Pařížská smlouva 1990, zapomenutá revoluce evropského odzbrojení

Málokdo si dnes uvědomuje důležitost mnohostranné smlouvy, která byla podepsána v Paříži před třiceti lety, 19. listopadu 1990. Smlouva měla obrovský význam pro odstranění rizik vojenského konfliktu v Evropě. Zásadně  omezila agresivní potenciál ozbrojených sil všech evropských zemí a nepochybně pomohla zajistit bezpečnější kontinent. Meče byly překovány v pluhy. Platí to ale dodnes?

+1

K podpisu Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě došlo 19. listopadu 1990 v Paříži. S cílem snížení počtů konvenční bojové techniky, eliminace možnosti překvapivého útoku a zastavení závodů ve zbrojení v Evropě měly státy NATO snížit výzbroj celkem asi o 17 000 kusů vojenské techniky a státy Varšavské smlouvy o 34 500 kusů.

Závěrečný akt jednání o početních stavech osob v konvenčních ozbrojených silách v Evropě podepsali nejvyšší představitelé 29 účastnických zemí v Helsinkách 10. července 1992. Dokument vstoupil v platnost spolu se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě 17. července 1992. Do čtyřiceti měsíců od vstupu v platnost (tedy do 17. listopadu 1995) měly účastnické země dosáhnout stanovaných počtů techniky a osob.

Důsledky smlouvy pro Československo

Největší díl snížení připadl na Sovětský svaz. Ale značného počtu zbraní se mělo zbavit i tehdejší Československo. Oproti původnímu počtu 200 000 vojáků v roce 1990 měla mít armáda ČSFR koncem roku 1993 135 000 až 140 000 vojáků. Podíl počtů armády měl tedy klesnout z 1,28 % všech obyvatel na 0,71 %, čímž by se země dostala z třetího místa za SSSR a Bulharskem na jedenácté místo, tedy na úroveň Rumunska, Španělska a Dánska (podle údajů k roku 1990).

Ke dni podpisu smlouvy měla Československá armáda stále ještě 3 315 tanků, 4 593 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 3 485 kusů děl, 446 bojových letadel a 56 vrtulníků. Potom ČSFR mohla disponovat více než dostatečným množstvím 1 435 tanků, 1 430 bojových vozidel pěchoty, 620 obrněných transportérů, 50 mostních tanků v aktivních jednotkách, 42 vypouštěcích zařízení operačně taktických raket a taktických raket, 1 150 děl, raketometů a minometů, 345 bojových letadel, 75 bojových vrtulníků a 436 odpalovacích zařízení protiletadlových raket.

Československá strana dostala za úkol snížit počty o 1 600 tanků, 2 309 bojových vozidel pěchoty, 2 335 dělostřeleckých systémů (ráže 100 mm a větší) a 98 bojových letounů. Část měla být sešrotována, část mohla být prodána do dalších zemí. Náklady na likvidaci činily v případě Československa 48,8 milionů v případě prodeje až 216,4 miliónů Kčs, pokud by bylo třeba zbraně zlikvidovat.

Československá armáda dosáhla stanoveného stavu již v září 1992! Dokonce v kategorii bojových letounů snížila stav o dva kusy navíc (na 342) a bojových vrtulníků měla stejně jen 56 (maximální hranice činila 75). Stanovený počet 140 000 příslušníků armády měl být dosažen do roku 1995.

Likvidace techniky

Likvidaci prvních 75 tanků a 126 děl zahájili 1. září 1992 pracovníci Vojenských opravárenských podniků 025 Nový Jičín a 016 Moldava nad Bodvou. Pozemní vojenská technika se měla dále likvidovat ve Šternberku a Trenčíně, raketová technika na území Vojenských výcvikových prostorů Libavá a Lešť a letecká technika ve Vodochodech a Přerově.

