SLÁDEK, Oldřich. První stanné právo : (28. září 1941−20. ledna 1942)

Dne 20. ledna 1942 bylo zrušeno první stanné právo na území Protektorátu Čechy a Morava, respektive na území okresů Praha, Brno, Moravská Ostrava, Olomouc, Hradec Králové a Kladno. Tento civilní výjimečný stav vyhlásil Reinhard Heydrich den po svém nástupu do funkce říšského protektora, tedy 28. září 1941, a využíval jej jako nástroj teroru proti českému národu a odboji. Od předchozího léta roku 1941, kdy Německo a jeho spojenci otevřeli novou frontu proti SSSR, totiž došlo k výraznému nárůstu odbojových aktivit. Z významných akcí jmenujme alespoň srpnové zapálení skladu s více než 100 000 litry pohonných hmot v Náchodě a zářijový bombový útok na ubytovnu Hitlerjugend v Letovicích na Blanensku.

Nejděsivějším nástrojem teroru během stanného práva byly stanné soudy, které působily v Praze a v Brně. Soudily rychle, velmi tvrdě a proti jejich rozsudku nebylo odvolání. Vynášely pouze tři druhy rozsudků – trest smrti, předání gestapu (což znamenalo transport do koncentračního tábora s poznámkou návrat nežádoucí) a osvobození. K posledně jmenovaným výnosům však docházelo velmi zřídka. Tresty smrti se prováděly okamžitě buď zastřelením, nebo oběšením.

Hned v první den stanného práva byli popraveni generálové Josef Bílý a Hugo Vojta a další 4 muži, ve dnech následujících se tempo soudů výrazně zrychlilo. Lidé byli souzeni nejen za činy odbojové, ale také za hospodářskou kriminalitu, respektive slovy vyhlášky „všechny činy, jimiž jsou porušovány veřejný pořádek a bezpečnost, hospodářský život nebo pracovní mír, jakož i záměrné a nedovolené přechovávání střelných zbraní nebo třaskavin anebo střeliva, podléhají stannému právu civilního stavu výjimečného.“ a dále "To se týká také všeho srocování, shlukování, shromažďování v uzavřených místnostech a pod širým nebem, na veřejných ulicích a náměstích", přičemž následovalo „Kdo se o takovýchto činech nebo záměrech dověděl, aniž je ihned oznámil příslušnému úřadu, propadá právě tak jako pachatel stannému právu civilního stavu výjimečného.“ Prakticky tedy bylo možné vznést obvinění téměř proti komukoliv. Zároveň se během prvního stanného práva roztočila také kola holokaustu a v říjnu 1941 začaly odjíždět první transporty židů do vyhlazovacích táborů.

Podzim 1941 a počátek roku 1942 znamenaly pro obyvatele českých zemí období děsu a teroru, během něhož byla likvidována celá řada odbojových skupin i prvních výsadků. Dne 20. ledna 1942 bylo první stanné právo v posledních dvou okresech (v Praze a Brně) zrušeno a Heydrich mohl počátkem února spokojeně konstatovat, že „během stanného práva bylo popraveno 400 až 500 Čechů a jinak postiženo 4-6000 osob.“, což považoval za praktickou likvidaci vedení domácího odboje. Přesto se Němcům nepodařilo český odboj vyhladit a nové výsadky Anthropoid, Silver A a Silver B dokázaly již během zimy a jara 1942 aktivizovat hnutí odporu a spojovat zpřetrhané vazby.

Prezentovaná publikace je vlastně jen útlou brožurkou formátu A5, nicméně stručně a přehledně shrnuje nacistické postupy během prvního stanného práva. Její autor, archivář a historik PhDr. Oldřich Sládek, CSc., patřil k uznávaným specialistům na československý domácí odboj, respektive na nacistický bezpečnostní a represivní aparát. Představovaná knížečka nedisponuje poznámkovým aparátem, ten lze nalézt v jiných rozsáhlejších autorových pracích. S ohledem na rok vydání díla je třeba odfiltrovat politicko-ideologický balast, který je ale soustředěný primárně na stánkách s úvodem a se závěrem. Samotná odborná část textu takto postižena není.

Citace:

SLÁDEK, Oldřich. První stanné právo : (28. září 1941 - 20. ledna 1942). V Praze : Český svaz protifašistických bojovníků, 1986. 28 s. (Lektorské listy)