Velký retribuční dekret

Slovo retribuce má původ v latině a znamená „odplata“, „náprava“ či „odčinění“. V Československu se vžilo jako výraz pro soudní zúčtování se skutečnými či domnělými válečnými zločinci a kolaboranty. Jednou z hlavních norem poválečné retribuce byl „Dekret presidenta republiky o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech“. Zpravidla se pro něj používalo kratší označení velký retribuční dekret. Tento právní předpis byl vydán 19. června 1945 a účinným se stal od 9. července. Ačkoliv o jeho přípravě média v červnu informovala, jeho konkrétní znění bylo v denním tisku zveřejňováno až od 12. července.

Beneš už předtím jeden retribuční dekret podepsal a 2. února 1945 ho také schválila exilová vláda. Červnový dekret z něj vycházel, ale obsahoval tvrdší tresty pro domácí kolaboranty a rovněž vyvozoval trestní odpovědnost z politického jednání počínaje dobou tzv. částečné mobilizace v květnu 1938. Platil pouze pro české země, Slovensko se řídilo nařízením Slovenské národní rady č. 33.

Již londýnský dekret počítal s vytvořením lidových soudů, které měly trestné činy podle retribučního dekretu soudit. Fungovaly podobně jako stanné soudy, tudíž výrazně omezovaly procesní práva obviněných a mimo jiné je i zbavovaly práva volebního. Některé z nich začaly působit ještě před vydáním červnového dekretu a pracovaly až do května roku 1947, kdy byla ukončena působnost dekretu. Nicméně po únoru 1948 byly ještě na několik měsíců mimořádné lidové soudy opět aktivovány, protože komunisté označili provedenou retribuci jako nedůslednou.

V Národním osvobození, deníku Čs. obce legionářské, vyšlo znění dekretu 13. července 1945 pod titulkem „Válečné zločince a zrádce stihne trest“ společně se zněním Dekretu presidenta republiky o Národním soudu, který byl vydán taktéž 19. června. Národní soud sloužil pro procesy s významnými protektorátními představiteli.

Citace:

Válečné zločince a zrádce stihne trest. Národní osvobození. 1945, roč. 16, č. 50, s. 1-2. ISSN 1804-9168.

Dostupné také z https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:f26d39b0-0eff-11e2-830c-000d606f5dc6

Marek Fišer