OPITZ, Hieronymus. Von dem erschroecklichen vnnd grossen fewrigen zeychen welches am Himel am tage der vnschuldigen Kindtlein / im Jar nach der geburt Christi / M. D. LXI. an vielen orten vnd Stedten ist gesehen.

Zpravodajské relace lze v širším slova smyslu pokládat za přímého předchůdce dnešních tištěných novin. Rozmach knihtisku v průběhu 16. století s sebou přinesl i vzrůst významu jednolistových tisků různého obsahu; zásadní roli sehrály například během německé reformace. V první polovině 16. století se objevil také fenomén tzv. relace, tedy krátkého, jednoduchého tisku, zpravujícího čtenáře, popř. posluchače, o nejčastěji jedné události. Důraz zde byl kladen na srozumitelnost a na rychlost. Typická zpravodajská relace nese na titulní straně jednoduchý, až schématický dřevořez ilustrující čtenáři danou událost a v krátkém rozsahu (cca 5-10 stran) ji pak popisuje. Vzhledem k množství a popularitě těchto tisků je jejich obsahová, stylistická, typografická a ilustrační složka značně variabilní; můžeme se tak setkat jak s esteticky pokročilými výtvory (například z Itálie či Švýcarska), tak na druhé straně s co nejjednodušeji vyvedenými tisky. Události, o nichž relace zpravovaly, byly stejně různorodé jako jejich forma: kromě významných skutečností mezinárodního měřítka (např. bitvy, korunovace či úmrtí panovníků) často pojednávaly o událostech lokálního rázu.

Do poslední jmenované kategorie patří i titul „O strašlivém a velkém ohnivém znamení, které bylo k vidění na nebi na mnoha místech a v mnoha městech dne Svátku neviňátek v roce po narození Páně 1561“, jak zní titul relace v překladu. Zpravuje o neobvyklých úkazech, jichž byli svědky obyvatelé Norimberka a přilehlých měst a obcí 27. prosince 1561. Autor relace, český rodák z Lobendavy na Šluknovsku Hieronymus Opitz starší, toho času působil kromě farnosti ve městě Bischofswerda i jako dvorní kazatel saské vévodkyně Kateřiny von Mecklenburg. Nebeské úkazy a přírodní katastrofy byly pro tiskaře vděčným tématem, jak z důvodu jejich odbytu, tak kvůli jejich apolitičnosti, ačkoli byly tyto úkazy často vnímány jako varovná znamení. Nejinak tomu bylo i v tomto případě.

Jev, podrobně popsaný norimberským tiskařem Hansem Glaserem, vzbudil značnou pozornost a rozruch. Z popisu jevu vyplývá, že se jednalo o tzv. halový jev, tedy o optický důsledek lomu slunečního světla v drobných krystalcích ledu v atmosféře; přesněji se jednalo o parhelia a halový sloup. Tyto jevy byly popsány jako ohnivá zjevení divoce se pohybující po obloze po dobu zhruba jedné hodiny. Úkaz, který je za příhodných podmínek, především kombinace teploty a vzdušné vlhkosti, poměrně běžný, vyvolal nebývalý ohlas a událost byla několikrát různě interpretována. Z nejrelevantnějších uveďme alespoň výklad C. G. Junga, který v tehdejší mystické interpretaci spatřoval projekci celospolečenského napětí z vleklých náboženských válek; není bez zajímavosti, že obdobné popularity dosahovaly zprávy o nebeských úkazech během první poloviny 17. století.

Relace o rozsahu osmi stran, vytištěná norimberským tiskařem Valentinem Newberem, svou úpravou odpovídá nenákladné zpravodajské relaci. Švabachem sázený text neobsahuje ilustrace, pouze je uvozen šestiřádkovou dřevořezovou ornamentální iniciálou. Jediným dalším prvkem knižního dekoru je jednoduchá lišta ve spodní části titulního listu. Text je opatřen kustody, jak stránkovými, tak pro potřeby předčítání.

Citace:

OPITZ, Hieronymus. Von dem erschroecklichen vnnd grossen fewrigen zeychen welches am Himel am tage der vnschuldigen Kindtlein / im Jar nach der geburt Christi / M. D. LXI. an vielen orten vnd Stedten ist gesehen worden / kurtze erklerunge.. [S.l. : s.n., 1561]. [4] l.