Armáda České republiky – součást aliančních jednotek III

Teroristické útoky spáchané 11. září 2001 ve Spojených státech amerických, kdy příslušníci militantní organizace al-Káida unesli dopravní letadla na komerčních linkách a narazili s nimi do budov Světového obchodního centra v New Yorku a do budovy Pentagonu, znamenaly mezník v působení České armády v zahraničních operacích. Česká republika se po aktivaci článku 5 Washingtonské smlouvy aktivně postavila bok po boku svým spojencům a zapojila se do protiteroristických operací, jež probíhaly na Blízkém východě.

V tomto regionu působili českoslovenští vojáci již v na počátku 90. let minulého století. V srpnu 1990 překročila irácká vojska hranice Kuvajtu, obsadila celé jeho území a Saddám Hussain Kuvajt prohlásil za další iráckou provincii. Poté, co diplomatický nátlak nevedl k žádným výsledkům, byla v lednu následujícího roku zahájena operace Pouštní bouře. Jejím hlavním cílem bylo tlačit irácká vojska z Kuvajtu.

Federální shromáždění České a Slovenské republiky souhlas se zapojením do mezinárodní koalice a účastí československé protichemické jednotky, která byla dislokována na severu Saúdské Arábie, nedaleko města Hafr-El Batín. Z politických důvodů bylo rozhodnuto, že jednotky saudskoarabské armády budou mezi prvními, které vstoupí do Kuvajtu. To zásadním způsobem ovlivnilo i činnost československé protichemické jednotky.

Po skončení bojových operací v Kuvajtu byla na základě rezolucí OSN zahájena mise UNGCI na podporu humanitární pomoci obyvatelstvu Iráku, která dohlížela na rozdělování humanitární pomoci a poskytovala ochranu pracovníkům humanitárních organizací. Mise trvala až do roku 2003 a celkem se jí zúčastnilo více než 300 českých a slovenských vojáků.

Irák

Bezprostřední odpovědí na teroristické útoky ze září 2001 se stala operace Trvalá svoboda, která souběžně probíhala na území Iráku a Afghánistánu a k níž můžeme přiřadit i další protiteroristické operace na Filipínách, v Africkém rohu, v severní a subsaharské Africe, v Kyrgyzstánu a vyzbrojování a výcvik gruzínských jednotek (posledně dvě jmenované byly ukončeny v roce 2004).

V rámci koaliční operace Trvalá svoboda byla v obavách z možného iráckého útoku za použití zbraní hromadného ničení zahájena mise v Kuvajtu., do níž se v březnu 2002 zapojila také Česká republika. Kontingent AČR tvořily především 9. rota chemické ochrany z Liberce, národní podpůrný prvek (logistické zajištění) a speciální zdravotnický odřad. Kontingent umístěný na základně Camp Doha v Kuvajtu byl začleněn do účelového uskupení Combined Joit Task Force – Consequence Management (CJTF CM), které bylo předurčeno k odstraňování případných následků použití zbraní hromadného ničení. Naše jednotka se podílela na radiačním, chemickém a biologickém zajištění základny, na žádost kuvajtské strany byl prováděn i výcvik v oblasti chemického zabezpečení. V září byla 9. rcho nahrazena 4. odřadem rcho z Týna nad Vltavou, který dále působil na základně Camp Doha. Vzhledem k profesionalitě českých vojáků zařadil velitel CJTF CM do sil okamžité reakce.

Na základě požadavku americké strany na posílení kapacit stávajícího kontingentu bylo rozhodnuto o navýšení sil a prostředků na velikost praporu a dne 1. února 2003 zahájil operační činnost 1. prapor radiační, chemické a biologické ochrany v počtu 395 osob. Zároveň došlo díky rozhodnutí vlády a parlamentu k rozšíření možného prostoru působení na Turecko a Izrael.

Dohoda s vládou Slovenské republiky o nasazení Ozbrojených sil Slovenské republiky vedla 1. března 2003 k vytvoření společného 1. česko-slovenského praporu radiační, chemické a biologické ochrany. Hlavní síly praporu byly dislokovány v Kuvajt City, zpětný odřad zůstal dále v Camp Doha. S vypuknutím bojů, k němuž došlo 20. března 2003ontingent absolvoval řadu výjezdů do míst dopadu nebo na místa, kde byly objeveny neznámé chemické látky. Činnost 1. česko-slovenského praporu byla ukončena v květnu 2003.

V nastalém konfliktu kalice vedená Spojenými státy svrhla diktátorský režim Saddáma Husajna a zahájila okupaci Iráku. To vedlo k asymetrické válce se skupinami, které se po zhroucení státu a faktickém zničení armády odmítly vzdát ozbrojeného odporu.

Česká republika se do operací na území Iráku v rámci operace Irácká svoboda zapojila kontingentem, jehož část tvořila 7. polní nemocnice, skupina Vojenské policie, skupina pro civilní a vojenskou spolupráci atd. Příslušníci kontingentu se do prostoru zasazení v jihoirácké Basře přemístili v jarních měsících roku 2003. Polní nemocnice byla určena k poskytování humanitární pomoci a lékařské péče místnímu obyvatelstvu, poskytování odborné péče našim vojákům a v případě nutnosti dalším příslušníkům ozbrojených sil států působících na iráckém území.

