Pozvánka do Militärhistorische Museum der Bundeswehr – Flugplatz Berlin-Gatow

Zájemce o historii vojenské techniky, jenž navštíví německou metropoli, si může vyčlenit čas na zhlédnutí sbírek místního vojenského leteckého muzea. Expozice je umístěna na jednom z berlínských letišť Gatow, jež má za sebou dlouhou historii.

Gatow je jedním z historicky čtyř berlínských letišť (dalšími jsou Tempelhof, Tegel a Schönefeld), název dostalo od stejnojmenné čtvrti Berlin-Gatow, v jejímž katastru se nachází.

Jeho vznik je spojen s nástupem Hitlera k moci a odmítnutí do té doby relativně dodržovaných podmínek Versaillského míru. Hitlerovo vedení roku 1935 vyhlásilo znovuvyzbrojování Německa včetně dosud zakázaných druhů zbraní včetně letectva. S jeho rychlým rozvojem musely být budovány nové základny, a tak již roku 1935 dochází k založení letiště Berlin-Gatow. Otevřel je osobně Adolf Hitler 2. listopadu téhož roku. Byla zde dislokována Luftkriegsschule 2 a Luftkriegsakademie, kromě toho odtud probíhaly vládní lety do sídla v Berchtesgadenu.

Není bez zajímavosti, že těsně před pádem Berlína v roce 1945 z tohoto letiště odstartovala slavná německá pilotka Beate Uhse s transportním strojem Siebel Fh 104 a s několika osobami na palubě, včetně svého malého syna, aby se před Rudou armádou zachránili útěkem do severního Německa.

Po porážce nacismu se Gatow krátce nacházel v sovětských rukou, potom se však stal součástí britské okupační zóny Berlína. Od 1. srpna 1945 se letiště dostalo pod britskou správu, jež zde pokračovala půl století.

Pro letiště Berlin-Gatow je nesporně nejvýznamnějším obdobím sovětská blokáda západních okupačních zón a zásobování Berlína vzdušným mostem. Dne 28. června 1948 zde přistál první nákladní stroj, přivážející životně důležitý materiál, během krize dokázali spojenci vzduchem dopravovat více než 1000 tun denně. V období leteckého mostu měli západní spojenci k dispozici dvě z berlínských letišť, druhým byl Tempelhof v americkém sektoru. Třetí Schönefeld se pak nalézal v oblasti sovětské okupační zóny.

Právě období krize uspíšilo výstavbu letiště Tegel v prostoru pod francouzskou správou. Gatow od roku 1958 sloužil především jako britská vojenská letecká základna, na níž ale přistávaly i vládní lety, především královna při oficiálních návštěvách.

V roce 1994 předali Britové základnu spolkovému letectvu, byla zde dislokována 3. letecká divize a v areálu se nacházejí Kasárna generála Steinhoffa.

Gatow posledních dvou desetiletí je však spojen především s vojenským muzejnictvím. Jako dávný základ současných sbírek se označuje kolekce uniforem a dalších předmětů, umístěná v takzvané „Místnosti tradic“ v Uetersenu. Počet exponátů včetně velkých trojrozměrných se během let rozrůstal, od roku 1987 se sbírka nazývala Luftwaffen Museum des Bundeswehr. Po spojení obou německých států a uvolnění Gatowu došlo k logickému kroku, vybudování velkého moderního leteckého muzea na tomto letišti. Nabízely se k tomu volné hangáry i rozlehlé plocha někdejší letecké základny. Oficiální otevření nového muzea se odehrálo 23. září 1995.

Jeho sbírky jsou vystaveny jednak v bývalé velitelské budově s věží řízení letového provozu, dále v hangárech číslo 3 a 7. Rozsáhlou expozici však není možné umístit do (byť prostorných) hangárů a značná část letounů tak vytváří předlouhou řadu při okraji vzletové dráhy. Na vnějších plochách najdeme rovněž radiolokační techniku, řízené střely, vozidla a další techniku.

