Čeští vojáci v silách IFOR, dvacet let poté

Před dvaceti lety byli čeští vojáci zařazeni do mnohonárodních sil IFOR v Bosně a Hercegovině. Jak vypadaly první tři měsíce existence praporu?

Dne 12. února 1996 byl 6. mechanizovaný prapor Armády České republiky zařazen do sestavy 2. kanadské mnohonárodní brigády a podřízen jejímu operačnímu velení v rámci britské mnohonárodní divize mnohonárodních sil IFOR (Implementation Force) na území Bosny a Hercegoviny. Česká republika se připojila ke třem desítkám států, jejichž vojáci působili v bývalé Jugoslávii pod velením NATO.

Severoatlantická aliance provedla vojenskou operaci IFOR na žádost OSN

Koncem roku 1995 Severoatlantická aliance získala od Rady bezpečnosti OSN souhlas k provedení vojenské operace na území Bosny a Hercegoviny. Politické orgány NATO vypracovaly direktivu vytvoření vojenské síly k uskutečnění závěrů Daytonské mírové dohody (Dayton Peace Accord Implementation Force). Dokument obsahoval politická a vojenská opatření, která měla vést k zastavení ozbrojeného násilí, k navázání důvěry mezi dříve znepřátelenými stranami a k celkové obnově Bosny a Hercegoviny.

Operace byla naplánovaná na dobu jednoho roku pod vojenským kódovým označením „JOINT ENDEAVOUR“ (Společné úsilí). Obrácené písmeno „V“ se stalo oficiálním symbolem této operace. Společně se zkratkou „IFOR“ byla takto označena veškerá technika zúčastněných vojsk.

Česká republika, která v té době ještě nebyla členem Severoatlantické aliance, posoudila koncept operace a potvrdila, že Armáda České republiky (AČR) splňuje kritéria pro výběr jednotek z nečlenských zemí NATO. Mezi tato kritéria patřila vojenská efektivnost, která zahrnovala např. pracovní znalost anglického jazyka, základní pochopení procedur NATO a aplikaci pravidel nasazení NATO. Dále vybavení jednotek pro obranné i útočné akce, dočasnou týlovou soběstačnost, přizpůsobení obtížným klimatickým podmínkám a organizační začlenění leteckých návodčích, vycvičených a vybavených podle standardů NATO.

První nasazení českých vojáků v zahraniční operaci pod velením NATO

Dne 6. listopadu 1995 byl předán generálnímu tajemníkovi NATO dopis ministra zahraničních věcí ČR, který vyjádřil předběžný a nezávazný zájem České republiky o účast v připravované operaci IFOR.

Následovala řada jednání, na jejichž konci přijala vláda České republiky dne 29. listopadu 1995 usnesení, o vyslání mechanizovaného praporu AČR do operace IFOR na dobu jednoho roku, a to v počtu do 1 000 vojáků. Celkové náklady účasti byly vyčísleny na 1 235 635 000 Kč. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR pak vládní návrh schválila na své schůzi dne 8. prosince 1995. Tímto byl ukončen schvalovací proces k historicky prvnímu nasazení českých vojáků v zahraniční operaci pod velením NATO.

Výstavba a výcvik 6. mechanizovaného praporu

Velitelem 6. mechanizovaného praporu byl jmenován podplukovník Josef Sedlák. Zástupcem AČR v operaci IFOR a velitelem českého kontingentu byl ustanoven plukovník gšt. Jiří Šedivý.

Tabulkové počty praporu byly stanoveny na 834 vojáků. Příslušníci praporu byli vybíráni z řad vojáků z povolání (51 %) z vojáků v další službě (49 %), získaných náborem vojáků ze zálohy na základě dobrovolnosti. V den ukončení výcviku bylo personální osazení praporu naplněno z 92 procent. Převážnou část velitelského sboru tvořili důstojníci z velitelství a útvarů 4. brigády rychlého nasazení. Průměrný věk činil 29 let. Část vojáků se do Bosny přesunula rovnou z Chorvatska, kde v lednu 1996 ukončil svoji činnost český prapor mírové mise UNCRO (UN Confidence Restoration Operation in Croatia). Dalších třicet vojáků bylo určeno pro velitelství kontingentu AČR, zastoupení na jednotlivých nadřízených velitelstvích a pro národní podpůrný prvek (NSE).

Výcvik českých vojáků začal v první polovině prosince 1995. Probíhal ve Výcvikové základně mírových sil v Českém Krumlově a v dalších útvarech a zařízeních resortu obrany. Bojové jednotky intenzivně cvičily ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Důraz byl kladen na střeleckou, taktickou a ženijní přípravu. Vojáci museli absolvovat také celou řadu odborných kurzů. S přestávkou během vánočních svátků výcvik pokračoval až do 26. ledna 1996.

