V roce 1975 obdrželo Přesné strojírenství, n. p. Uherský Brod zadání státního úkolu s názvem „Nová pistole ráže 7,65 mm včetně na náboj 9 mm Makarov, 9 mm Police a 9 mm Browning krátký“, sledujícího nahrazení vyráběné pistole vz. 70 modernějším výrobkem ve větší variabilitě ráží. Na zahraničních trzích již nemohla zbrojovka v tomto směru stačit světové konkurenci a prodej sportovních a loveckých zbraní patřil mezi důležité zdroje devizových prostředků.
Vývoje nové zbraně se ujal Augustin Nečas (1918–1989), tvůrce revolveru ZKR 590 Grand a řady prototypů sportovních samonabíjecích pistolí. Vzhledem k výkonu požadovaných ráží zvolil konstruktér obvyklý dynamický závěr, plně dostačující pro danou konstrukci, rovněž tak zohlednil nastupující trend velkokapacitních zásobníků. Primárně řešil pistoli v ráži 7,65 mm Browning, avšak s dostatečnou rozměrovou rezervou pro využití jiných ráží. Již na počátku vývoje dostala pistole interní označení 033, později ČZ 033.
Do vývoje primárně komerční pistole vstoupil v lednu 1977 zformulovaný státní vývojový úkol s krycím názvem KOSA, jenž měl do budoucna vyřešit otázku osobní zbraně jednotlivce v ozbrojených složkách. V červenci 1977 se na Přesné strojírenství v rámci úkolu KOSA obrátili zástupci MNO s dotazem, nakolik by bylo reálné řešit vyvíjenou pistoli rovněž pro náboj 9 mm Makarov.
Mezi základními požadavky na novou armádní pistoli bylo stanoveno oboustranné ovládání obslužných prvků zbraně, prostorný lučík umožňující střelbu z pistole v rukavicích a minimální kapacita zásobníku 12 nábojů 9 mm Makarov. Součástí dodávaného příslušenství měla být závěsná šňůra, vytěrák a pouzdro, jež by umožňovalo univerzální vložení zbraně, tedy zprava, či zleva. Jelikož tato kritéria včetně požadované životnosti mohla pistole ČZ 033 splnit, uzavřelo MNO s Přesným strojírenstvím v Uherském Brodě koncem července 1980 smlouvu na vývoj a následné dodávání armádní pistole v ráži 9 mm Makarov. Během května 1982 prošlo pět prototypů úspěšně vojskovými zkouškami a návrh na zavedení 9mm pistole vz. 82 do výzbroje ČSLA byl vypracován 14. února 1983.
Pistolí vz. 82 měla být vyzbrojena převážná část vojáků z povolání, obsluhy některých zbraní a osádky bojové techniky. Přezbrojení mělo být plošně vyřešeno do konce roku 1992, přičemž stávající pistole vz. 52 měly zůstat ve službě až do konce jejich životnosti s využitím použitelných náhradních dílů ze zrušených pistolí. S pistolemi vz. 82 se rovněž počítalo pro zařazení do výzbroje FMV a po naplnění potřeb ČSLA rovněž na export.
Sériová výroba armádních pistolí, jež běžela v letech 1983–1992, se neobešla bez problémů a řady dílčích konstrukčních změn na základě poznatků z exploatace. V průběhu uvedených let vyrobila zbrojovka v Uherském Brodě celkem 189 772 kusů.
Výukový obraz, zhotovený Vojenským zeměpisným ústavem (VZÚ), dominantně znázorňoval pistoli v řezu s nábojem v nábojové komoře a vypuštěným kohoutem v odskokové pojistné poloze včetně označení jednotlivých součástí, jejichž nomenklatura se nacházela ve sloupci na pravé straně. Jednotlivé detaily ukazovaly polohu napnutého kohoutu, drženého záchytem, funkci přerušovače a západky, vymezující krajní polohy oboustranné manuální pojistky, ale také ovládací prvky na levé straně těla pistole, tedy záchyt závěru (střeleckou pohotovost) a pojistku. Profil čtyřvrcholového polygonního vývrtu byl znázorněn v prodloužené ose hlavně. Ve spodní části obrazu se nacházelo příslušenství zbraně, tvořené univerzálním oboustranným pouzdrem, rezervním zásobníkem, vytěrákem a závěsnou šňůrou.