Velitelská budova představuje muzejní expozici, ukazující vývoj německé vzduchoplavby a následně vojenského letectví od jejich samotných prvopočátků v roce 1884. Uvidíme zde množství uniforem, dokumentů a dalších méně rozměrných exponátů.

Hangár 3 láká k prohlídce exponátů, přibližujících obě světové války i obnovení leteckých sil v obou německých státech po roce 1956. Na první pohled uchvátí řada bojových letounů z let první světové války, v tomto případě se však jedná o jejich věrné repliky. Podobnou cestou muzeum získalo legendární stíhací stroj Messerschmitt Bf 109G. Nejde o originální kus, nýbrž rozsáhlou přestavbu ze španělského typu Hispano Aviación Ha-1112. Ten představoval přestavbu německého vzoru, ovšem s motorem Rolls Royce. Pro muzejní účely byl z trupu demontován a lože upraveno pro originální Daimler Benz.

Naprosto původní je však kurýrní Messerschmitt Bf 108 Taifun, ponechaný dokonce v nálezovém stavu. Nedaleko něj je umístěna řízená letounová střela Henschel Hs 193, kuriózní zbraň, jíž lze spatřit také v expozici Leteckého muzea v Praze Kbelích. Doslova magnetem hangáru 3 je však dochovaný raketový stíhací letoun Messerschmitt Me 163B Komet, jediný stroj této kategorie, který byl v celé historii nasazen do boje. Z řady dalších exponátů bych jmenoval alespoň výsadkový kluzák DFS 230 nebo kryt bojové hlavice raketové střely V-2.

Hangár 7 nabízí prohlídku výborně restaurovaných letounů z výzbroje obou německých států i amerického letectva, které má v SRN základny. Vedle sebe tak stojí stíhací letouny Mig-29 a Tornado, v hale samozřejmě nemohou chybět legendy v podobě „dvoumachového“ Starfighteru nebo F-4 Phantom II. Vedle nich stojí amerických cvičný T–37, vrtulník CH-58 a další stroje.

Vnější otevřené plochy umožňují prohlídku celé řady bojových i transportních letounů západoněmeckého i východoněmeckého letectva, zastoupeny jsou zde téměř všechny typy, jež oba státy používaly. Najdeme tu i námořní průzkumný Breguet Br 1150, řadu strojů Suchoj a MiG nebo celou kolekci západních i východních vrtulníků. Vedle nich muzeum vystavuje i rozsáhlou sbírku protivzdušných i protizemních střel, zvláštní pozornost si zaslouží letounová TMC-61 Matador nebo taktická Pershing 1. Z protivzdušných jsou z našeho pohledu méně „okoukané“ Nike Hercules či Hawk. Poutačem se stala vzácná varianta stíhacího F-104 Starfighter, vybavená velkým startovacím raketovým motorem RATO, jenž měl umožnit start z rampy po zničení letištních ploch sovětskými atomovými údery.

Koncem loňského roku byla v hangáru č. 3 zahájena výstava „Falkenstein jde do války“, věnovaná životní dráze rezervisty Falkensteina a jeho působení v letech první světové války. Peter Falkenstein, syn ze selské rodiny z vesnice Eifel u Euskirchenu, narukoval v létě 1914 k pěchotě a prodělal první fázi bojů v zákopech západní fronty. Od roku 1916 působil v polním lazaretu, roku 1917 vstoupil jako dobrovolník do řad leteckého sboru. Prošel pilotním výcvikem, stal se pilotem těžkého bombardéru Gotha a účastnil se nočních náletů v posledních měsících války. Expozice představuje mimo jiné jeho korespondenci z fronty, zejména dopisy matce. Cílem výstavy je ukázat drama války na osudu jednoho konkrétního muže, který ji prošel od bezejmenného bojovníka v bahnu zákopů po respektovaného „císařského orla“.

Ivo Pejčoch