JOSEF SCHEINER / 21. září 1861 - 11. ledna 1932

Letos v lednu jsme si připomněli 90. výročí úmrtí Josefa Scheinera, dlouholetého starosty Sokola a významného činitele při založení Československa. Převrat jej 28. října 1918 postavil do čela vojenských jednotek podřízených Národnímu výboru. V revolučních dnech se svojí autoritou zasadil o udržení pořádku a o nekrvavé převzetí vojenské moci. Jako nejvyšší správce čs. vojsk a později jako generální inspektor čs. vojsk pomáhal překonávat poválečnou nedůvěru a nechuť společnosti k vojenským institucím.

Narodil se 21. září 1861 v Benešově do rodiny advokáta. Pokračoval ve šlépějích svého otce, absolvoval právnická studia a zařídil si vlastní advokátní praxi, ale věhlas si získal zejména svým působením v sokolském hnutí.

Od roku 1879, kdy vstoupil do Sokola pražského, se postupně stále více zapojoval do organizační práce v tomto tělovýchovném spolku prodchnutém českou národní myšlenkou. Po tragické smrti Miroslava Tyrše se ujal jeho odkazu a rozvíjel jej jako redaktor na stránkách časopisu Sokol. Publikoval práce z dějin sokolstva, věnoval se antické tělovýchově, připravil edici Tyršových textů. Zasadil se o spojení jednotlivých jednot v ústřední organizaci – Českou obec sokolskou. Od roku 1906 v ní stanul na nejvyšším postu starosty a setrval v této funkci celé čtvrtstoletí až do své smrti. Organizační schopnosti osvědčoval nejen při přípravách sokolských sletů, ale i činorodou spoluprací se zahraničními tělocvičnými spolky. Roku 1908 z jeho iniciativy vzešel Svaz slovanského sokolstva sdružující sokolské jednoty ve slovanských zemích.

Po vypuknutí první světové války se Česká obec sokolská – s nezanedbatelným branným potenciálem dvou set tisíc členů a vazbami na nepřátelskou cizinu – ocitla pod drobnohledem bezpečnostních orgánů. Aby udržel činnost obce a vyhnul se rekvizicím vojenské správy, Scheiner nabídl tělocvičny k využití jako lazarety a členstvo zapojil do charitativní činnosti na podporu válkou strádajících. Osobně se vydal cestou protihabsburského odboje, když jako jeden z prvních finančně podpořil T. G. Masaryka v samých začátcích jeho zahraniční akce. V Maffii zaujal čelné místo a v květnu 1915 jej zatkli spolu s Karlem Kramářem. Sice se dočkal propuštění pro nedostatek důkazů, ale tím bedlivěji policejní orgány napříště sledovaly jeho počínání. V listopadu 1915 jej zastihlo nařízení o rozpuštění České obce sokolské. Navzdory zákazu, který paralyzoval ústředí, se však většina žup i jednot udržela v chodu, což přineslo své ovoce v čase převratu.

Scheiner dál pracoval pro Maffii, v únoru 1918 stál u vzniku České strany státoprávně demokratické (pozdějších národních demokratů) a v červenci 1918 vstoupil do Národního výboru, v němž vedl přípravy na převzetí moci. Prvního dne pražského převratu 28. října 1918 se ujal vojenského velení: opřel se o disciplinované sokolstvo, se svými spolupracovníky organizoval strážní a pořádkovou službu, s velením c. a k. vojska v Praze sjednal převzetí vojenské moci. Národní výbor jej jmenoval nejvyšším správcem československých vojsk.

Na politické scéně hájil zájmy národních demokratů v Revolučním Národním shromáždění (1918-1920). Od ledna do května 1919 zastával funkci generálního inspektora československých vojsk. Tento vojenský úřad opustil na vlastní žádost, aby se plně věnoval Československé obci sokolské, jež se v meziválečných letech stala jeho nemalým přičiněním masovou státotvornou oporou.

Od druhé poloviny 20. let jej vleklé zdravotní obtíže stále častěji odváděly od organizační práce pro sokolstvo. To ještě v září 1931 velkolepě oslavilo jeho sedmdesáté narozeniny, avšak nedlouho po Novém roce jej doprovodilo na cestu poslední. Josef Scheiner skonal 11. ledna 1932. Na pohřbu mu vzdali hold vrcholní představitelé státu a armády.

Tomáš Kykal