Co předcházelo Operaci Srpnová bouře - vyhlášení války Japonsku v srpnu 1945?

Hlavní pozornost historiků i laické veřejnosti se v prvních srpnových dnech soustřeďuje na výročí atomového bombardování japonských měst. Vyhlášení války Sovětským svazem Japonsku se tak ocitlo poněkud v pozadí. Šlo však o střetnutí, jehož následky ovlivňovaly a dodnes ovlivňují mezinárodní vztahy.

Až do poloviny 19. století byla hegemonem ve východní Asii Čína. S příchodem evropských koloniálních mocností se však tento systém zhroutil, což vedlo k eskalaci mocenských sporů a úsilí o teritoriální expanzi všech států tohoto regionu. V reakci na japonskou expanzi Rusové začali se stavbou Východočínské dráhy, která vedla 2 000 km přes Mandžusko a spojovala transsibiřskou železnici s Vladivostokem, a v roce 1900 zahájili okupaci Mandžuska.

Vzájemné vztahy carského Ruska a Japonska umocňovaly i spory o Kurilské ostrovy, komplex 56 ostrovů, které se rozkládají mezi jižní částí Kamčatky a ostrovem Hokkaido a jež mají strategický význam. Japonci mohli kontrolovat spojení z Kamčatky s důležitými oblastmi kolem Chabarovsku a Vladivostoku, ale i průjezd ruských lodí ze základny Tichomořského loďstva z Vladivostoku do Tichého oceánu.

Od Rusko-japonské války k Paktu o neutralitě

Spory s oběma zeměmi akcelerovaly a vyústily v rusko-japonskou válku, kterou zahájilo Japonsko překvapivým útokem na přístav Port Arthur (jeho význam spočíval pro Rusko v tom, že jako jediný dálněvýchodní přístav nezamrzal). V následujícím roce Rusové utrpěli řadu porážek, zničena byla v bitvě u Cušimi i Baltská flotila, která připlula na pomoc.

Portsmouthská mírová smlouva podepsaná v roce 1905 anulovala všechny předchozí smlouvy. Japonsko získalo jižní část Sachalinu, právo na pronájem poloostrova Liao-tung a vliv v Koreji. Tu Japonsko anektovalo o pět let později. Před první světovou válkou byly smluvně vymezeny sféry vliv obou států v Mandžusku.

Po první světové válce chtěli Japonci využít oslabení Sovětského Ruska, ale ocitli se v diplomatické izolaci a stáhli se. Odlišná situace nastala na počátku 30. let, kdy Japonci obnovili svou teritoriální expanzi. V roce 1931 obsadili Mandžusko, kde o rok později vytvořili loutkový stát Mandžukuo. Další expanzi směřovali do Číny.

V Mandžusku na sklonku 30. let docházelo k četným incidentům zejména o sporné území východně od řeky Chalchyn Gol. Zde však Japonci narazili na silnou Rudou armádu, která v této oblasti cílevědomě zvyšovala svou bojeschopnost, a utrpěli těžkou porážku. Rozšíření bojů zabránilo příměří z 15. září 1939. Tato porážka způsobila, že v japonském strategickém myšlení zvítězila skupina preferující expanzi na Tichomořské ostrovy a do jihovýchodní Asie.

V následujících měsících došlo k uklidnění vzájemných vztahů, neboť oba státy chtěly mít krytá záda (v srpnu Sovětský svaz podepsal Pakt Molotov-Ribbentrop, 1. září vypukla druhá světová válka a 17. září Rudá armáda vpadla do Polska. V následujících měsících se však vztahy s Německem začaly citelně zhoršovat). Normalizace vztahů vyústila 14. dubna 1941 v uzavření Paktu o neutralitě. Obě strany zavazoval k respektování územní integrity a nedotknutelnosti smluvního partnera. Smlouva obsahovala ustanovení, že pokud se jeden ze smluvních partnerů stane objektem válečných akcí jedné nebo několika třetích mocností, zachová druhý smluvní partner po celou dobu trvání konfliktu neutralitu.