V prosinci téhož roku vystřídal zdravotníky kontingent Vojenské policie, dislokovaný na základně Shaibah (25 km jihozápadně od Basry) v operačním sektoru a podřízenosti mnohonárodnostní divize jihovýchod. Jeho hlavním úkolem bylo dohlížet na činnost místní policie a pomáhat při výcviku jejich příslušníků. Příprava se uskutečňovala přímo na základně nebo v policejní akademii Az-Zubayr.

V letech 2007 až 2008 vyslala Česká republika do Iráku kontingent, který zajišťoval ochranu a ostrahu britské základny na letišti Basra a menší kontingent, jehož hlavním úkolem byl výcvik příslušníků irácké armády na tanky k obsluze, provozu a údržby tanků 7-72 a bojových vozidel pěchoty BVP-1.

Afghánistán

Na přelomu tisíciletí stoupl význam Afghánistánu. Přístup USA k této zemi se začal měnit na konci 90. let minulého století, po atentátech na americké ambasády v Nairobi a v Dar es-Sallamu. K zásadní změně vztahů došlo po 11. září 2001, kdy USA vyhlásily celosvětovou válku proti terorismu. Prvním bojištěm se stal Afghánistán, a to proto, že jeho vláda umožnila, aby afghánské území bylo využíváno pro operace organizace al-Káida. Operace Trvalá svoboda skončila zdrcujícím vítězstvím USA a jeho spojenců a svržením vlády Talibanu, hovořilo se o tzv. afghánském modelu rychlé a nenákladné války založené na zdrcující převaze v nejmodernějších technologiích.

Operace probíhala i dále po porážce Talibánu. Česká republika se zapojila především 601. skupinou speciálních sil, a to v roce 2004, kdy byl kontingent dislokován na letišti Bagram odkud se přesouval na předsunuté základny. O dva roky později byla jednotka zasazena na letišti Kandahár a také o dva roky později.

Zklidnění situace však nemělo dlouhého trvání. I zde došlo k vleklé asymetrické válce, v níž začal protivník uplatňovat metody a postupy používané v Iráku, a to používání nástražných a výbušných systémů, sebevražedné atentáty apod. Situaci komplikovalo slabé postavení ústřední vlády v Kábulu, skutečnost, že zemi tvoří kmenové svazy a kmeny s rodinami, jejichž loajalita ke Kábulu je velmi nízká ne-li nulová. Každý ovládl určité území a byl podporován některým z okolních států. Velký problém sehrává i propustnost afghánsko-pákistánské hranice.

Dne 5. prosince 2001 byla podepsána Smlouva o prozatímním uspořádání Afghánistánu“, v níž dočasná afghánská vláda vyjádřila souhlas s vysláním mezinárodních bezpečnostních a podpůrných jednotek ISAF. Šlo o mírovou operaci pod mandátem rady bezpečnosti OSN., do níž se zapojilo 17 států. Dne 11. srpna převzalo odpovědnost za misi ISAF NATO. K hlavním úkolům aliančních sil ISAF patřilo vytváření bezpečného prostředí pro další rozvoj a rekonstrukci země, rozšiřování autority afghánské vlády na celé teritorium státu, pomoc afghánské vládě při výcviku Afghánské národní armády a při realizaci programů odzbrojení a demobilizace.

Prvním příspěvkem AČR do ISAF bylo vyslání 6. polní nemocnice, která působila v Kábulu od května do října 2002. Vystřídala ji 11. polní nemocnice, jejíž mise skončila v únoru 2003, poté zde byl nasazen polní chirurgický tým. Postupně byli do operace ISAF zapojováni čeští chemici, pyrotechnici, meteorologové a příslušníci vrtulníkového letectva.

Bezesporu za nejdůležitější část nasazení Armády České republiky v rámci sil ISAF můžeme označit národní Provinční rekonstrukční týmy (PRT) v provincii Lógar a ve Fayzabádu. Hlavním cílem aktivit PRT byla podpora centrální a provinční vlády při zajišťování potřeb obyvatelstva a bezpečného prostředí (např. obnova vodních zdrojů, bezpečnosti, zdravotnictví. Armáda České republiky se prostřednictvím jednotky OMLT v afghánské provincii Wardak podílela i na výcviku Afghánské národní armády. Jejím úkolem bylo mentorovat – školit, instruovat, cvičit a pomáhat v procesu plánování, velení a řízení – jednotky Afghánské národní armády v síle pěšího praporu.

Jednotky sil ISAF NATO v Afghánistánu působily až 31. prosince 2014, kdy byla mise ISAF ukončena. Plynule na ní navázala výcviková mise, která začala působit 1. ledna 2015 pod názvem Resolute Support Mission.

Jaroslav Láník