Schau Platz des gegenwaertigen Kriegs ... 1762

Počátek ledna roku 1762 vnesl do vřavy sedmileté války několik zásadních zvratů. Zatímco na prusko-rakousko-ruské frontě se po smrti carevny Alžběty I. (29. 12. 1709−5. 1. 1762) schylovalo k separátnímu příměří, den před její smrtí vyhlásila Británie válku Španělsku, čímž se rozhořely nové boje na portugalské frontě a byly zahájeny britské přípravy na invazi na Kubu. Tak začal válečný rok 1762, poslední před uzavřením hubertusburského a pařížského míru.

Poté, co předchozího roku ztroskotala separátní jednání mezi Francií a Británií, rozhodla se první ze dvou jmenovaných velmocí zapojit do války jako svého spojence Španělsko, které sdílelo protibritský postoj. Madridský dvůr nebyl nijak nadšen z britských územních zisků v zámoří a stoupajícího vlivu Britů na obchod s koloniemi, a tak již 15. srpna 1761 přistoupil k obnově bourbonského rodinného paktu. Tajnou součástí smlouvy byl závazek vyhlásit válku Londýnu. O těchto úmyslech se ovšem skrze své agenty dozvěděli čelní představitelé britské politiky, kteří nehodlali čekat, až spojenci dozbrojí. Vládní krize ovšem okamžitému zásahu nepřála a Británie tak vyhlásila Španělsku válku až 4. ledna 1762 poté, co se vyostřila diplomatická jednání s madridským dvorem.

Španělsko oficiálně vyhlásilo válku Británií o dva týdny později, 18. ledna, a očekávalo, že se k Britům přidá také Portugalsko, jehož spojenecké svazky s ostrovní mocností byly sice vlažné, na stranu bourbonského paktu se ale odmítlo připojit. Španělé proto 30. dubna zahájili invazi do severovýchodního Portugalska, čímž započaly nepříliš úspěšné boje na portugalské frontě, živené z druhé strany finanční a materiální pomocí z Británie.

Zatímco v Portugalsku se válčilo a v zámoří Britové dobývali na Francouzích ještě některé menší ostrovy v Karibiku (Martinik, Grenada, Svatá Lucie), na petrohradském dvoře došlo k zásadní změně na carském trůně. Alžbětu I. Petrovnu nahradil po její smrti její synovec, holštýnsko-gottorpský vévoda Petr III., jenž byl nekritickým obdivovatelem Friedricha II. Okamžitě proto přerušil vojenské operace proti Prusku, rozkázal navrácení zajatců a dobytých území, 16. března uzavřel s Pruskem příměří, potvrzené 15. května petrohradskou mírovou smlouvou a rozhodl se zapojit do války po Friedrichově boku. Záhy uzavřelo s Pruskem mír také finančně vyčerpané Švédsko.

Situace na prusko-rakousko-ruské frontě ustrnula až do června, kdy se k Friedrichovi II. připojil ruský pomocný sbor. Ve stejné době, kdy se Prusové pustili do ofenzivy, došlo ovšem na carském dvoře ke státnímu převratu – svrženého neoblíbeného Petra III. nahradila jeho manželka, dodnes známá jako Kateřina II. Veliká, která rozkázala zastavit vojenské akce na podporu Pruska. Ruský velitel hrabě Černyšev ale přes tento rozkaz pozdržel odchod ruských vojáků, a i když se Rusové do bitvy aktivně nezapojili, pomohla jejich přítomnost Friedrichovi 21. července 1762 k vítězství v bitvě u Burkersdorfu. Posléze se již Rusko k žádné z válčících stran nepřiklonilo.

Představovaná kniha Schau Platz des gegenwaertigen Kriegs durch accurate Plans und Charten von den wichtigsten Bataillen und Belagerungen im Jahre 1762 je posledním z deseti svazků soudobého atlasu vydávaného v Norimberku a vyobrazujícího plány vybraných vojenských střetů, veduty měst a pevností, které figurovaly ve válce, a mapy některých ostrovů či jiných území, o které se bojovalo během roku 1762. Tyto plány jsou umně kolorované a obvykle doplněné podrobnými vysvětlivkami, které popisují jednotlivé události či přesuny vojenských oddílů během bitev.

Citace:

Schau Platz des gegenwaertigen Kriegs durch accurate Plans und Charten von den wichtigsten Bataillen und Belagerungen im Jahre 1762. Zehender und letzter Theil. Nürnberg : Raspischen Buchhandlung, [1763]. [1] s., [20] s. barev. obr. příl.