Významný český sochař Otto Gutfreund (1889–1927) pobýval v létě roku 1914 v Paříži. Proto se ihned po vstupu Francie do války přihlásil mezi stovkami Čechů a Slováků do řad francouzské Cizinecké legie a poté do první čs. vojenské jednotky na území Francie – roty Nazdar. Na jaře 1915 se účastnil těžkých bojů na řece Sommě. Po rozpuštění naší jednotky se zapojil do otevřeného odporu proti jejímu zrušení. Za to byl potrestán vězněním v několika francouzských internačních táborech, z nichž se dostal až koncem roku 1918, a to teprve na výslovné vyžádání představitelů československé vlády. Po této zkušenosti byl Gutfreund rozhodnut, že se do vlasti již nevrátí. V Paříži se mu však nedařilo tak, jak si představoval. Proto v roce 1920 opustil Francii a vrátil se do Československa. Získal řadu významných veřejných zakázek, například výzdobu průčelí pražské Legiobanky nebo realizaci pomníku Boženy Němcové v Ratibořicích. Slibnou umělcovu kariéru však záhy přerušila jeho tragická smrt.
Kresba z Gutfreundova skicáře je chmurnou vzpomínkou na bitvu u Arrasu, kterou sám v květnu 1915 prožil. V době nuceného pobytu ve francouzských zajateckých táborech se mu tyto scény vracely v myšlenkách velmi často. Primitivní podmínky vězení mu neumožňovaly pokračovat v sochařské tvorbě, a tak ve volných chvílích alespoň kreslil. Všechna jeho díla z období internace odrážejí hlubokou depresi, kterou prožíval.
Papír, tužka, 12,5 x 21 cm.
Kresba byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu v roce 1919.