Mezi exponáty Armádního muzea Žižkov. Psi Vojenské policie zvládají i neznámé prostředí

Služební psi Vojenské policie musí umět najít výbušninu nebo drogu nejen v kasárnách či na cvičišti. Při skutečném nasazení se mohou ocitnout v muzeu, hotelu, restauraci nebo historické budově plné nezvyklých podnětů. Právě proto kynologové pravidelně připravují výcvik v prostředí, které se co nejvíce blíží reálným podmínkám.

Figuríny, historická technika, úzké prostory, neobvyklé pachy nebo pohyb návštěvníků. To všechno představuje pro služebního psa další výzvu. Zatímco samotné vyhledávání výbušnin či drog má dokonale nacvičené, práce v neznámém prostředí prověří jeho soustředění i schopnost spolupracovat s psovodem.

„Je spousta podnětů a nestandardních prostředí, kde ten pes musí pracovat. Je dobré, když si to může cvičně vyzkoušet právě v takovém prostředí, abychom viděli, že když pak dojde na ostrou akci, proběhne všechno bez problémů,“ vysvětluje náčelník skupiny speciální kynologie Velitelství ochranné služby Vojenské policie, nadporučík Pavel Kuliha.

Právě proto se kynologové se svými speciálně cvičenými psy pravidelně přesouvají mimo běžná cvičiště. V Armádním muzeu Žižkov už jednou psi hledali vzorky ukryté mezi exponáty a historickými předměty. Takové prostředí podle Pavla Kulihy nabízí množství podnětů, se kterými se psi při běžném výcviku nesetkávají. 

Princip je jednoduchý: psovod nebo instruktor předem schová takzvanou „zálož“ – tedy vzorek látky – do prostoru. Pes ani jeho psovod o jejím umístění neví a při vyhledávání pracuje pouze s pachem. Jeho úkolem není předmět přinést, ale přesně označit místo, kde se nachází. Nejde přitom pouze o zkušené psy. Součástí podobného výcviku bývají i mladí psi, kteří se s náročným prostředím seznamují poprvé.

„Jsou tam i psi, kteří s tím nemají moc velkou zkušenost nebo si to zkoušejí úplně poprvé,“ říká nadporučík Kuliha.

Jakmile pes zachytí hledaný pach, musí dát psovodovi jasný signál. Způsob označení se ale může lišit. „Záleží na preferenci psovoda a také na samotném psovi. Může si sednout, lehnout nebo takzvaně zmrznout,“ popisuje nadporučík Kuliha. Právě poslední varianta je častá zejména u vyhledávání výbušnin. Pes zůstane nehybně stát u zdroje pachu a čeká na další pokyn. Důležité je, aby nález nepoškodil a nijak s ním nemanipuloval.

Většina psů má při výcviku na tlapkách speciální ochranné botičky. Důvodů je několik. „Když jde pes do neznámého prostředí, nevíme, co tam bude na zemi, a mohl by se poranit,“ vysvětluje nadporučík Kuliha.

Druhým důvodem je ochrana samotného objektu. Psi během vyhledávání skáčou na překážky, pohybují se mezi exponáty nebo po vybavení budov. Ochranná obuv pomáhá zabránit poškození vybavení či historických předmětů.

Ani perfektně vycvičený pes není imunní vůči rušivým vlivům. Nové prostředí, neobvyklé zvuky nebo vizuální podněty jej mohou na okamžik vyvést z koncentrace. „Může se stát, že psa něco rozhodí a vytrhne ho z pracovního rytmu. V tu chvíli by měl dát na psovoda. Pokud mu psovod naznačí, že je všechno v pořádku, pes to většinou překoná,“ říká Pavel Kuliha.

Právě proto je podle něj vztah mezi psem a psovodem jedním z nejdůležitějších prvků celé služby. Pes sice pracuje samostatně, ale zároveň spoléhá na člověka, kterému důvěřuje. „I když na něm vidíme, že není úplně ve své kůži, díky tomu, že tam jsme s ním, tomu věří a úkol dokončí,“ dodává Pavel Kuliha.

Vedle vyhledávání výbušnin nebo drog má Vojenské policie psy hlídkové, kteří absolvují obranářský výcvik, který simuluje reálný zásah proti narušiteli objektu. Podobný výcvik si vyzkoušeli i v Národním památníku na Vítkově, kde prostředí historického areálu posloužilo jako kulisa pro nácvik zákroku proti figurantovi v ochranném obleku. Ten kryje celé tělo a umožňuje bezpečné provedení výcviku. Úkolem psa je co nejefektivněji zadržet figuranta (pachatele) – tedy aktivně ho fixovat zákusem do ochranné části výstroje až do vydání dalšího pokynu psovodem.

Celý článek ...