Agent ze západočeských Kraslic, který skončil na londýnské šibenici

Již několik hodin po té, co premiér Neville Chamberlain konstatoval, že Spojené království vstoupilo do války, v noci z 3. na 4. září 1939, slavili Britové první - a nadlouho také poslední - velký úspěch. Britským tajným službám se během této noci podařilo zcela rozbít několik let pracně budovanou síť nacistického Abwehru na ostrovech a pozatýkat naprostou většinu jeho agentů. Německým agentem, který byl ve Velké Británii vysazen v roce 1941, byl i Karl Richard Richter, který pocházel ze Sudet. Stal se zároveň jediným předválečným československým občanem, jehož život za 2. světové války ukončil britský kat.

Nová garnitura špionů vysazovaných od léta 1940 z letadel, ponorek a člunů se ve válčícím Albionu pohybovala s jistotou kosmonautů kráčejících po měsíčním povrchu. Neznali reálie, neznali nové předpisy, často ani nevěděli, kde přesně se ocitli. Spolu se „špionománií“ britské veřejnosti šlo o kombinaci končící dříve či později agentovým zatčením. Pak už existovaly v podstatě jen dvě možnosti – buď jeho „obrácení“, tedy přeměnu ve dvojitého agenta, pracujícího v intencích britských tajných služeb, nebo soudní proces končící vynesením trestu smrti.

Absolutní trest za špionáž při tom ve Velké Británii na začátku války neexistoval – zatčení špioni byli souzeni podle zákona z roku 1695 a tresty nebyly nijak drakonické. K urychlené změně přiměl Brity případ poslední „velké ryby“ Abwehru, kterou byla ruská emigrantka Anna Volkovová, dcera posledního námořního atašé carského velvyslanectví v Londýně. Její rodina zůstala po říjnové revoluci v Británii. Anna byla již před válkou byla obdivovatelkou nacistického Německa a sympatizovala s britskou krajní pravicí. Po vypuknutí války navázala známost s mladým šifrantem amerického velvyslanectví Tylerem Kentem, který jí začal předávat přísně tajné a pro obranu Británie nesmírně důležité zprávy. Díky své neopatrnosti a lehkomyslnosti však byli 20. května 1940 zatčeni. Oba sice vyvázli jen s několikaletými tresty, avšak pouhé tři dny po jejich zatčení schválil britský parlament tzv. Treachery Act 1940, umožňující odsoudit usvědčeného vyzvědače k trestu smrti.

Podle tohoto zákona bylo v letech 1940–1946 odsouzeno a popraveno celkem 19 mužů. Našli bychom mezi nimi třeba Williama Joyce, pověstného „lorda Haw-Haw“ a autora slavného slovního spojení „Tobrucké krysy“, které použil jako hlasatel britského vysílání německého rozhlasu, nebo zakladatele britské jednotky Waffen-SS Johna Ameryho. Podle státní příslušnosti bylo z tohoto počtu sedm poddaných britského krále, čtyři Belgičané, tři Nizozemci, jeden Švýcar a tři říšští Němci. Poslední z nich, Karl Richard Richter, pocházel ze Sudet a stal se tak jediným předválečným československým občanem, jehož život za 2. světové války ukončil britský kat.

Světoběžník strojník

Karl Richter se narodil 29. ledna 1912 v západočeských Kraslicích. Pocházel z čistě německé rodiny. Jeho otec vedl malou slévárnu vyrábějící součástky k hudebním nástrojům. Po vychození obecné školy pokračoval ve studiu na nižším gymnáziu ve svém rodném městě, v tercii musel z kázeňských důvodů přestoupit do Mostu. Pro studium však příliš předpokladů neměl a tak ze školy odešel. Následně se v Karlových Varech vyučil strojníkem. Krátce na to, nejpozději v roce 1930, odešel do Německa. V Hamburku se nechal najmout jako námořník a plavil se na zaoceánských lodích.

Ve svých pozdějších výpovědích datoval z neznámých důvodů odjezd do Německa až o pět let později. Podle nově dohledaných dokumentů však již v roce 1930 prodělal malárii, z níž se léčil v hamburském Institutu tropických nemocí.

Nejpozději v roce 1934 se však vrátil do Československa, aby zde vykonal nejčestnější občanskou povinnost. Narukoval 1. října k Pěšímu pluku 39 „Výzvědnému – Generála Grazzianiho“. Dlouho zde však nepobyl. Na konci prosince se nevrátil z vánoční dovolené a dezertoval do Německa. To po svém zatčení ovšem také zamlčel a tvrdil, že jej do armády vůbec neodvedli. Důvodů takového zastírání minulosti může být několik. Jako velmi pravděpodobné se však zdá, že již v té době pracoval pro Abwehr.

Záhy totiž začal jezdit jako strojník na lodích společnosti Hamburg-American Line spojujících severoněmecké hanzovní město s New Yorkem. V USA pobýval mezi jednotlivými cestami vždy několik týdnů. Našel si tam dokonce přítelkyni a v roce 1938 se mu narodil syn. V té době došlo také k jiným důležitým změnám v jeho životě – v důsledku mnichovské dohody se stal říšskoněmeckým občanem a po téměř čtyřech letech se mohl podívat domů.

V červnu 1939 se však během jedné z cest dostavil na československý konzulát v New Yorku. Prohlásil, že z lodi utekl a chce zůstat v USA. Když pak předložil rodný a domovský list, byl mu vystaven provizorní československý cestovní pas. Ten vzal, vrátil se zpátky na „Hansu“ a odplul do Německa. I když se později snažil vzbudit dojem, že si nechával otevřená zadní vrátka a o novém životě v Americe uvažoval, zdá se jako pravděpodobnější, že i tentokrát plnil zadání nacistických tajných služeb. Následně totiž vycestoval přes čerstvě obsazené Polsko a Pobaltí do Švédska, přičemž československého pasu použil právě po příletu do Stockholmu.

