícím úseku fronty, aby se mu podařilo nad protivníkem získat převahu.
Další dvě části analyzují Napoleonova tažení a jeho strategii v období let 1805-1815. Třetí kapitola Hallovy studie se zabývá vlivem času na strategii. Napoleonova tažení v letech 1796 a 1815 zde autor využívá jakožto případové studie, na kterých demonstruje své vlastní závěry. Poslední, čtvrtá část analyzuje problém prostoru ve vztahu k strategii. Autor samozřejmě popisuje i tzv. bataillon carré, strategický prvek, za jehož invencí i aplikací stojí právě Napoleon. Stranou nezůstala ani problematika zásobování a to jak potravinami, tak samozřejmě zbraněmi a municí. Těžiště této kapitoly a vlastně i celé práce však leží v analýze způsobu, jakým Napoleon vedl válku a jakým nasazoval svou armádu. Je zde také diskutována otázka, jestli měl francouzský císař nějaký univerzálně platný obecný bitevní plán.
V knize je také přítomen zajímavý dodatek, který Hall napsal až v roce 1918. Ten se týká bitev u Monsu a na Marně. Zde se autor pokusil ukázat, že i na bojištích první světové války je možno nalézt obdobné principy vedení války, jaké byly použity počátkem 19. století.
Publikaci kapitána R. A. Halla je možné považovat za velmi erudovanou a přehlednou syntézu, která je věnovaná vojenskému myšlení na přelomu 18. a 19. století. Z tohoto důvodu by neměla být badateli opomenuta.
Citace:
HALL, R. A. Studies in Napoleonic Strategy. London: George Allen & Unwin LTD, 1918, s.128.