Přímá demontáž jednoho tanku stála 68 000 Kčs. Příprava jednoho stroje k likvidaci trvala čtyřicet až padesát hodin a spočívala v odčerpání provozních náplní, vyjmutí motoru a převodovky, demontáži spojovacích prostředků, optických přístrojů, palivové soustavy a přídavných zařízení. Následná likvidace tanku řezáním autogenem zabrala již jen dvě až tři hodiny. U děl byl průběh likvidace jednodušší, naopak u letecké techniky pochopitelně složitější.  

Před zahájením demontáže v Novém Jičíně provedl kontrolu tým ze SRN a v Moldavě nad Bodvou tým z Velké Británie. Do 120 dnů od vstupu smlouvy v platnost trvalo období ověřování základních údajů o ozbrojených silách. Jednotlivé země měly právo zjistit si na místě správnost předaných údajů. ČSFR měla proto přijmout inspekce u 36 útvarů a naopak mohla kontrolovat 50 objektů cizích.

Do září 1992 zkontrolovaly týmy ze SRN, Francie, Španělska, Kanady, Lucemburska, Velké Británie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Řecka devatenáct objektů ČSA. Naopak čs. týmy prověřily deset objektů v Belgii, SRN, Ukrajině, Itálii a Francii.

Kromě inspekcí útvarů se čs. odborníci zúčastnili také inspekce zahájení likvidace nadpočetné techniky a výzbroje v SRN. Kontrola probíhala od 3. srpna do 2. září 1992 v Rockensussru u Erfurtu a Charlottenhof u Drážďan, kde bylo zlikvidováno 122 obrněných transportérů a 54 tanků.

Rozdělení státu a jeho důsledky na realizaci smlouvy  o konvenčním odzbrojení

Při rozdělení státu byl stanoven v poměru 2:1 nejen dělení majetku, ale i limity počtů osob, výzbroje a techniky tak, aby se v součtu nepřekročila hranice pro bývalou ČSFR, vyplývající ze Smlouvy o konvenčních silách v Evropě.

Ačkoliv činil strop velikosti armády podle smlouvy o konvenčních zbraních v Evropě 93 333 osob, za reálnější byl považován vzhledem k velikosti menšího státu i zejména jeho ekonomickým možnostem počet asi 65 000 vojáků. Tato hodnota měla být dosažena v roce 1995. Ve skutečnosti tehdy bylo v Armádě ČR ještě 101 317 osob. Až  1. ledna 2002 klesl počet příslušníků Armády ČR na tehdy žádoucí počet 62 750 příslušníků.

Dnes má Armáda ČR 34 000 příslušníků, z toho 26 000 vojáků z povolání a 3 200 aktivních záloh.

Nečekané potíže 

Smlouva byla ale v Paříži  podepsána na půdorysu dvou vojensko-politických paktů. S cílem přizpůsobit smlouvu novým politickým realitám v Evropě, jakými byly zejména zánik Varšavské smlouvy, rozpad SSSR a proces rozšiřování NATO o státy – bývalé členy Varšavské smlouvy, byla podepsána na summitu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v Istanbulu v listopadu 1999 Dohoda o adaptaci smlouvy o konvenčních silách v Evropě. Ta ale dodnes nevstoupila v platnost.

V prosinci 2007, v reakci na podmínku ratifikace nové smlouvy NATO stažením ruských jednotek ze svrchovaného území Moldavska a Gruzie, Ruská federace přestala plnit opatření smlouvy. V roce 2010 členské státy NATO připravily novou iniciativu, která měla za úkol dosáhnout modernizace tradičního režimu kontroly konvenčního zbrojení v Evropě a vyřešení současné patové situace ve vztahu k Ruské federaci. Ani po několikaletém úsilí nebylo dosaženo kýženého výsledku z důvodu diametrálně odlišných postojů.

Překonání rozdílných pozic mezi Ruskou federací a zeměmi NATO a obnovení funkčního režimu kontroly konvenčního zbrojení v Evropě zůstává i do budoucna pro Českou republiku důležitým tématem.

Prokop Tomek