Josef Váchal, Imaginární portrét Otokara Březiny, 1946

V roce 1946 vydal básník Otokar Březina u pražského nakladatelství ELK sbírku lyrických básní s názvem Ruce. Autorem třinácti ilustrací ke knize byl Březinův velký přítel – malíř, grafik a vizionář Josef Váchal. Vzácná dřevorytová matrice zobrazuje nerealistický snový portrét básníka, který ovšem zcela koresponduje s lyričností jeho veršů. V dolní části matrice je vyryt úryvek básně Šílenci, která je součástí citovaného souboru: „Bloudíme tajemstvím země, ptáme se věcí mlčenlivých [na jaro, které nepřichází, na květy, které se nerozvíjí]“. Tato matrice pochází z unikátního souboru Váchalových štočků, které Vojenský historický ústav Praha získal v letošním roce. Soubor je o to vzácnější, že zahrnuje průřez celoživotní umělcovou tvorbou.

Josef Váchal (1884–1969) narukoval k c. a k. armádě v roce 1916, po několika dnech byl však propuštěn z důvodu celkové tělesné slabosti. O rok později jej však už válka neminula. Pro umělce se stal pobyt na italské frontě doslova utrpením. Při přesunu s proviantem byl na jaře 1917 zasažen střepinou z granátu. V místě zranění na pravé noze se mu vytvořila flegmona, a tak strávil dva týdny ve vojenské nemocnici. Po uzdravení přijal nabídku místního faráře na výmalbu tamějšího kostela. Počátek roku 1918 strávil podle deníkových záznamů na zdravotní dovolené v Praze a v únoru se vrátil opět na frontu, byť jen na krátký čas.

Meziválečná éra přinesla Váchalovi kromě mimořádného věhlasu také řadu problémů. Měl velice specifický přístup k tvorbě. Grafické soubory, opatřené vlastním typem písma, vydával v omezených nákladech. Tomu odpovídaly na tehdejší dobu takřka astronomické ceny, které požadoval. Materiální podporu tak umělci v podstatě zajišťovala jeho druhá partnerka Anna Macková (první manželka zemřela na tuberkulózu o vánocích roku 1922). Od třicátých let žili oba natrvalo ve Studeňanech u Jičína na Mackové rodném statku. Po druhé světové válce se dostali na hranici chudoby, odkázaní na výpomoc přátel. Je ostudné, v jak katastrofálních podmínkách tento jedinečný umělec musel žít. Není divu, že krátce před smrtí přijal titul zasloužilého umělce s výsměchem a ironií sobě vlastní.

Dřevorytová matrice, 200 x 120 mm

Předmět byl do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získán formou nákupu v roce 2024.