Vlajka ze srpna 1968 a parašutistický příběh z roku 1942

Do muzejních sbírek VHÚ přibyla československá vlajka, kterou v srpnu 1968 zbarvila krev zastřeleného mladíka. Vojenský historický ústav Praha si velmi váží toho, že své vzpomínky a předměty, které připomínají pohnutou historii naší země, svěřujete VHÚ, aby zůstaly uchovány pro další generace.

"Dobrý den, zajímá vás, že baloňák, který zůstal na místě atentátu v květnu 1942, patřil mému strýci?" zeptal se po telefonu doc. Josef Pešek s tím, že až přijde do VHÚ, nechce mluvit pouze o svém příbuzném a heydrichiádě, ale také o srpnu 1968.

„Na začátku června 1942 stála moje maminka před výkladní skříní obchodního domu Baťa. Němci zde vystavili věci, které zůstaly na místě atentátu,“ vypravuje doc. Josef Pešek. „Její bratr Václav Hoffmann se k ní naklonil a zvesela povídá: „Podívej na ten kabát, čí asi může být?“ Byl to jeho plášť. Pár dnů před atentátem k mému strýci přiběhl Václav Khodl, ve dveřích mu řekl: „Potřebuju kabát“ a z věšáku popadl baloňák.

Můj strýc Václav Hofmann pracoval jako truhlář ve Vysočanech a s Václavem Khodlem, jehož rodina poskytla Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi úkryt a zázemí, se dobře znal. U mého strýce prý měli parašutisté ukryté finanční prostředky. Pamatuju se, že mi za války při jedné návštěvě strýček se smíchem řekl: „Sedíš na nejdražším gauči v Praze.“ Peníze byly schované v jeho otomanu. Můj strýc a zřejmě i moji rodiče vděčí Václavu Khodlovi za život. Kdyby při výslechu uvedl jejich jména, tak by je také popravili,“ vypráví doc.Josef Pešek

Do Vojenského historického ústavu ale nepřišel jen proto, aby se podělil o zajímavou vzpomínku. Přinesl československou vlajku. „Je na ní krev asi šestnáctiletého chlapce, kterého 21.srpna 1968 v pět hodin ráno u Ústředního výboru zastřelil sovětský voják. Viděl jsem, jak toho chlapce střelil do hlavy. Stál jsem pár kroků za ním ... Když přijela sanitka z nemocnice Na Františku, zraněný ještě dýchal. Skoro pětačtyřicet let jsem tuto vlajku opatroval, myslím si ale, že její místo je tady. Chci ji věnovat muzeu,“ vysvětluje Josef Pešek.