Úkol a prostor odpovědnosti praporu v Bosně a Hercegovině

Hlavním úkolem 6. mechanizovaného praporu Armády České republiky v operaci IFOR bylo splnit vojenské aspekty daytonské mírové dohody. To znamenalo oddělit dříve znepřátelené strany, dohlížet na ukončení otevřených forem nepřátelství, prosadit demobilizaci jednotek válčících stran a jejich stažení do kasáren a zajistit vojenskou bezpečnost v prostoru odpovědnosti praporu. Dále pak provádět pozorování určených prostorů a objektů, provádět inspekce kasáren a míst soustředění vojenské techniky na srbské i muslimské straně, spolupracovat se zástupci místní samosprávy a nevládními organizacemi a s mezinárodními agenturami. Český prapor měl dále za povinnost vyčlenit záložní síly a síly rychlé reakce pro případné zásahy v celém prostoru odpovědnosti britské mnohonárodní divize.

Prostor odpovědnosti se nacházel v severozápadní části Bosny a Hercegoviny podél hranice s Chorvatskem. Rozkládal se po obou stranách zóny separace. V průběhu roku 1996 se třikrát změnil. Celková rozloha se pohybovala od 3 200 km² do 3 600 km². Mezietnická hranice v tomto prostoru, která byla uprostřed zóny separace, byla 62 km dlouhá. Oddělovala muslimské a srbské obyvatelstvo.

Český mechanizovaný prapor byl dislokován na pěti hlavních základnách. Velitelství praporu sídlilo v obci Donja Ljubija. Ve Starem Majdanu byla 1 mechanizovaná rota, v Arapuši 2. mechanizovaná rota a v Brezičanech 3. mechanizovaná rota. Logistická základna pak v Bosanské Krupě. Základny se nacházely na obou stranách zóny separace.

První vojáci míří do prostoru nasazení

První rekognoskační skupina štábních důstojníků byla do prostoru nasazení vyslána 15. prosince 1995. Konkrétně do Splitu a Gorneho Vakufu, kde sídlilo velitelství britské mnohonárodní divize, v jejíž struktuře 6. mechanizovaný prapor v Bosně působil.

Jedenadvacetičlenná předsunutá skupina odjela 4. ledna 1996 v čele s plukovníkem Jiřím Šedivým. Během první poloviny ledna odjely ještě další dvě předsunuté skupiny.

Logistická základna 6. mechanizovaného praporu se začala budovat 16. ledna v bývalé továrně „UNA“ na okraji města Bosanska Krupa. Prostor musel být nejprve vyčištěn od množství zničených strojů, vraků aut, vyhořelých autobusů, rozvalených budov apod. Naši vojáci zde našli také dvě miny, které ženisté zneškodnili.

Prezident Václav Havel navštívil vojáky

Prezident republiky Václav Havel spolu s ministrem obrany Vilémem Holáněm navštívili vojáky připravující se do mise IFOR přímo ve Výcvikové základně mírových sil v Českém Krumlově 16. ledna 1996. Prezident ve svém projevu zdůraznil: „Účast Armády České republiky v mnohonárodních silách v Bosně a Hercegovině považuji za věc historického významu. Je to poprvé v našich novodobých dějinách, kdy máme příležitost a vůli vyjádřit svoji spoluodpovědnost za mír v Evropě a kdy jsme připraveni své vojáky vyslat za hranice naší země, aby střežili uskutečňování mírových dohod.“

Budování základen a přebírání prostoru odpovědnosti

Ve stejný den odjel první železniční transport s 89 osobami a 26 ks techniky směr bývalá Jugoslávie. Cílovou stanicí bylo nádraží v chorvatském Karlovaci. Během ledna a února následovalo dalších sedm transportů.

V bývalé textilní továrně „Sana“ v obci Donja Ljubija se začala 19. ledna pod velením náčelníka štábu praporu majora Lubomíra Frka budovat základna velitelství praporu. Později byla přesunuta do objektu nedaleké školy.

Dne 22. ledna začal velitel 3. mechanizované roty kpt. Aleš Opata přebírat prostor odpovědnosti od roty A britské lehké divize. Byl ohraničen místy Otoka, Bosanska Krupa, Arapuša. Napjatou situaci dokladuje, že hned druhý den zadrželi a odzbrojili v zóně separace v obci Otoka skupinu ozbrojených osob. Patrola zabavila 20 zbraní.

Velitel 6. mechanizovaného praporu podplukovník Josef Sedlák přiletěl 1. února do Záhřebu. Ještě téhož dne se setkal s velitelem 2. kanadské mnohonárodní brigády brigádním generálem Normanem Brucem Jeffriesem a převzal velení praporu.

Prostor odpovědnosti 1. mechanizované roty začal 7. února přebírat se svými vojáky velitel roty kapitán Jindřich Novák. Prostor byl ohraničen obcemi Donja Ljubija, Sanski Most, Lukavice, Gornji Agići. Základnu měli v bývalé škole ve Starem Majdanu. Převzetí bylo ukončeno 9. února.

