Kartáč na šaty uzpůsobený pro převoz tajných zpráv, 1918

Zásadní význam pro konstituování Masarykovi zahraniční akce měla síť kurýrů zajišťujících spojení s domovem. Sám T. G. Masaryk vyzdvihl její důležitost slovy: „Prvým a naléhavým úkolem pro naši akci byla organisace práce podzemní – vysílání a přijímání poslů do Prahy a z Prahy.“

Zprávy z domova se do zahraničí dostávali přes neutrální země a při své cestě k adresátovi museli překonat nejméně jednu hraniční kontrolu. Zpočátku bylo možné využívat běžné poštovní spojení, kdy skutečný obsah zprávy byl ukryt pouze v jemných náznacích nebo jiných jazykových prostředcích. Ostražitost rakousko-uherské cenzury i samotná náročnost obsahu zpráv však stoupala a jediné možné řešení tak představovali kurýři, kteří zprávy předali osobně.

Nejbezpečnějším způsobem převozu tajné zprávy bylo, když se ji posel naučil nazpaměť, to však s ohledem na jejich délku nebylo vždy možné. Aktéři se proto uchylovali k psaným zprávám s různou formou zabezpečení. Tu zpravidla představoval neviditelný inkoust organického nebo anorganického původu a jednoduchá šifra. S ohledem na to, že příslušníci odboje byli vesměs nadšení amatéři, odpovídal způsob šifrování úrovni soudobé populární a odborné literatury, v případě zachycení tak nedalo školeným profesionálům rakousko-uherského bezpečnostního aparátu příliš práce dopisy rozluštit.

O to důležitější byli předměty upravené pro převoz tajných zpráv. Často byly k tomuto účelu využívány předměty denní potřeby, které pro potřeby odboje vyráběl v Curychu truhlářský tovaryš Václav Henyš. Pro odboj vyráběl speciální kufry, toaletní kartáče, různé hole, pouzdra na cigarety nebo malířské stojany. Většinu předmětů opatřil i patinou a vytvořil tak iluzi častého používání. Jako typická ukázka této výbavy může posloužit kartáč na šaty, který v roce 1918 použil Emil Filla jako skrýš pro převoz instrukcí Dr. Edvarda Beneše z Amsterdamu do Prahy.

Petr Bjaček