Krátké sportovní blůzy do pasu byly velmi oblíbené ve 40. a 50. letech. K jejich popularitě přispěl i legendární britský stejnokroj, označovaný jako Battledress. V roce 1937 se začal do výstroje zavádět moderní soukenný stejnokroj, který svým, v armádách do té doby netypickým střihem, vycházel z populárních lyžařských oděvů. Krátkou blůzu a kalhoty s vysokým pasem bylo možné sepnout dohromady a vytvořit tak jakousi kombinézu. Střih umožňoval volný pohyb a inspiroval stejnokroje i v jiných armádách.
Battledressy se postupně staly symbolem i československých vojáků na všech frontách II. světové války. V létě 1940 obdrželi první soupravy nového stejnokroje příslušníci československé brigády v Cholmondeley, čímž došlo k symbolickému pozvednutí morálky, která po ústupu z Francie nebyla v dobrém stavu. V battledressech bojovali i vojáci na Středním východě a v obleženém přístavu Tobruk, jelikož vlněný stejnokroj pomáhal překonávat výrazné teplotní výkyvy. V modré variantě byl používán letci a pozemním personálem československých perutí v britském královském letectvu.
Battledress se stal populárním oděvem u spolků a organizací jako Sokol či Svaz brannosti, či prozápadně smýšlející mládeže a trampů. A když se nepodařilo sehnat originální britský či kanadský, přešívaly se do jeho podoby nejrůznější jiné oděvy. Pozoruhodným případem je představovaná blůza. Ta byla vyrobena přešitím důstojnického stejnokroje britského královského letectva. Patřila Ladislavu Snídalovi, příslušníkovi 311. čs. bombardovací perutě RAF.