Václav Kropáček

Dne 1. ledna 1936 začal fungovat takzvaný Vojenský kabinet ministra národní obrany, V organizaci MNO se tak objevil do té doby nezvyklý organizační prvek. Zřídil jej ministr František Machník, který tento krok oficiálně zdůvodnil svou potřebou mít stále k dispozici poradce pro specifické otázky vojenství. Stal se jím sedmatřicetiletý major generálního štábu Václav Kropáček, mladý ale již zkušený důstojník, který se vyznačoval rozhledem ve společensko-vědních oborech, jejichž výsledky spojoval se zájmy armády vlastní publicistickou aktivitou.

Václav Kropáček pocházel ze Soběkur na Plzeňsku. V roce 1916 odmaturoval na českém vyšším reálném gymnáziu v Plzni. Tou dobou již konal službu jako jednoroční dobrovolník rakousko-uherské armády. Ve funkci velitele čety okusil útrapy 1. světové války na východní i jižní frontě. V létě 1917 byl na italské frontě zajat. Na podzim téhož roku se stal příslušníkem československých dobrovolnických jednotek v Itálii. Zpět na frontu se vrátil v dubnu 1918 jako velitel výzvědné čety. Později velel výzvědné rotě Astico, která operovala v pásmu I. italské armády. Do vlasti se vrátil s 39. československým střeleckým plukem, s nímž zasáhl do bojů s Maďary na Slovensku v roce 1919.

V letech 1920–1927 získal množství zkušeností z praxe vojenského instruktora, neboť působil jako velitel roty ve škole na výchovu důstojníků v záloze, později konal službu ve škole pro výchovu rotmistrů z povolání pěšího vojska v Košicích. V letech 1927–1930 absolvoval nesmírně náročné studium na pražské Válečné škole, kde dosáhl nejvyšší vojenské odborné vojenské vzdělání. V letech 1930–1931 sbíral praktické zkušenosti ve štábech vyšších velitelství, konkrétně jako přednosta zpravodajského, operačního a etapního oddělení štábu Velitelství 3. divize v Litoměřicích. Krátce byl zařazen k mírové skupině organizačního oddělení Hlavního štábu. V letech 1932–1935 pobýval služebně v Ženevě jako vojenský expert československé delegace na jednáních Mezinárodní odzbrojovací konference.

Na základě tohoto faktu a vzhledem k nabyté erudici byl ministrovi Františkovi Machníkovi doporučen jako vhodný kandidát na místo přednosty ministrova Vojenského kabinetu. Jeho existence vzbuzovala zejména na Hlavním štábu podezření, že ministr usiloval tímto způsobem o neoficiální kontrolu práce ústředního velitelského orgánu. Faktem ovšem je, že Vojenský kabinet ministra prokázal své opodstatnění, když se v roce 1938 účinně podílel na urychlení realizace vojenského výzbrojního programu. Pplk.gšt. V. Kropáček setrval v čele Vojenského kabinetu ministra národní obrany do června 1939, tedy do likvidace česko-slovenské armády. Kromě působení na exponovaném místě v rámci MNO se Kropáček zabýval sociálními a národohospodářskými teoriemi a studoval možnosti jejich aplikace na potřeby armády. Kromě toho externě pedagogicky působil na pražské Svobodné vysoké škole politické.

Za okupace se stal úředníkem Ministerstva financí. Jeho odbojová činnost byla vskutku značná. Ve vojenské odbojové organizaci obrana národa (ON) konal funkci podnáčelníka štábu Ústředního vedení ON a vedle toho řídil politické oddělení (politické, tiskové, propagační záležitosti, evidence kolaborantů). Jeho jméno je spjato i s organizací odchodů bývalých příslušníků česko-slovenské armády do zahraničí. V rámci odboje měl také velmi blízko k div.gen. Aloisi Eliášovi. Ještě před koncem roku 1939 byl Gestapem zatčen a vězněn v Praze na Pankráci až do roku 1943, kdy jej nacistická justice odsoudila k trestu smrti. Spoluvězni byl oceňován pro své morální kvality. Ve vězení prokázal vynikající smysl pro organizaci tajného styku mezi vězni, což Gestapu ztížilo stíhání příslušníků odboje. Pplk.gšt. V. Kropáček byl popraven v Drážďanech v prosinci 1943. Po osvobození byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka generálního štábu.

Karel Straka