Vládní vojáci přecházejí k Američanům, druhé československé Doss Alto

Vládní vojsko protektorátu Čechy a Morava vzniklo v březnu 1939, tedy ještě před vypuknutím druhé světové války, jako mezinárodněpolitická zástěrka formální samostatnosti tohoto Hitlerem zřízeného správního útvaru. Československým odbojem bylo naopak od počátku zamýšleno jako jádro spolehlivých vlastenců, okolo kterého se v průběhu osvobození z nacistické okupace měla budovat nová československá branná moc. Až na několik málo kolaborantů jej proto tvořili vlastenecky smýšlející vojáci, kteří věděli, kde je jejich místo.

Toho si byl vědom jak německý vůdce Adolf Hitler, který veškeré kolaborantské návrhy k nasazení českých vojáků na frontě za druhé světové války odmítal s tím, že „nepřipustí opakování té legionářské historie“, tak i německý státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank, který si o skutečném smýšlení vládních vojáků udržoval přehled úřední kontrolou jejich korespondence.

V roce 1944 dosáhl Frank odsunutí jedenácti z dvanácti praporů vládního vojska z protektorátu Čechy a Morava do Itálie. Zde byli vládní vojáci zpočátku určeni ke strážní službě. Po sérii „odvlečení“ k italským partyzánům je nakonec Němci odzbrojili a od zimy 1944/1945 nasadili jako kopáče k odklízení trosek po náletech spojeneckého letectva.

Příliv bývalých vládních vojáků z Itálie přes Švýcarsko naopak umožnil v zimě 1944/1945 postavení třetího tankového praporu u Československé samostatné obrněné brigády u Dunkerque ve Francii. Zbylí vládní vojáci v Itálii přešli v dubnu 1945 na spojeneckou stranu, kde zformovali Československou samostatnou brigádu v Itálii. Ta již do bojů nezasáhla a byla v létě 1945 repatriována do vlasti.

Přechod jednotlivých rozptýlených částí vládního vojska na spojeneckou stranu byl mnohdy dramatický, včetně zapojení vládních vojáků do bojů na straně italských povstalců.

Zvláštní roli sehrálo bojiště československých legionářů z první světové války na Doss Altu při přechodu fronty pro 3. rotu 11. praporu vládního vojska. Tato rota, v počtu tří důstojníků a 73 mužů, byla od 29. března ubytována ve vesnici Nago u severního břehu jezera Lago di Garda. Její velitel obdržel 27. dubna zprávu z velitelství 11. praporu, že rota bude přesunuta německými nákladními auty do Brixenu (dnes Bressanone). Aby tomu zabránil, oklamal 28. dubna stráže SS a odvedl rotu do kaveren československých legionářů z první světové války na Doss Altu.

Zpravodajové, zanechaní v Nagu, ohlásili 29. dubna, že vesnici osvobozují Američané. Velitel roty poté navázal kontakt s velitelem 1. praporu amerického 85. horského pěšího pluku 10. horské divize a oznámil mu přechod roty ke spojencům. Následující den, 30. dubna 1945, sestoupila 3. rota do údolí a Američané ji obojživelnými automobily DUKW převezli z Torbole do Malcesine. Odtud ji poté přesunuli do Florencie k dalším vojákům bývalého protektorátního vládního vojska.

Tomáš Jakl