Obecnou představu lovecké chladné zbraně dnes díky svému mohutnému zastoupení v soukromých i veřejných sbírkách reprezentuje tesák. Tato jednosečná zbraň s rovnou či lehce zakřivenou čepelí a ostrým hrotem získala oblibu ve všech koutech Evropy, ať už v nich byla preferována štvanice, parforse nebo německý typ uzavřeného honu. Byl užíván k přetnutí šlach nebo zárazu uštvané zvěře do oblasti srdce.
Největší rozkvět loveckých tesáků spadá do 17. a zejména 18. století, kdy vznikaly často velmi honosné exempláře, na jejichž výrobě se podíleli nejlepší zbrojíři a umělečtí řemeslníci své doby. Ve druhé polovině 18. století začaly být pochvy tesáků opatřovány pouzdry pro jídelní příbor lovce, nebo pro menší lovecký nůž - zavazák, který byl užíván k přetnutí vazu ulovené zvěře, případně k jejímu stahování a porcování. V průběhu 19. století, kdy byl záraz nahrazen dostřelnou ránou, ztratil tesák svůj praktický význam a stal se odznakem lesnického povolání a obecným symbolem myslivosti.
Rukojeť tohoto doprovodného nože byla svrchu zakryta záštitným listem tesáku, a tím bylo zabráněno jeho vypadnutí z přihrádky v pochvě.