Berdanka od Zborova

Přestože armády všech států vtažených do víru první světové války měly zavedeny opakovací pušky, prudký nárůst vyšších potřeb v důsledku mobilizace a zvýšení početních stavů, ale také ztrát v průběhu bojových operací, vyvolaly na všech stranách nutnost využití jednoranových pušek, původně vytlačených ve výzbroji moderními opakovačkami. Mezi pozoruhodné sbírkové předměty z podsbírky dlouhých palných zbraní vyrobených po roce 1870 patří také jednoranová zadovka - puška Berdan II, vyrobená zbrojovkou v Tule v roce 1885. Jejím majitelem byl Rudolf Perůtka, příslušník 2. střeleckého pluku Československé střelecké brigády, a s ní také prodělal 2. července 1917 památnou bitvu u Zborova.

V průběhu vojenské reformy ministra války D. A. Miljutina (1816–1912) zavedla carská armáda během let 1866–1870 do výzbroje postupně celkem šest typů pušek-zadovek, z nichž dvě nesly jméno amerického konstruktéra plukovníka Hirama Berdana (1824–1893). Zatímco první Berdanovu pušku, jejíž finální podoba, zavedená v roce 1868 s označením Berdan I, byla dílem plukovníka A. P. Gorlova a kapitána K. I. Ginnise, ruské zbrojovky nikdy nevyráběly, druhá puška Berdan se stala nejdéle vyráběnou jednoranovou armádní zadovkou carské armády.

Do výzbroje byla zavedena po srovnávacích zkouškách s bavorskou puškou Werder M 1869 v roce 1870 pod označením „skorostrel´naja malokalibernaja vintovka Berdan nomer vtoroj“ a před zahájením sériové výroby prodělala ještě 15 konstrukčních změn. Výzbrojní komise dala přednost americké pušce Hirama Berdana především proto, že se při nabíjení lépe ovládala a umožňovala vyšší rychlost střelby. Měla válcový odsuvný závěr, což v té době nebylo sice již nic převratného, ale disponovala výrobně poměrně jednoduchou konstrukci. Objednávky na dodávky nových pušek dostaly pouze státní zbrojovky v Tule, v Sestrorecku a v Iževsku, jež je ve čtyřech provedeních vyráběly až do konce osmdesátých let. Jen do roku 1883 měla carská armáda ve výzbroji 1 580 897 pěchotních pušek, 102 192 dragounských, 137 276 kozáckých a jen 833 karabin. Uvedený výčet se týká všech čtyřčárkových pušek (v ráži 10,6 mm Berdan), takže zahrnuje i pušky Berdan I.

Ruská armáda sice završila 16. dubna 1891 modernizaci pěchotní výzbroje zavedením opakovací pušky Mosin do výzbroje pod označením „russkaja 3-linějnaja vintovka obrazca 1891 goda“ a na prahu války disponovala více než čtyřmi milióny kusů, ale puškami Berdan musela vykrývat výzbrojní nedostatky, přestože další opakovačky objednávala během válečných let ve Spojených státech u firem Remington a New England Westinghouse.

Sbírkové předměty z pozůstalosti účastníků významných historických událostí mají v muzejních sbírkách výsadní postavení již z toho důvodu, že připomínají osobnost majitele, ale také historické okamžiky, tvořící nedílnou součást našich dějin. Palné zbraně bývají v kolekcích méně zastoupeny, o to vyšší hodnotu v kontextu k událostem pak mají. Mezi takové sbírkové předměty z podsbírky dlouhých palných zbraní vyrobených po roce 1870 patří puška Berdan II, vyrobená zbrojovkou v Tule (od 1. září 1875 nesl závod oficiální název Императорский Тульский оружейный завод Главного артиллерийского управления) v roce 1885, jejímž majitelem byl Rudolf Perůtka (25. 6. 1893 – ?), příslušník 2. střeleckého pluku Československé střelecké brigády, a s ní také prodělal 2. července 1917 památnou bitvu u Zborova.

Bližší osudy Rudolfa Perůtky zatím neznáme, víme však, že narukoval ke 3. pěšímu pluku, do zajetí padl či přeběhl 23. listopadu 1914 a 15. srpna 1916 se přihlásil do čs. legií, kde dosáhl hodnosti desátníka. Ačkoliv svoji pušku od Zborova Perůtka věnoval v květnu 1962 do sbírek tehdejšího Muzea čs. armády, jeho životní osudy zřejmě unikly pozornosti současníků.

Perůtkova puška s výrobním číslem 12 804 nesloužila jen v carské armádě, podle značky v podobě písmen AZF (Artillerie-Zeugs-Fabrik) prošla renovací ve vídeňském Arzenále, takže patřila mezi zbraně, ukořistěné rakouskou armádou. Nepochybně se do Arzenálu dostala v nekompletním či poškozeném stavu, jelikož její závěr má jiné výrobní číslo 5927 a botka pažby podchází z pušky s výrobním číslem 20 855. Je tedy možné, že už s touto puškou se R. Perůtka také dostal do zajetí.

Pušky Berdan II nebyly oficiálně zařazeny do seznamu zahraničních zbraní, převzatých v průběhu válečných let 1914–1918 do výzbroje rakousko-uherské armády, přestože v něm nacházíme kromě pušek vyráběných štýrskou zbrojovkou (Öesterreichische Waffenfabriks- Gesellschaft - OEWG) na export do Rumunska a Řecka také japonské opakovačky Arisaka M 97 či turecké Mauser M 1890 a M 1903, ale také ruské pušky Mosin M 91.

Na pravé straně Perůtkovy pěchotní pušky Berdan II je vyryt nápis ZBOROV a datum památné bitvy 19 2/VII 17. Levou stranu zbraně zdobí letopočet 1914–1918. Vzhledem k významu je předmět součástí stálé expozice žižkovského muzea, kde zaujímá patřičné místo v části věnované bitvě u Zborova, klíčové události v historii čs. legií.

Jan Skramoušský