ATENTÁT 80: Další výsadky parašutistů z jara roku 1942

Letošní 80. výročí vojenské operace ANTHROPOID, která měla za úkol likvidaci nacistického válečného zločince, zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha, nabízí k připomenutí mnoho dramat té doby. Některé z nich stojí trochu ve stínu těch nejznámějších. Patří mezi ně i někdy osudy těch parašutistů, kteří byli vysazeni v okupovaných českých zemích v roce 1942 a nebyli 18. června téhož roku mezi padlými v obklíčeném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.

Připomeňme si, že z třinácti výsadkových operací, které v letech 1941 – 1942 provedla ve spolupráci s britským letectvem RAF a zpravodajskou a sabotážní organizací Special Operations Executive (SOE) Zvláštní skupina D II. odboru exilového československého ministerstva obrany, mělo sedm zpravodajský a spojovací charakter (BENJAMIN, PERCENTAGE, SILVER A, SILVER B, ZINC, STEEL a ANTIMONY). Dvě operace (ANTHROPOID a TIN) cílily na likvidaci Reinharda Heydricha a rovněž i největšího českého kolaboranta, protektorátního ministra školství a národní osvěty Emanuela Moravce.

Čtyři výsadkové operace (OUT DISTANCE, BIOSCOP, BIVOUAC a INTRANSITIVE) měly ryze sabotážní charakter a v případě úspěchu by německým okupantům v českých zemích poměrně značně zkomplikovaly život. S každou z těchto skupin byl vysazen objemný více než stokilový kontejner s výbušninami a dalším sabotážním materiálem. Vzhledem k tomu, že na parašutisty nečekaly, jako například v Polsku či Francii, příjmové skupiny, které by jim pomohly odnést a ukrýt vysazený materiál, museli jej parašutisté provizorně zakopat nedaleko místa seskoku. Jejich operační materiál tak během několika dní, také vinou indiskrece a udání některých Čechů, získali Němci, kteří ihned vynaložili značné úsilí na to, aby vysazené muže dopadli.

Občas se zapomíná i na to, že sedm výsadkových operací v dubnu a říjnu 1942 provedli českoslovenští letci, kteří tehdy sloužili u dnes již legendární 138. perutě zvláštního určení RAF. Během měsíčních nocí, vhodných k orientaci v terénu, vysazovali parašutisty v okupované Evropě od Francie a Norska až po Polsko a okupované české země předválečného Československa. Ti dokonce při vysazování paraskupiny ANTIMONY 24. října 1942 provedli útok bombami a palbou z palubních kulometů na pardubické letiště, aby odvedli pokud možno pozornost od skutečného smyslu svého letu.

Nejdéle z československých letců u 138. perutě působil vynikající pilot rodák z Vyškova F/O Leo Anderle, D.F.C. On a jeho krajané létali s parašutisty a dodávkami pro odboj v roce 1942 již na čtyřmotorových letounech Handley Page Halifax do řady evropských zemí, ale lety do okupované vlasti pro ně však byly velkou citovou záležitostí. Tušili, že vysazené muže čeká nejistá budoucnost, ale málokdo z nich si chtěl připustit, že výsledky jejich snažení budou tak tristní.

Osudy československých parašutistů, které doma vysadili Leo Anderle a jeho osádka, byly nejen dramatické, ale bohužel také zcela tragické. Konce války se totiž nedočkal ani jeden z nich:

* rotný Bohuslav KOUBA (1911) - operace BIOSCOP

Otrávil se jedem 3. května 1942 v Kutné Hoře, aby unikl nacistickému zajetí. Mohl proti českým četníkům použít zbraň, ale odmítl zabíjet české lidi.

* četař Jan HRUBÝ (1915) - operace BIOSCOP

Padl v boji 18. června 1942 v chrámu Cyrila a Metoděje v Praze.

* četař aspirant Josef BUBLÍK (1920) - operace BIOSCOP

Padl v boji 18. června 1942 v chrámu Cyrila a Metoděje v Praze.

* rotný František POSPÍŠIL (1911) - operace BIVOUAC

Pomocí zrady bývalého parašutisty Karla Čurdy byl po útěku z nejedné nástrahy zatčen v Praze 12. února 1943, nekompromisně odmítl jakoukoliv spolupráci s gestapem. Nacisté jej potom bez soudu popravili 20. října 1944 v Terezíně.

* rotný Jindřich ČOUPEK (1918) - operace BIVOUAC

Zatčen záhy po seskoku v Brně a popraven 22. září 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.

* desátník aspirant Libor ZAPLETAL (1920) - operace BIVOUAC

Zajat, pokusil se uprchnout, ale byl opět uvězněn a popraven 27. září 1944 v Mathausenu.

