Karel Krčmář

 V květnu 1944 nacisté odveleli pro jeho nespolehlivost české protektorátní vládní vojsko ke strážní službě v severní Itálii, aby jej nemohl využít český domácí odboj ve svých plánech na povstání proti okupantům v závěru války. Záhy se ukázalo, že na české vojáky se opravdu nemohou spolehnout, protože v krátkém čase několik stovek vládních vojáků zběhlo k italským partyzánům a nacisté byli nuceni vládní vojsko odzbrojit a nasadit je jen jako pracovní jednotky při stavbě opevnění na řece Pád.

Od prvních dnů nasazení vládního vojska v Itálii byli v Turíně neocenitelnou oporou pro své krajany v katedrále Blahoslaveného Dona Bosca zdejší čeští salesiáni otcové Karel Krčmář, Jan Krhut a František Krutílek. Ti sehráli vskutku úctyhodnou roli i při přímé podpoře českých partyzánů v italských horách. Vůdčí postavou v této trojici byl Karel Krčmář, kterého po válce po zásluze československé ministerstvo národní obrany povýšilo na kapitána duchovní služby.

Narodil se 29. října 1912 ve Velké Skrovnici u Ústí nad Orlicí a protože pocházel ze zbožné katolické rodiny, začal v patnácti letech studovat ve Fryštáku v ústavu, který zde zřídili italští salesiáni. V roce 1932 vstoupil do noviciátu ve sv. Beňadiku na Slovensku a poté působil v Ostravě, kde se začal věnovat i divadlu ve zdejší oratoři. Později se opět ocitl ve Fryštáku. Zde vyučoval latinu a němčinu.

V roce 1938 však rozhodli jeho představení vzhledem k nejisté politické situaci poslat kleriky na studium teologie za hranice. Karel byl poslán do Itálie do nově zřízeného mezinárodního teologického studentátu v Monteortone poblíž Padovy. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1942 v Turíně. To již byla druhá světová válka v plném proudu a nebylo možné ani žádoucí se vracet domů. Představení ponechali otce Karla v Piemontu. Uplatnil se svou dobrou znalostí němčiny a přispěl k záchraně českých partyzánů, kteří k partyzánům zběhli od vládního vojska nebo z totálního nasazení.

Působil jako spojka i zpravodajec, donášel jim do hor i poštu, došlou po jejich dezerci z protektorátu, sloužil na partyzánských základnách mše, poskytoval útěchu raněným a pohřbíval padlé. Jeho protinacistická činnost nesla stejné riziko a měla stejnou hodnotu jako u ozbrojených partyzánů. Po skončení bojů měl i velkou zásluhu na tom, že organizačně zajistil mnohá italská vyznamenání pro řadu českých partyzánů.

Po válce zůstal v Turíně a byl po několik let rektorem baziliky Panny Marie Pomocnice křesťanů. V létě roku 1950 přesídlil do Říma ke sv. Tarziciovi a uplatnil se jako průvodce katakombami sv. Kalista, které zde salesiáni spravují. V roce 1952 byl povolán do ligursko-toskánské provincie. Pracoval v různých funkcích a domech v La Spezia, v Livornu, v Borgo San Lorenzo a v San Pierdarenně. V období uvolnění 60. let v jeho staré vlasti se opět angažoval při propagaci historie českých partyzánů v Itálii a podporoval jejich setkání s italskými spolubojovníky v Piemontu. Sám také navštívil v roce 1970 svou vlast.

Po návratu do Itálie jej však začaly trápit zdravotní problémy, ale nepřestal duchovně pracovat a vždy si zachoval svou typickou veselost. Zůstal vždy horlivým knězem, ale nikdy nezapomínal na svou vlast a prožíval citlivě všechny pohnuté události v tehdejším Husákově Československu. Nejedna z jeho vzpomínek byla věnována i „jeho“ partyzánům doma.

Karel Krčmář zemřel již 11. září 1977 v italské Sampierdareně. Jeho bratři „partyzáni v sutanách“ měli však podstatně delší dráhu svých zbožných životů. Otec Jan Krhut zemřel 6. září 1989 v Rožnově pod Radhoštěm a František Krutílek dokonce až 22. ledna 1996 v Novém Jičíně

Jindřich Marek

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.