Ruská speciální odstřelovačská puška Vintorez (KO-VSS-01M)

VSS Vintorez (VSS = Винтовка Снайперская Специальная – puška odstřelovačská speciální) byla přijata do výzbroje vnitřních vojsk MVD a jednotek Specnaz, spadajících pod KGB SSSR, v roce 1987. Je známa pod zaváděcím označením VSS nebo pod indexem GRAU 6P29.

Kořeny vývoje sahají do druhé poloviny sedmdesátých let minulého století, kdy vznikla první varianta na bázi útočné pušky Kalašnikov, navržená V. F. Krasnikovem a označená indexem RG036. Zbraň byla zařízena na subsonický (podzvukový) náboj 7,62 US a měla originální konstrukci plynového systému: prstencový plynový píst umístěný kolem hlavně sloužil také jako zadní stěna expanzní komory tlumiče. To zjednodušilo a odlehčilo konstrukci zbraně, ale mělo negativní dopad na její spolehlivost v různých provozních podmínkách.

Koncem roku 1981 vznikla další varianta se stejným indexem, avšak zařízená na jiný subsonický náboj s označením РГ-037 (7,62 x 28 mm). Její tlumič sestával z expanzní komory a úsťového tlumiče, což umožňovalo snížit hladinu zvuku výstřelu na úroveň varianty armádní pistole PM, označované písmeny PB (пистолет бесшумный) s integrovaným tlumičem zvuku. Při délce 815 mm měla zbraň hmotnost pouze 1,8 kg a střela náboje byla schopna probíjet ocelový plech o síle 1,6 mm.

Nová puška prošla předběžnými zkouškami, ale v roce 1985 došlo ke změně specifikace požadavků, kladených na speciální útočnou pušku s tlumičem, jejíž náboj měl zaručit průbojnou schopnost neprůstřelné vesty 6B2 až do vzdálenosti 400 m. Požadavek průbojnosti vedl k vývoji nového náboje ráže 9 x 39 mm, později zavedeného v roce 1987 do výzbroje speciálních jednotek KGB a GRU a použitého u speciální útočné pušky AS Val (AS = Автомат Специальный ), jež měla 70 % dílů shodných s nově vyvinutou puškou VSS Vintorez.

Práce na Vintorezu byly zahájeny počátkem osmdesátých let v Ústředním výzkumném ústavu přesného strojírenství v Klimovsku (Центральный научно-исследовательский институт точного машиностроения) pod vedením P. I. Serdjukova za spolupráce konstruktéra V. F. Krasnikova. V roce 1983 vznikla na základě vyhodnocení výsledků předchozích vývojových úkolů bližší specifikace požadavků, jež měla zbraň s integrovaným tlumičem splňovat. Schopnost nenápadného ničení živé síly a průbojnost ocelové přilby až do vzdálenosti 400 m, nízká hmotnost a kompaktnost zbraně včetně možnosti transportu v rozloženém stavu patřily mezi prvořadá kritéria. Z vyhodnocení požadavků vyplynula nutnost vývoje nového náboje s potřebnými balistickými vlastnostmi, ale zároveň vhodného pro zbraň s tlumičem zvuku.

Speciální odstřelovačská puška s integrovaným tlumičem zvuku je zařízena na speciálně vyvinutý subsonický náboj ráže 9 x 39 mm se střelou o hmotnosti 16 g, vyráběný pro tuto zbraň v provedení СП-5 a СП-6 (s vysokou přesností a průbojný). Ke zbrani náleží optický zaměřovač PSO-1-1 (Прицел снайперский оптический), jenž má stejnou montáž jako PSO-1 u pušky SVD Dragunov a liší se pouze záměrnou osnovou, odpovídající balistice střely náboje 9 x 39 mm do účinné dálky střelby 400 m. Zbraň je snadno rozložitelná na tři základní díly, rozměrově vhodné pro přepravu, při oddělení pažby od pouzdra závěru je spoušťový mechanismus zablokován. Puška Vintorez je stále ve výzbroji výše uvedených složek a úvahy o jejím vyřazení z výzbroje se dosud neobjevily.

Prezentovaný exemplář s označením KO-VSS-01M představuje samonabíjecí verzi Vintorezu, vyrobenou po rozpadu Sovětského svazu, avšak přesný rok výroby nelze určit. Údajně pochází z nezrealizovaného kontraktu do jedné ze zemí Latinské Ameriky, což lze ovšem obtížně ověřit.

Exemplář získalo muzeum v roce 2023 nákupem od firmy Sběratelské zbraně, s.r.o.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 9 x 39 mm
• Celková délka: 894 mm
• Délka hlavně: 200 mm
• Délka tlumiče: 323 mm
• Délka záměrné: 307 mm
• Kapacita zásobníku: 10 nábojů
• Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 2 622 g
• Hmotnost zásobníku: 138 g