* svobodník Oldřich DVOŘÁK (1923) - operace STEEL

Zastřelen 10. července 1942 v Radošovicích u Skalice při přechodu slovenských hranic.

* nadporučík Václav KINDL (1916) - operace INTRANSITIVE

Po zajetí se stal agentem gestapa, náhodně zastřelen nacisty v květnu 1944 v Nasavrkách.

* četař Bohuslav GRABOVSKÝ (1917) - operace INTRANSITIVE

Zajat nacisty, na oko přijal spolupráci s gestapem s cílem vyžít toho k útěku, ke své škodě se s tímto plánem svěřil spoluvězni, který jej udal, v říjnu roku 1944 byl popraven v Terezíně.

* desátník Vojtěch LUKAŠTÍK (1921) - operace INTRANSITIVE

Padl v boji s gestapem 8. ledna 1943 v Jankovicích.

* rotný Ludvík CUPAL (1915) - operace TIN

Zastřelil se v obklíčení 15. ledna 1943 na Velehradu.

* rotný Jaroslav ŠVARC (1914) - operace TIN

Padl v boji 18. června 1942 v kostele Cyrila a Metoděje v Praze.

* nadporučík František ZÁVORKA (1911) - operace ANTIMONY

Otrávil se v obklíčení jedem 16. ledna 1943 v Rovensku pod Troskami.

* svobodník Lubomír JASÍNEK (1920) - operace ANTIMONY

Otrávil se v obklíčení jedem 16. ledna 1943 v Rovensku pod Troskami.

* četař Stanislav SRAZIL (1919) - operace ANTIMONY

Zajat, vězněn a nucen k spolupráci s gestapem, zmařil nacistům radiovou protihru s Londýnem a byl proto na podzim roku 1944 popraven v Terezíně.

Z patnácti československých parašutistů, vysazených v roce 1942 čs. letci ze 138.  perutě, devět mužů padlo v boji s nacisty nebo ukončilo dobrovolně svůj život, aby nepadli živí do rukou nepřítele. Dalších pět parašutistů nacisté po dopadení popravili. Pouze jediný z patnácti zradil a stal se ochotným spolupracovníkem nacistů. Ani on se však nedožil konce války.

Bohužel stejně tragicky skončili i Leo Anderle a jeho osádka. Důvodem byly spojenecké operace v severní Africe v závěru roku 1942, které začaly invazní operací TORCH 8. listopadu 1942, kdy se britské a americké jednotky vylodily v Maroku a Alžírsku pod správou vichystické Francie. Tehdy musela 138. peruť dočasně sedmi letouny Halifax posílit 511. dopravní peruť při přesunech osob a zásob do severní Afriky a na Střední východ.

Osádka Leo Anderleho již 16. listopadu 1942 uskutečnila let na trase Gibraltar – Maison Blanche v Alžírsku. Poté se ještě vrátila do Anglie, ale v prosinci se ocitla až v Egyptě. Odtud její Halifax W1002 NF-Y, se kterým v říjnu v Čechách vysadila skupinu ANTIMONY a útočila na pardubické letiště, v noci 10. prosince 1942 odstartoval z polního letiště LG224 u Káhiry k letu do Anglie s mezipřistáním na Maltě. Sem však nikdy nedoletěl.

Sedm československých letců – Leo Anderle, Václav Pánek, Viktor Krcha, František Vaníček, Bohumil Hájel, Miroslav Rozprým a Josef Tesař – spolu s deseti pasažéry z řad příslušníků RAF se již nikdy neobjevilo a namísto jejich hrobů jsou jména nezvěstných čs. letců vzpomenuta jen na válečném památníku u egyptského El-Alameinu. Tato ztráta nebyla nikdy objasněna, protože původní domněnku, že Halifax NF-Y sestřelili němečtí noční stíhači ze základen na Krétě, nepotvrzuje žádné německé hlášení s nároky na sestřelená spojenecká letadla. Tím zároveň ke škodě odboje v okupované vlasti skončilo působení čs. letců u 138. perutě zvláštního určení RAF.

Když velitel základny RAF v Tempsfordu, mateřského letiště 138. perutě, potvrzoval 16. prosince 1942 Inspektorátu čs. letectva zmizení Anderlovy osádky, napsal: „Tito čeští letci byli zdrojem inspirace pro zbytek perutě pro své vynikající letecké schopnosti, odvahu a připravenost podniknout nejdelší a nejobtížnější operaci bez ohledu na špatné povětrnostní podmínky. Jejich ztráta je velmi silně pociťována…“

Bohužel to byla zvláště citelná ztráta především pro československý odboj.

Jindřich Marek