Na expresivní karikatuře českého grafika Vojtěcha Preissiga je zobrazen Adolf Hitler jako zbojník ubíjející svojí zrůdnou ideologií německý národ. Štoček je opatřen signaturou F. [František] Brod. Preissig použil v tomto případě raději pseudonym, aby zamaskoval své autorství a především účast v odboji. Chránil tím před vyzrazením i celou svoji rodinu. Otisky štočku měly být zřejmě ilegálně šířeny formou letáků na území protektorátu. Zůstaly však pouze ve stadiu prvních několika zkušebních otisků. Je zjevné, že autor vytvořil tuto předlohu krátce před svým zatčením a již nezbýval dostatek času na její rozšíření. Z autorského hlediska donedávna diskutabilní karikatura je uvedena v soupisu Preissigových ilegálních prací z let 1939–1940 v jeho osobním fondu, uloženém v Archivu Památníku národního písemnictví.
Vojtěch Preissig (1873–1944) odešel do Spojených států již před první světovou válkou. V roce 1916 dostal pracovní nabídku z Wentworth Institutu v Bostonu, kde setrval až do roku 1924 jako vedoucí grafického uměleckého oddělení. Právě tady vytvořil v letech 1916–1918 návrhy a realizace propagačních plakátů, tisků a publikací pro čs. legie ve Francii, Rusku a Itálii. V roce 1917 se Preissig aktivně zapojil do politické činnosti. Pracoval v odbočce Československé národní rady v New Yorku. Na Manhattanu si společně se svým nejbližším kolegou F. T. Chapmanem založil tiskařskou dílnu a pro propagační oddělení amerického ministerstva války vytvořil vůbec první náborové plakáty do americké armády. Byly vystaveny v jedné z výloh na slavné 5. Avenue a ve své době zaznamenaly skutečně velký ohlas.
V Bostonu, kde Preissig bydlel, organizoval od podzimu 1917 nábor českých a slovenských dobrovolníků do naší zahraniční armády ve Francii. Během prvních měsíců roku 1918 vytvořil návrhy sedmi plakátů pro nábor do čs. střeleckých pluků ve Francii. Byly vydány v tisícových nákladech a sklidily nebývalý úspěch. Varianty původních sedmi motivů rozšířil Preissig do šestnácti pohlednic. Výtěžek z jejich prodeje byl využit na podporu legií.
Je absurdní, že právě tento člověk usiloval po válce tolik let marně o návrat do Československa a o uznání své umělecké tvorby. Nepodařilo se mu prosadit ani založení grafické školy v Praze, kde by mohl svým studentům předat bohaté zkušenosti v oboru grafiky a knižního designu. Koncem třicátých let byl Vojtěch Preissig na přímluvu několika přátel z uměleckých kruhů krátce zaměstnán v uměleckém oddělení Památníku osvobození. Jeho neblahý osud se však definitivně naplnil v roce 1940, kdy byl za ilegální činnost společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou zatčen a poté vězněn v nacistických věznicích a koncentračních táborech. Zemřel 11. června 1944 v Dachau na následky celkového fyzického vyčerpání.
Mědirytová deska, dřevo, 12,2 x 9,2 cm
Sbírkový předmět byl získán do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou daru od sdružení Věrný pes v srpnu roku 1945. Původně však pochází z pozůstalosti prvního vydavatele ilegálního časopisu V Boj Josefa Sejkory.