Zavedené signální pistole vz. 44/67 sice splňovaly provozní nároky, avšak v průběhu let docházelo ke snižování jejich počtů přirozeným opotřebením materiálu. V průběhu exploatace se rovněž ukázaly některé nedostatky, jež neměly natolik zásadní charakter, vyžadující vývoj zcela nové zbraně bez ohledu na stávající konstrukci. Hlavním impulzem k obnovení výroby se tak staly snižující se počty signálních pistolí.
Pro dosažení vyšší životnosti signální pistole byla pro materiál bočnic, původně vyráběný z oceli 11 300, navržen ocel 11 523 s vyšší pevností. Tvarovými úpravami prošel palečník kohoutu, ovládací výstupek odemykače závěru byl prodloužen a bočnice střenek, vyrobených z fenolové pryskyřice, dostaly rybinové zdrsnění, jež zvyšovalo jistotu úchopu při střelbě v rukavicích a zabraňovalo také klouzání ve zpocené či znečištěné ruce.
Již v říjnu 1980 navrhlo oddělení výrobní konstrukce Přesného strojírenství v Uherském Brodě změnit původní označení vz. 44/67 na vz. 44/81 především proto, že inovace výrobku přinesla zvýšení pracnosti a výrobních nákladů. Na druhé straně připouštělo možnost ponechat staré vzorové označení, což by zjednodušilo průběh schvalovacího řízení, navíc modernizovaná pistole měla s původním provedením zaměnitelné součásti.
Původní pistole vz. 44/67 měly zaručenou životnost 3500 výstřelů, během nich nesmělo dojít k porušení hlavních součástí, ani ke zvětšení závěrové vůle, stanovené v takticko-technických požadavcích (TTP). V důsledku změny materiálu bočnic těla došlo ke zvýšení minimální životnosti modernizovaného provedení na 4000 ran. Periodicky prováděné velké kontrolní zkoušky (VKZ) v průběhu výroby ukázaly, že u namátkově vybraných kusů, podrobených trvanlivostním zkouškám v závodě, nedošlo k ukončení jejich živostnosti.
Původní provedení modernizované pistole mělo ještě střenky stejného provedení jako u stávajícího vzoru 44/67, teprve v průběhu zkoušek vzneslo FMNO požadavek na zdrsnění bočních ploch. Jelikož střenky odebíralo Přesné strojírenství, n. p. Uherský Brod od subdodavatele, musel výrobní závod provést úpravu lisovací formy. Vzhledem k rozpracovanosti střenek akceptoval odběratel dodání prvních dvou tisíc pistolí s původními hladkými střenkami.
Sériovou výrobu signálních pistolí vz. 44/81 zahájilo Přesné strojírenství v Uherském Brodě v září 1981 a do června 1983 vyrobila zbrojovka 40 009 kusů. Tím se také stala poslední československá signální pistole z hlediska počtu vyrobených kusů nejrozšířenějším výrobkem tohoto typu v historii naší zbrojní výroby. Pro snazší vzájemné rozlišení od předchozího vzoru neměly nové pistole alfanumerický systém číslování a jejich pětimístná výrobní čísla ležela v rozsahu 10 001–50 010.
Výukový obraz, zhotovený Vojenským zeměpisným ústavem (VZÚ) znázorňoval pistoli s otevřeným a uzamčeným závěrem při pohledu z levé strany. Názornost mechanismu zvyšovaly řezy pistolemi ve stavu s napnutým a vypuštěným kohoutem. Jednotlivé součásti pistolí v řezu byly číselně okótovány a jejich názvy se nacházely ve spodní části výukového obrazu.