Výukový obraz lehkého kulometu Madsen vz. 23

Akutní potřeba organického začlenění lehkého kulometu do výzbroje čs. armády vedla v první polovině dvacátých let k nákupům v zahraničí. Zbrojní a dělostřelecký odbor MNO zkoušel v letech 1923–1924 řadu konstrukcí, z nichž nakonec upřednostnil domácí prototyp Václava Holka (1886–1954) s označením Praga vz. 24. Ve Francii zakoupené lehké kulomety Darne a Hotchkiss a dánský kulomet Madsen tak plnily s většími či menšími úspěchy přechodnou roli výcvikových zbraní. Tomu také odpovídaly zakoupené počty: kulometů Darne zakoupilo MNO pouze 105, kulomety Hotchkiss vz. 24 se do výzbroje armády dostaly v počtu rovných 1 000 kusů a skladbu uzavíralo 200 dánských kulometů Madsen vz. 23, vyrobených firmou Dansk Rekylriffel Syndikat (DRS) v Kodani. Rovněž přechodnou, a spíše také trpnou roli sehrály opotřebované francouzské lehké kulomety FM 15 ve výzbroji jezdectva, ty ale nemohly plnohodnotně sloužit k výcviku pěších útvarů.

Navzdory vzorovému označení k zavedení lehkého kulometu Madsen do čs. výzbroje z výše uvedených důvodů nikdy nedošlo. Převážná část Madsenů doplňovala výzbroj hraničářských praporů 1 až 10, jež obdržely po 12 kusech, pěší pluky 3 a 13 dostaly po 18 kulometech, pěší pluk 27 dostal 12 kulometů a u jezdeckého pluku 8 bylo ve výzbroji 6 kusů. Rovných 12 kulometů obdržel II/28. pěší prapor v Milovicích a u tamní zkušební komise byly k dispozici 3 kulomety. Po třech kusech dostaly zbrojně technické úřady u firem Sellier & Bellot a J. Roth v Bratislavě, jež je používaly ke zkouškám střeliva. Stejný počet zůstal v Hlavním zbrojním skladu v Praze na Vořechovce a poslední dva kulomety obdrželo Výcvikové středisko v Košicích. V průběhu let se počty přidělených zbraní u útvarů také měnily; uvedený výčet však poskytuje rámcovou představu o jejich využití.

Ani poměrně malý počet zakoupených kulometů neznamenal, že se výcvik v obsluze obejde bez edukativních pomůcek, mezi něž výukové obrazy zbraní patřily. Zbrojně technické oddělení MNO vypracovalo v červenci 1923 výkres částečného řezu lehkým kulometem vz. 23 v měřítku 2:1. Jednotlivé součásti na výkresu okótovalo terminologickými označeními jednotlivých součástí zbraně. Na rozdíl od pozdějších výukových obrazů postrádal obraz kulometu Madsen vz. 23 výkresy jednotlivých fází funkce zbraně či jejího rozložení na základní celky. Výkres zobrazuje zbraň s uzamčeným závěrem, nábojem v komoře a napnutým bicím mechanismem. Krytka výhozného okénka, označovaná jako chránítko ruky, je otevřená. Zásobovací mechanismus, tvořený dvouřadovým zásobníkem s jednořadým vyústěním, výkres nezobrazuje, jelikož vertikálně vsazený zásobník je veden po levé straně mimo osu zbraně.

Kolik modrotiskových výkresů, podlepených tvrdým kartonem, nechalo MNO zhotovit, nevíme. Vzhledem k celkovému počtu zbraní a útvarů, jež měly kulomety Madsen v užívání, lze odhadnout, že náklad výukových obrazů nemusel o mnoho překročit hranici 20 kusů.

Výukový obraz lehkého kulometu Madsen vz. 23 získalo muzeum ze starých sbírkových fondů.

Šířka: 1 330 mm

Výška: 640 mm