Německá pistole Ortgies 6,35 mm

O životě Heinricha Ortgiese (1870–1937), jehož jméno nese jedna z velmi rozšířených samonabíjecích pistolí, máme k dispozici pouze dílčí informace, z nichž vysvítá, že byl spíše obchodníkem, než konstruktérem zbraní. Až do konce první světové války pracoval nejen v Londýně, ale také v Petrohradě, v Baku a v Ázerbájdžánu. Během válečných let zakotvil v belgickém Lutychu, kde údajně pracoval pro jednoho či více výrobců zbraní.

Podle dostupných informací odkoupil od německého puškaře Karla Augusta Bräuninga prototyp pistole včetně výrobních práv na ni. Během let 1916–1921 přihlásil Heinrich Ortgies celkem deset patentů, pokrývajících jednotlivé konstrukční uzly pistole, přičemž hned v prvním poválečném roce 1919 založil v Erfurtu na její výrobu firmu Ortgies & Company. Do výrobního programu nové firmy se dostaly pouze pistole v ráži 7,65 mm Browning, i když Ortgies počítal s rozšířením sortimentu o ráže 6,35 mm Browning a 9 mm Browning krátký.

Výroba pistolí s firemním označením Ortgies & Co. běžela jen do roku 1921, kdy státem podporované konsorcium s názvem Deutsche Werke (německé závody), vytvořené z arzenálů v Ambergu, v Erfurtu a ve Spandau, odkoupilo Ortgieseho firmu a převzalo veškerý inventář včetně výrobního zařízení a rozpracovaných pistolí. Výrobní sortiment doznal také záhy rozšíření o modely ve výše uvedených rážích.

Vzhledem k výkonu použitých nábojů fungovala pistole Ortgies na principu uzavřeného (dynamického) závěru. Její hlaveň spojovalo s tělem pistole uložení na tzv. ořechu a k jejímu oddělení stačilo pootočení o devadesát stupňů doleva. Závěr odpružovala vratná pružina navlečená na hlavni a vedení závěru na těle pistole zajišťovalo odpružené žebro stiskátka pojistky, uložené na levé straně těla pistole.

K zajištění pistole sloužila dlaňová pojistka s odlišnou funkcí, než u belgických pistolí FN 1906, 1910 a 1922. Stlačením stiskátka na levé straně došlo k uvolnění pojistky ve hřbetu rukojeti, avšak jen v případě napnutého úderníku. Při jejím stlačení dlaní střelcovy ruky byla pistole odjištěna, avšak pojistka zůstala ve stlačené poloze. K opětovnému zajištění stačilo stlačit stiskátko pojistky.

Versailleská smlouva zakazovala německým zbrojovkám vyrábět zbraně vojenských ráží, takže v případě pistolí v ráži 9 mm Browning krátký vedení Deutsche Werke jejich výrobu deklarovalo výhradně jako exportní artikl. Přestože mezispojenecká vojenská kontrolní komise vyvíjela silný tlak na ukončení výroby nejpozději do 1. dubna 1922, produkce pokračovala až do 30. září 1923, kdy byla definitivně zastavena. Zatímco původní firma Ortgies & Co. stihla za necelé dva roky vyrobit okolo 16 000 kusů, Deutsche Werke vyrobily během téměř tříletého období více než 400 000 pistolí, z nichž přibližně 183 000 kusů připadlo na kapesní model v ráži 6,35 mm Browning. Na rozdíl od rozměrově stejných modelů v rážích 7,65 mm a 9 mm Browning, měla výrobní čísla zmenšeného kapesního provedení samostatnou vzestupnou číselnou řadu.

Exemplář s výrobním číslem 167 137 získalo muzeum v roce 1959 převodem z Krajské správy MV Praha.

Ráž: 6,35 mm

Celková délka: 133 mm

Výška: 88,3 mm

Šířka: 24 mm

Délka záměrné: 101 mm

Délka hlavně: 69 mm

Kapacita zásobníku: 7 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 388 g