Rakousko uherská šavle pro důstojníky námořnictva vzor 1850/71

Rakouští námořní důstojníci byli od roku 1827 vyzbrojeni šavlemi s tehdy módním vydutým páskovým košem, který je na vnější straně zdoben plastickým reliéfem rakouského státního znaku. Předpisem z roku 1837 byl důstojníkům jako poboční zbraň přidělen v té době již poměrně archaický kord. Jelikož se brzy ukázalo, že kord je pro pohyb po úzkých lodních můstcích a přeplněných palubách, stejně jako při případném boji tváří v tvář s nepřítelem, pro důstojníky nevhodný, byla v roce 1846 jako poboční zbraň zavedena opět šavle. Předlohou pro její konstrukci se stala francouzská námořní šavle vzor 1837 a také díky tomu je důstojnická šavle vzor 1846 jednou z nejatraktivnějších chladných zbraní v historii habsburské monarchie. Mohutný mosazný koš této šavle je zlacen a zdoben plastickým reliéfem námořní kotvy, listů a rokaje.

Zavedení dalšího modelu námořní důstojnické šavle bezprostředně souviselo s revolučním hnutím v Itálii v letech 1848‒1849, kdy se velké množství rakouských námořníků včetně důstojníků přidalo na stranu povstalců. Po kapitulaci Benátek sami důstojníci, kteří zůstali loajální k habsburskému trůnu, žádali, aby nemuseli nosit zbraň, která byla revolucionáři znevážena. Císařským předpisem z 30. října 1850 byl proto zaveden nový, upravený vzor důstojnické šavle. Největší rozdíl oproti předchozímu modelu spočíval v pozměněné výzdobě koše s plastickým reliéfem námořní kotvy, mořských panen a rakouského státního znaku. Hřbet rukojeti je pak opatřen plastickým reliéfem vavřínu, trojzubce a tváře Neptuna. V roce 1871 byla na zbrani provedena jediná úprava, spočívající ve změně způsobu zavěšení pochvy pomocí pevného závěsného kroužku a poutka na vnitřní straně horního kování, tedy systémem ve stejné době užívaným i u zbraní pěchoty a jízdy.

Představovaná šavle se však od jiných exemplářů tohoto vzoru výrazně liší tím, že k její kompletaci byla využita čepel japonského meče katana. Podle starších badatelských názorů se mělo jednat o šavli z držby arcivévody Františka Ferdinanda d´Este, který Japonsko navštívil v rámci své cesty kolem světa v letech 1892−1893. Tuto teorii by mohla podporovat nejvyšší kvalita jak použité japonské čepele, tak i kvalita cizelování součástek příslušenství.  Ve skutečnosti se však patrně jedná o šavli v držbě Hieronyma (Jeronýma) VIII. Colloredo Mannsfelda (1870−1942). Ten po určitou dobu působil v hodnosti c. k. korvetního kapitána v Tokiu, posléze se stal rakousko-uherským námořním přidělencem v Berlíně. Spravoval Mannsfeldské državy v Čechách, a to včetně zámku ve Zbirohu, kde v letech 1912−1926 vytvořil Alfons Mucha svou Slovanskou epopej, a odkud mimochodem pochází i představovaná námořní šavle.

Délka 845 mm, délka čepele 710 mm, šířka čepele 28 mm, hmotnost 956 g, hmotnost s pochvou 1 192 g.