Letouny Avia B-534 tvořily koncem třicátých let minulého století páteř našeho stíhacího letectva, které mělo čelit hrozbě napadení Československa ze strany nacistické Luftwaffe.
Počátky tohoto čs. standardního stíhacího letounu spadají do roku 1933, kdy jej vyvinul kolektiv Ing. Františka Novotného ze staršího původního nepříliš rozšířeného Avia B-34. Vznikl tak elegantní dvouplošník, poháněný motorem Hispano-Suiza 12 Ydrs o maximálním výkonu 860 koní s celkem zajímavými parametry. Během zkoušek na něm byly provedeny menší úpravy a 10. září 1934 byl předveden veřejnosti na Armádním leteckém dnu ve Kbelích. Druhý prototyp vzlétl 5. září 1933 a dne 14. dubna 1934 na něm šéfpilot Avie V. Kočí vytvořil národní rychlostní rekord průměrnou rychlostí 365,744 km/h. O zavedení typu do řadové služby rozhodlo MNO v červenci 1934 a počátkem následujícího roku uzavřelo definitivní smlouvu na dodávky pro čs. letectvo. V následujících letech bylo vyrobeno celkem 455 kusů strojů B-534 ve čtyřech různých provedeních s motorem Avia HS-12Ydrs a dalších 121 kusů Bk-534 s motorem Avia HS-12Ycrs, který umožňoval montáž palubního kanonu v ose vrtule.
V roce 1938 se B-534 staly také standardním stíhacím letounem Četnických leteckých hlídek (ČLH). V době ohrožení našeho státu však již byl stíhací dvouplošník s pevným podvozkem, kulomety puškové ráže a postrádající jakékoliv pancéřování beznadějně zastaralý. Přesto však B-534 sehrála během 2. světové války svojí roli. Používalo jí především slovenské, bulharské a německé letectvo. Nezanedbatelnou rolí byla i její účast ve Slovenském národním povstání v rámci Kombinované letky.
Přesto že šlo o tak významný a rozšířený typ, nedochoval se po válce ani jeden kompletní stroj. Již od založení Leteckého muzea proto byla snaha jej rekonstruovat alespoň z dochovaných částí. Naštěstí se v Národním technickém muzeu nacházel celý původní trup s téměř kompletním motorem, zavěšený v Dopravní hale. Dále se od soukromníků podařilo získat ruční řídicí páku spolu s některými přístroji a ovladači. Z Muzea Vysočiny pak pocházely součástky hlavního podvozku.
Všechny dochované díly s výkresovou dokumentací byly v roce 1973 přesunuty do Trenčína, kde již nějakou dobu působila při místním aeroklubu restaurátorská skupina pod vedení pana Antona Královiče. Zde za podpory leteckých opraven Trenčín, začal letoun dostávat svojí původní podobu. Chybějící části, jako křídla a ocasní plochy byly vyrobeny ze dřeva, motorové a ostatní plechy spasovány nově podle originálních výkresů. Kabina byla vybavena a zakryta podle dochovaných fotografií. Dokonce se podařilo i uvést do chodu původní motor Hispano-Suiza. Jeho zprovoznění zajišťoval pan Cyril Chlepko a první motorovou zkoušku provedl v květnu 1975. Letoun pak v Trenčíně získal dobovou kamufláž sestávající se z khaki barvy nahoře a stříbrného bronzu ze spodu spolu s čs. kokardami.
Plukovní označení pak nesl podle dochovaného výrobního čísla 226 na původní kostře trupu. To jej přiřazovalo k 34. letce Leteckého pluku 1 Tomáše Garrigue Masaryka. Do Kbel byl stroj přivezen 3. června 1975 a ihned se započalo s jeho sestavováním. Letoun pak byl slavnostně předveden dne 6. června 1975 zástupcům armády, leteckých závodů a veřejnosti spolu s dalšími letadly. Od té doby byl vystavován vždy na čestném místě v různých expozicích Leteckého muzea VHÚ jako doklad odhodlání naší armády bránit republiku.
Technické údaje:
Motor: Avia HS 12Ydrs o výkonu 632 kW (860 k)
Rozpětí 9,40 m
Délka 8,20 m
Hmotnost prázdného letounu 1 460 kg
Vzletová hmotnost 1 980 kg
Maximální rychlost 405 km/h
Dostup 10 600 m
Dolet 600 km
Výzbroj 4 x 7,92 mm kulomet vzor 30 a šest 10 kg pum systému Škoda
Jan Sýkora