Britská metropole chystá Národní památník obětem holocaustu

Již brzy si připomeneme významné výročí, připomínající tragickou kapitolu dějin: před 75 lety, v lednu 1945, osvobodila sovětská armáda vyhlazovací tábor v Osvětimi. V roce 2001 si poprvé oficiálně připomněli oběti holocaustu také ve Velké Británii, přičemž Den holocaustu se do britských kalendářů dostal o čtyři roky dříve, než Valné shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo 1. listopadu 2005 na svém plenárním zasedání Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Tento den, který připadl na 27. leden, tak připomíná vyhlazování Židů, Romů, homosexuálů či lidí mentálně a fyzicky postižených během druhé světové války.

Británie sice na vlastní kůži hrůzy židovské – a nejen židovské – genocidy během druhé světové války přímo nezažila, ale mnoho židovských uprchlíků z Evropy našlo v té době v ostrovním království útočiště. Vždyť například právě britský občan Nicholas Winton zachránil více než šest set českých židovských dětí před nacistickými koncentračními tábory, tedy před téměř jistou smrtí.

Připomeňme, že již v červnu roku 2000 otevřela královna Alžběta II. v londýnském Imperiálním válečném muzeu stálou expozici holocaustu, která je největší svého druhu v Evropě. Tato expozice však neseznamuje jen s historií jedné z nejtemnějších stránek historie lidstva, ale navozuje i provokativní otázky. Například zda mohla Británie přijmout více židovských uprchlíků, zda Královské letectvo mohlo bombardovat koncentrační tábory a zejména jejich plynové komory a pomoci tak alespoň trochu vězňům, které čekala smrt…

„Na holocaust a na poučení z něj nesmíme nikdy zapomenout,“ prohlásil v roce 2000 britský premiér Tony Blair. Jack Gilbert, člen přípravného výboru Dne holocaustu, tehdy řekl, že smyslem tohoto dne není jen vzpomínat na šest miliónů židovských obětí, ale připomenout si i další genocidy, například v Arménii, Kambodži, Vietnamu, Rwandě či Bosně. „V tento den bychom si měli uvědomit, že kdokoli z nás může být stejným cílem nenávisti, jako byli pro nacisty Židé. Každý z nás by se měl zbavit předsudků vůči jinakosti svých bližních. A každý z nás, pokud se na světě děje podobné bezpráví, na tom má svůj díl osobní zodpovědnosti,“ zdůraznil Gilbert. Potvrdil tak slova anglického filozofa Edmunda Burkeho: „Pro triumf zla stačí jen to, aby slušný člověk zůstal nečinný.“ Tento citát také najdeme u východu z expozice holocaustu v Imperiálním válečném muzeu.

O patnáct let později, v lednu 2015, oznámil premiér David Cameron jménem Holocaust Memorial Foundation záměr postavit v centru Londýna národní památník obětem holocaustu. Na jeho vybudování vypsali mezinárodní architektonickou soutěž, do níž se přihlásilo více než 90 uchazečů z 26 zemí včetně světově proslulých architektů a architektonických ateliérů, např. Daniela Libeskinda (autor návrhu Židovského muzea v Berlíně), ateliéru Zaha Hadid Architects a Normana Fostera i dvou sochařů – Anishe Kapoora a Rachel Whiteread (laureátka Turnerovy ceny a autorka návrhu Židovského památníku ve Vídni).

V říjnu roku 2017 vyhlásili vítěze soutěže, jímž se stal tým vedený britsko-ghanským architektem Davidem Adjayem (* 1966). Mezi jeho spolupracovníky patří izraelský designér Ron Arad a členové studia krajinné architektury Gustafson Porter + Bowman.

Vítězný návrh včetně různých vizualizací bylo možné na jaře roku 2019 vidět v londýnském Muzeu designu v expozici nazvané David Adjaye: Tvorba paměti. Památníku holocaustu je byl věnován samostatný výstavní sál. Další části expozice seznamovaly například s Adjayeovými úspěšnými realizacemi Smithsonova národního muzea afroamerické historie a kultury ve Washingtonu či nové Národní katedrály v ghanské metropoli Akkře.

Památník, s jehož otevřením se počítá v roce 2021, tvoří nad zemí 23 bronzových žeber nestejné velikosti. Mezery mezi nimi mají představovat 22 zemí, v nichž holocaust zničil židovskou populaci. V podzemní části bude vzdělávací centrum, kde mj. zazní hlasy 112 lidí, kteří holocaust přežili a jejichž svědectví byla nahrána speciálně pro londýnský památník.

„Vzpomínání nestačí,“ říká sir Peter Bazalgette, zástupce Holocaust Memorial Foundation. „Nový památník je také o dnešku a budoucnosti. Zločiny z nenávisti, antisemitismus a islámofobie vzrůstají a internet a sociální média se používají k vzájemnému utvrzování v předsudcích. Peter Bazalgette se obává, že „popírání holocaustu v příštím velmi digitálním desetiletí pravděpodobně ještě poroste“. Podle průzkumu veřejného mínění, který se podle zadání Holocaust Memorial Day Trust uskutečnil v listopadu 2018, pět procent dospělých Britů nevěří, že se holocaust stal. Osm procent se pak domnívá, že počet udávaných obětí genocidy je přehnaný. Podle průzkumu jeden ze tří Britů ví o holocaustu velmi málo nebo dokonce vůbec nic. Z toho vyplývá, že vybudování památníku se vzdělávacím centrem v centru Londýna ve stínu britského parlamentu je více než potřebné.

S jeho umístěním ve Victoria Tower Gardens však ne všichni souhlasí. Proti jsou například někteří místní obyvatelé, kteří namítají, že se tak zmenší zelená plocha parku. Argumentují také tím, že park již má několik dominant v podobě Rodinova sousoší Občané z Calais, Buxton Memorial Fountain, připomínající zrušení otroctví, a sochy sufražetky Emmeline Pankhurst.

Za kontroverzní považuje projekt památníku rovněž Imperiální válečné muzeum, které je vzdálené jen něco přes kilometr od Victoria Tower Gardens a které plánuje rozsáhlou renovaci své stálé expozice holocaustu. Ta by měla být otevřena v roce 2021, tedy ve stejnou dobu jako památník. Obě instituce mají v tomto směru stejný cíl, proto věřím, že si nebudou konkurovat, ale naopak se budou vzájemně doplňovat a spolupracovat.

Jaroslav Beránek