6. mechanizovaný prapor byl vyzbrojen bojovými vozidly pěchoty BVP-2, bojovými průzkumnými vozidly BPzV, obrněnými kolovými transportéry OT-64, terénními automobily Land Rover LR 110ST, nákladními vozidly Praga V3S a Tatra 815, granátomety AGS-17, pancéřovkami RPG-7 a RPG-75, samopaly vz. 58, pistolemi vz. 52, odstřelovacími puškami SVD N1 a dalšími zbraněmi a speciální technikou. Celkem disponoval 320 kusy pásové a kolové techniky včetně přívěsů.

Češi jsou zařazeni sestavy sil IFOR a zahajují plnění operačního úkolu

Dne 12. února 1996 v 18.00 hodin byl 6. mechanizovaný prapor Armády České republiky zařazen do sestavy 2. kanadské mnohonárodní brigády v rámci operace IFOR a podřízen jejímu operačnímu velení. Následující den navštívil český prapor velitel brigády brigádní generál Norman Bruce Jeffries. Velitel praporu plukovník Sedlák ho na velitelství v Donja Ljubiji seznámil s aktuální situací v prostoru odpovědnosti a s nejbližšími úkoly jednotek.

Vojáci byli v plném vytížení ihned po příjezdu do Bosny. Budovali základny a zároveň operovali v neznámém prostoru. V nočních hodinách 13. února vyprostili vojáci 1. roty dvěma bojovými vozidly BVP 2 kanadský obrněný transportér Cougar, který sjel z cesty nedaleko města Prijedor. Další den najelo britské obrněné vozidlo Warrior na protitankovou minu. Tento incident se stal během přesunu kolony britských a českých vozidel nedaleko obce Arapuša. Následující den čeští ženisté odminovali část minového pole a Warrior mohl být odtažen zpět na britskou základnu.

Operační skupina štábu praporu společně s vojáky 1. a 3. mechanizované roty 15. února společně prověřili část zóny separace, v jejích středem probíhala hraniční linie mezi entitami, která byla dříve nazývána čárou zastavení palby. Dále provedli kontrolu kasáren a míst určených pro soustředění těžkých zbraní a techniky. Vrtulníky Chinook a Sea King poskytlo velitelství mnohonárodní divize.

Ve dnech 16. - 19. února zahájil velitel 2. mechanizované roty kapitán Petr Miller přebírání prostoru odpovědnosti své roty od 3. mechanizované roty. Prostor 2. roty byl ohraničen místy Otoka, Bosanska Krupa a Arapuša, kde měla v bývalé škole svojí základnu.

Dne 18. února začal velitel 3. mechanizované roty kapitán Aleš Opata budovat novou základnu roty v objektu bývalé konzervárny a palírny v obci Brezičani. Zároveň rota přebírala nový prostor odpovědnosti ohraničený obcemi Novi Grad, Omarska a Donja Ljubija. Úkoly s tím spojené byly ukončeny 5. března.

Ministr obrany Vilém Holáň osobně zavítal mezi české vojáky ve dnech 18. - 19. února. Navštívil logistickou základnu v Bosanské Krupě, velitelství praporu v Donja Ljubiji a základny 1. mechanizované roty v obci Stari Majdan a 3. mechanizované roty v Brezičanech. Ministra doprovázeli náčelník generálního štábu AČR generálporučík Jiří Nekvasil, inspektor pozemního vojska AČR generálporučík Karel Kuba a inspektor logistiky generálmajor Miroslav Kostelka a vrchní ředitel sekce zahraničních vztahů Ministerstva obrany Jaromír Novotný.

Velitel britské mnohonárodní divize generálmajor Michael Jackson navštívil český prapor ve dnech 24. - 25. února. Plukovník Sedlák ho seznámil se situací v prostoru odpovědnosti českého praporu a rozmístěním našich jednotek s důrazem na mechanizované roty, které působily v zóně separace.

Takto náročně probíhaly první tři měsíce existence 6. mechanizovaného praporu Armády České republiky. Celý kontingent byl postaven a připraven v rekordně krátké době. Stejně intenzivně probíhala diplomatická a politická jednáni. Vojáci po příjezdu do Bosny urychleně budovali jednotlivé základny. Přitom žili ve spartánských podmínkách balkánské zimy. Postupně přebírali jednotlivé prostory odpovědnosti, které byly rozvrácené několik let trvající občanskou válkou. V červenci 1996 proběhla rotace vojáků a velitelem praporu se stal podplukovník Josef Prokš. Kontingentu velel plukovník Jaroslav Jásek. Během léta byl český kontingent posílen o dva vrtulníky Mi-17, letouny An-26 a L-410.

Čeští vojáci úspěšně splnili všechny úkoly mise. Mnohonárodnostní operace IFOR naplnila svůj cíl a v noci z 19. na 20. prosince 1996 ukončila svoji činnost. Kontinuálně na ni navázala operace SFOR (Stabilisation Force) již s novým mandátem.

Jindřich Plescher