Od Paktu k vyhlášení války

Japonci od roku 1937 obsadili rozlehlé čínské území a nová japonská ofenziva v dubnu 1941 dobyla všechny čínské přístavy a odřízla tak Číňany od moře. Po vyhlášení embarga Spojenými státy, které se znepokojením hleděly na japonský expanzionismus, Japonci vypracovali plán pojmenovaný „Velká východoasijská sféra prosperity“. Sféra zahrnovala území Austrálie, Barmy, Malajsie, Filipín, Nové Guiney, Nového Zélandu a Thajska. Na to USA rozšířily embargo a stejným způsobem reagovaly vlády Velké Británie, Austrálie a Nizozemské Východní Indie (Indonésie) a navíc uzavřely kontrakty blokující obchod s Japonskem ve většině latinskoamerických a neutrálních asijských států včetně Siamu (Thajsko), pokud Japonci nestáhnou svá vojska z Indočíny. Vzhledem k tomu, že Japonsko byl zcela závislé na dovozu strategických surovin a nechtělo se zřeknout svých ambiciózních plánů, muselo tuto blokádu prolomit silou.

V mezidobí Japonsko podepsalo Pakt tří – spojenectví s Německem a Itálií, a uvažovalo se i o jeho rozšíření o Sovětský svaz. Po napadení Sovětského svazu se krátce objevily plány na napadení Sovětského svazu, ale tato varianta po útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 přestala být reálná. Japonsko, zcela zaměstnané v jihovýchodní Asii, odmítlo i požadavek Hitlera na napadení Vladivostoku a ovládnutí co největšího východního území SSSR.

Obrat ve válce a úspěchy na východní frontě spolu s oslabením Japonska vedly Sovětský svaz k prohlášení, že nebude usilovat o prodloužení Paktu o neutralitě (smlouva podepsaná v roce 1941 byla uzavřena na pět let s tím, že pokud ji rok před skončením platnosti jedna ze stran nevypoví, bude automaticky prodloužena o další pětileté období). Stalin a ostatní významní představitelé Sovětského svazu vyzývali k radikální změně kurzu sovětské zahraniční politiky vůči Japonsku. Ve snaze udržet tento pakt Japonci přikročili k řadě ústupků. V roce 1944 se dohodou vzdalo koncesí na těžbu ropy a zemního plynu v severní části Sachalinu, zavázalo se, že ukončí rybolov při pobřeží kontinentální Asie a umožní sovětským lodím využívat La Pérousův průliv oddělující jižní část Sachalinu a ostrov Hokkaido. Sovětský svaz tyto ústupky nemohly uspokojit, neboť usiloval o zásadní posílení svého vlivu v Tichomoří. Toho však nemohl dosáhnout, aniž by se v této oblasti nezúčastnil válečných operací.

Stalin své požadavky na rozšíření teritoria Sovětského svazu prosadil již na Jaltské konferenci. Tajný protokol z konference obsahoval ustanovení o „znovunastolení práv Ruska porušených zákeřným útokem Japonska v roce 1904“. V dalším článku bylo uvedeno, že "Kurilské ostrovy budou Předány Sovětskému svazu. Hlavy tří spojeneckých mocností souhlasí s tím, že tyto požadavky budou bezpodmínečně splněny po porážce Japonska.“ Sovětský svaz se zavázal, že nejpozději do tří měsíců po ukončení bojů v Evropě vstoupí do války proti Japonsku.

V dubnu 1945 Sovětský svaz vypověděl Pakt o neutralitě, jeho platnost však měla trvat až do dubna následujícího roku. Na konferenci v Postupimi byla přijata Postupimská deklarace o japonských územích. Japonská svrchovanost se měla omezit jen na mateřské ostrovy Honšú, Hokkaido, Kjúšú a Šikoku a menší ostrovy, jak bude určeno. Osmého srpna Sovětský svaz vyhlásil Japonsku válku a následujícího dne začala Operace Srpnová bouře.

Jaroslav Láník