Zničený 30,5cm moždíř vzor 1911 na sočské frontě

Snímek zobrazuje 30,5cm hmoždíř vz. 1911, zničený podle textu na zadní straně fotografie nepřátelskou dělostřeleckou palbou na sočské frontě.

Na poznatky z rusko-japonské války v letech 1904‒1905, kdy Japonci při obléhání pevnosti Port Artur úspěšně použili 28cm moždíře, reagovaly armády celého světa, nevyjímaje armádu Rakousko-Uherska. C. a k. dělostřelectvo mělo v té době ve výzbroji pouze 24cm moždíř vz. 1898, proto už v roce 1907 začalo s vývojem nových těžkých děl. Nejdříve byla v plánu zbraň o ráži 28 cm, ale nakonec bylo rozhodnuto, že se bude jednat o zbraň ráže 30,5 cm s minimálním dostřelem 8 km, snadno přepravitelnou i v rozloženém stavu.

Jediným podnikem na území Rakousko-Uherska, jenž dokázal tuto zbraň vyvinout a vyrobit, byly Škodovy závody v Plzni. Těm byl také vývoj začátkem roku 1908 zadán a již 1. října 1908 byla hotová konstrukce. Dne 22. července 1910 pak došlo ke zkušebním střelbám na škodovácké střelnici v Bolevci.

Jelikož se při zkouškách objevilo několik problémů, musela být zbraň překonstruována, aby splňovala všechny požadavky. Mimo jiné obdržel moždíř nově dva brzdící válce, čímž dostal podobu, v jaké ho známe dnes. Druhé zkušební střelby proběhly v lednu 1911 a zbraň v nich již plně obstála. Následně bylo přistoupeno k převozu na vojenskou střelnici u Vídeňského Nového Města, kde došlo k rozsáhlým zkušebním střelbám. Ty dopadly výborně a v lednu 1912 byla objednána první série.

Dodávka se realizovala v září 1912, kdy zároveň došlo k zavedení moždíře do výzbroje rakousko-uherské armády pod označením 30,5cm Mőrse M11, tedy 30,5cm moždíř vz. 1911.

Moždíř byl v předvečer první světové války ve svých parametrech absolutní špičkou. O jeho kvalitách této mluví i to, že si německá armáda vyžádala na začátku války pomoc čtyř baterií k dobývání belgických a francouzských pevností. Nasazení moždířů během války bylo velice pestré a našli bychom je prakticky na všech frontách v Evropě.

Zbraň se dočkala využití i v poválečných letech, a to ve výzbroji Itálie (ta je získala jako válečnou kořist), Maďarska, Rumunska a Jugoslávie. Dva kusy se nacházely také v Rakousku, ale to je nesmělo dle mírových dohod používat, a proto sloužily pouze jako muzejní exponáty. V Československu sice nějaké kusy moždíře vz. 11, potažmo vz. 11/16 zůstaly, ale armáda zavedla do výzbroje pouze modernější vzor 16. Část moždířů byla později nasazena na bojištích druhé světové války.

Fotografie byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2014.