Tady však byl za blíže nezjištěných okolností později zatčen a až do července 1940 vězněn v internačním táboře Långmora. Opět se to později snažil vysvětlit tím, že chtěl nacistické Německo opustit a odejít do emigrace. Vzhledem k tomu, že na podzim 1939 již bylo k jeho cestě z hranice (navíc přes okupované Polsko) třeba povolení německých úřadů, především Gestapa, se to opět zdá jako nepravděpodobné. Na konci jeho pobytu ve Švédsku byl každopádně neslavný návrat do Německa.

O něm tvrdil, že byl nucený a následoval po něm pobyt v koncentračním táboře Fuhlshübel u Hamburku. Tam jej teprve v listopadu 1940 naverboval Abwehr. Pomineme-li, že Fuhlshübel již v té době nebyl koncentračním táborem, ale pouze policejní věznicí, hovoří proti Richterovu popisu událostí především to, že měl mít u sebe po celou dobu pobytu zde ukrytý svůj československý pas, který si pak s sebou vzal tajně i na misi do Velké Británie. To je zcela nemožné a lze naprosto jednoznačně vyloučit, že by jej nacistické úřady při jeho návratu do Německa neobjevily. A pokud by jej našly, nevyvázl by z celé záležitosti tak snadno – říšskoněmecký občan, který si v cizině tajně opatřil československý cestovní doklad a pokusil se s ním o emigraci, by byl zcela jednoznačně považován za vlastizrádce. Znovu se tak jako nejpravděpodobnější vysvětlení nabízí, že Richter ve Švédsku a před tím v USA již plnil zpravodajské úkoly pro nacistický Abwehr, pro nějž pracoval.

Do Británie

Na podzim 1940 se začal připravovat na svoji nejnebezpečnější misi, která dostala krycí označení ROBOTHER. Měl do Velké Británie převézt větší obnos finančních prostředků pro úspěšného německého agenta pracujícího pod krycím jménem LEONHARD. Současně měl také prověřit jeho spolehlivost (další z nepřímých důkazů, že vedení Abwehru jej považovalo za zcela spolehlivého). Následně měl pak pracovat samostatně a s pomocí vlastní vysílací stanice podávat získané zpravodajské informace do Německa.

První pokus o vysazení z lodi byl neúspěšný. Teprve druhý, podniknutý letadlem v noci z 12. na 13. května 1941, se podařil. Tedy jen částečně. Navigační chybou byl vysazen nepřesně, místo prostoru mezi Cambridgí a Bury Saint Edmunds seskočil asi o sto kilometrů dál. Dopadl nedaleko obce London Colney severně od Londýna a ukryl se v lese nedaleko místa seskoku.

Tam pak zůstal dva dny. Teprve 14. května 1941 večer se odvážil vyjít ven. Nedaleko od svého úkrytu však narazil na dvoučlennou posádku nákladního auta, která cestou z Londýna zabloudila. Řidič přišel k Richterovi a zeptal se jej na cestu. Jeho zmatená odpověď mu byla podezřelá. Poznal navíc, že Richter je cizinec a pro jistotu o podivném setkání informoval prvního policistu, na nějž v ulicích London Colney narazil. Ten neváhal a rychle jej zadržel. Na podobnou situaci nebyl Richter připraven a navíc mu chybělo umění improvizace. Několikrát se zapletl do svých výpovědí. Když u něj během prohlídky na strážnici bylo navíc nalezeno téměř 900 liber v britských a amerických bankovkách (běžný měsíční příjem se v té době pohyboval okolo 30 liber), bylo jasné, že se místní policii podařil velmi cenný úlovek.

Krátce na to byl předán MI5. Během výslechů se snažil o jediné – zachránit si vlastní život. Zvolil ale špatnou taktiku a prohrál. Po čtyři dny trvajícím procesu před Central Criminal Court v londýnské Old Bailey nad ním byl vynesen rozsudek smrti, který pak potvrdil i soud odvolací. Není bez zajímavosti, že po celou dobu procesu se odvolával na to, že je československým občanem a těsně před vykonáním trestu sepsal žádost o milost adresovanou ministr spravedlnosti čs. exilové vlády Jaroslavu Stránskému. To však již nemohlo jeho osud nijak zvrátit. Byl popraven 10. prosince 1941 v londýnské věznici Wandsworth.

Jeho případ dnes nechybí v žádné britské publikaci věnované dějinám tajné války, jako příklad bleskového zneškodnění nacistického špióna. O Richterově osudu však bylo rozhodnuto ještě dávno před tím, než v obsazeném Nizozemí nastoupil na palubu letounu, který jej měl vysadit v Británii. Agent LEONHARD, s nímž se měl setkat, vlastním jménem Dietrich Christian Schmidt, pracoval již od září 1940 jako dvojitý agent TATE pro Brity a byl považován za jednoho z jejich nejdůležitějších spolupracovníků. Jeho prostřednictvím se o příchodu avizovaného zásobovacího agenta MI5 dozvěděla již v dubnu 1941. Pokud by Richter nebyl zatčen v London Colney, došlo by k jeho zneškodnění o pár dní později, na schůzce s TATEM v Londýně…

Jiří Plachý

Podrobná studie zabývající se případem Karla Richarda Richtera vyjde v letošním čtvrtém čísle časopisu Historie a vojenství, který vydává VHÚ.