Velké manévry východních armád, i s jaderným protiútokem: cvičení ZÁPAD-77

Ve dnech 30. května až 10. června 1977 proběhlo na území NDR, Polska, Československa a Sovětského svazu operačně strategické velitelsko štábní cvičení ZÁPAD-77 za řízení ministra obrany SSSR maršála D. F. Ustinova a hlavního velitele Spojených ozbrojených sil maršála V. G. Kulikova. Cvičení se zúčastnili velitelé a operační štáby ozbrojených sil SSSR, ČSSR, PLR a NDR včetně Baltské flotily s operačními skupinami námořnictva Polska a Německé demokratické republiky.

+1

Ty vytvořily pět velitelství frontu z velitelství frontu Polské armády, Západního vojenského okruhu ČSLA, ze Skupiny sovětských vojsk v Německu, z Běloruského vojenského okruhu a z Přikarpatského vojenského okruhu. Dále vznikla velitelství tří samostatných armád z velitelství okruhu Národní lidové armády NDR, ze Severní skupiny vojsk (Sovětská armáda v Polsku) a ze Střední skupiny sovětských vojsk v Československu a patnáct velitelství vševojskových, tankových, leteckých armád, armád protivzdušné obrany a jednotek raketového vojska.

Do cvičení se rovněž zapojily štáby civilní obrany Běloruska a Ukrajiny. Počty cvičících velitelů a štábů nesměli přesáhnout padesát procent válečných počtů v celkovém rozsahu 2000 osob. Československé velení vyslalo na cvičení ZÁPAD-77 operační skupinu Generálního štábu ČSLA v čele s náčelníkem generálního štábu generálplukovníkem Karlem Rusovem, velitelství frontu pod velením velitele Západního vojenského okruhu genplk. Františka Veselého a velitelství 10. letecké armády v čele s genmjr. Jaroslavem Matyášem.

Odrazit a útočit

Cvičení ZÁPAD-77 se vyznačovalo velkým prostorovým rozsahem. Velitelé a štáby spojeneckých armád pracovali s reálným pohybem polních velitelských stanovišť a komunikačních center na velké vzdálenosti. Během celého cvičení plnili úkoly v reálném čase. Výcvik probíhal v operačně strategickém měřítku a byl založen na jedné z možností společných akcí ozbrojených sil států Varšavské smlouvy s cílem odrazit agresi nepřítele na západním válčišti.

Záměrně se změnila skutečná bojová síla a počáteční pozice stran, aby se velitelé a štáby odklonili od konkrétních operačních plánů a projevili větší kreativitu při plánování bojových operací. Poprvé se na spojeneckém cvičení řešila otázka nasazení ozbrojených sil ve strategické operaci za účasti koaličních sil v operačním prostoru vymezeném kontinentální Evropou. Za tím účelem byl rovněž poprvé vytvořen ústřední velitelský orgán.

Tématem cvičení bylo rozvinutí uskupení ozbrojených sil na západním válčišti, odražení útoku protivníka, zasazení operačních záloh do sražení s nepřítelem a přechod do protiútoku za použití jaderných zbraní. Během cvičení se vyzkoušely téměř všechny formy a metody bojového nasazení operačních svazů, odražení nepřátelského útoku a vedení obrany pomocí armády a protiútoků v první linii. Cvičící štáby se učily realizovat přeskupení vojsk na velkou vzdálenost s cílem zasadit je včas do boje.

Letecké armády a námořnictvo procvičovaly vedení bojových operací za účelem získání vzdušné a námořní nadvlády. Cvičení odhalilo důležitost vojskového letectva při obranných ale i útočných bojích vševojskových svazů a svazků. Jeho palebná síla dokázala efektivně likvidovat tanková a obrněná uskupení nepřítele. Na druhou stranu jeho nasazení zpožďovala nejednotnost velení, což vyvolalo otázky, zda při organizaci vojskového letectva nejít podobnou cestou jako americká armáda. Rovněž se zkoumal vývoj ofenzívy s použitím konvenčních a jaderných zbraní.

Útok protivníka měly odrazit dva fronty a vševojsková armáda. Tento úkol připadl Skupině sovětských vojsk v Německu, Západnímu vojenskému okruhu ČSLA a Střední skupině sovětských vojsk v Československu. K přechodu do protiútoku byly soustředěny další tři fronty a dvě vševojskové armády, jež stavěly ozbrojené síly Polska, NDR a SSSR.

ČSLA kryje hranice

Zadání pro československý front se v mnohém podobalo tehdejšímu operačnímu plánu ČSLA. Československá lidová armáda měla provést kryt státní hranice, a obsadit hluboce učleněné obranné postavení v hlavním pásmu obrany jihozápadně a jižně od Prahy. Severně od ní operovala Střední skupina sovětských vojsk jako vševojsková armáda a spolu se svazky ČSLA měly nepřítele zadržet v operačním prostoru vymezeným levým břehem řek Labe a Vltavy a vyčkat příchodu hlavní sil z Přikarpatského vojenského okruhu v síle frontu.

K procvičení příchodu hlavních sil a jejich zabezpečení se na území ČSSR přemístil štáb Přikarpatského vojenského okruhu a některé štáby svazů se spojovacími útvary v počtu do 2500 osob a až 700 vozidel Sovětské armády. Podobné zadání měla na cvičení i Skupina sovětských vojsk v Německu, jelikož se, na rozdíl od československého frontu, nacházela na hlavním strategickém směru, při přechodu do protiútoku ji posílily dva fronty a dvě armády.

Jan Šach